Články / Recenze

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

Richard Kutěj | Články / Recenze | 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři a tato nahrávka vznikla právě 1. října loňského roku. V Japonsku se tehdy potkali čtyři špičkoví improvizační a experimentující hudebníci, jejichž mezinárodní obsazení vytvořilo takřka dvacetiminutové hudební putování. To začíná jako noční procházka japonskou zahradou. Atmosféricky nasvícená krajina, jezírka, kachničky. Zdánlivý poklid ale prosekávají zvuky tvorů, skrytých někde za rohem, někde ve tmě. Připomíná to atmosféru kultovního japonského filmu Kruh, když se pustí páska. My ale zůstáváme v klidu. Tento zvukový příběh jako horor určitě nekončí.

Jednoskladbové EP Kannazuki vzniklo v tokijském klubu a studiu Nanahari a pod jeho zvukem je podepsaný nejen ceněný americký kytarista Dustin Wong se svou kytarou i syntetizérem. Jen výčet aktivit tohoto hudebníka je velmi pestrý a jedním z projektů, kterým se Wong věnuje poslední dobou, je spolupráce s japonskou zpěvačkou a někdejší hvězdou stylu šibuja-kei jménem Takako Minekawa. Tu dnes více zajímají experimenty a na albu zní její hlas i syntetizér. Dvojice pak spolu tvoří natolik zajímavý sound, že si ji jako hosty svých letošních tour berou třeba Animal Collective či Mac DeMarco. Další dvojicí, kterou váže rovněž několik hudebních spoluprací, je japonská zpěvačka Haco a český experimentátor Jára Tarnovski (Gurun Gurun, IQ+1, Wabi Experience a další). Tarnovski zde pracoval s elektronikou a efekty, Haco obohatila nahrávku svým hlasem i prací se samplerem.

Čtveřice pojala svůj improvizační dialog poklidným způsobem. Zdánlivý klid ale prolínají neustálé změny používaných zvuků a mění se také nálada a vývoj celé hudební kompozice. Ta přináší lehce nervní a hašteřivé okamžiky i chvíle zcela uvolňujícího a unášejícího klidu. Některé nástroje a souhry zvuků zní pospolu i delší čas, aby se pak vyvinuly v další obrazec nekonečné mozaikovité koláže, malované poklidnou a promyšlenou prací improvizátorů.

Na albu tak vedle sebe zní zcela přirozeně konkrétní zvuky, hlasy, melodie, harmonie, těkavé okamžiky i ambientní poklid a jemné dronovitě abstraktní shluky. K tomu je zde ztrácející se v mlze a znovu se vynořující Tarnovského moog. Když se objeví jeho monotónní zvuk, zní to, jako když ve vedlejším pokoji hraje něco temného a zároveň uklidňujícího.

Muzikanti ještě zvažovali, zda album doplnit o další skladby. Nakonec ale zvítězila myšlenka nechat jeden čistý zachycený okamžik. Skladba Kannazuki pak ale prošla finálním mixem, který Dustin Wong udělal ve svém losangeleském studiu, master provedl Tarnovského kolega z Gurun Gurun Ondřej Ježek, album vydal nový londýnský label Warm Winters Ltd.

I přes to, že skladba prošla postprodukcí v podobě závěrečného mixu, zní po celé ploše velmi živě. Stejně komunikativně se otevírá i vstříc posluchači, který přistoupí na tuto hru. Vplout do originálních zvuků i tradičních hudebních nástrojů, užívat si jejich nečekaná setkání a ve finále zjistit, že čtyři špičkoví improvizátoři spolu takto živě vytvořili další originální a ojedinělou hudební skladbu.

Info

Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski – Kannazuki (Warm Winters Ltd., 2019)
bandcamp projektu

cover art © Sam Balfus

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Karolina Veselá 04.11.2019

Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu.

Diktátor času: (De)kontextualizace fenoménu Laterny magiky

Jakub Šíma 02.11.2019

Laterna magika je multimediální fenomén, který již od počátečního úspěchu na výstavě Expo 58 v Bruselu poutal pozornost nejen české, ale i světové veřejnosti.

Kdo tady co posral? (Mucha)

Adéla Poláková 29.10.2019

Pro novou desku Muchy je příznačná fúze žánrů, prolínání jazyků a vypůjčování si jak melodií, tak slov odjinud.

Nejsem mladý a nejsem starý (TaxiWars)

maxim 27.10.2019

Oproti předchozím deskám TaxiWars je Artificial Horizon lehčí, více se tančí, více se fouká kouře na parket, ubylo hřmotnosti, důrazu, aniž by kapela ztratila groovy.

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

Vojtěch Březík 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

Jonáš Sudakov 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

Jakub Koumar 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.