Články / Recenze

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

Richard Kutěj | Články / Recenze | 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři a tato nahrávka vznikla právě 1. října loňského roku. V Japonsku se tehdy potkali čtyři špičkoví improvizační a experimentující hudebníci, jejichž mezinárodní obsazení vytvořilo takřka dvacetiminutové hudební putování. To začíná jako noční procházka japonskou zahradou. Atmosféricky nasvícená krajina, jezírka, kachničky. Zdánlivý poklid ale prosekávají zvuky tvorů, skrytých někde za rohem, někde ve tmě. Připomíná to atmosféru kultovního japonského filmu Kruh, když se pustí páska. My ale zůstáváme v klidu. Tento zvukový příběh jako horor určitě nekončí.

Jednoskladbové EP Kannazuki vzniklo v tokijském klubu a studiu Nanahari a pod jeho zvukem je podepsaný nejen ceněný americký kytarista Dustin Wong se svou kytarou i syntetizérem. Jen výčet aktivit tohoto hudebníka je velmi pestrý a jedním z projektů, kterým se Wong věnuje poslední dobou, je spolupráce s japonskou zpěvačkou a někdejší hvězdou stylu šibuja-kei jménem Takako Minekawa. Tu dnes více zajímají experimenty a na albu zní její hlas i syntetizér. Dvojice pak spolu tvoří natolik zajímavý sound, že si ji jako hosty svých letošních tour berou třeba Animal Collective či Mac DeMarco. Další dvojicí, kterou váže rovněž několik hudebních spoluprací, je japonská zpěvačka Haco a český experimentátor Jára Tarnovski (Gurun Gurun, IQ+1, Wabi Experience a další). Tarnovski zde pracoval s elektronikou a efekty, Haco obohatila nahrávku svým hlasem i prací se samplerem.

Čtveřice pojala svůj improvizační dialog poklidným způsobem. Zdánlivý klid ale prolínají neustálé změny používaných zvuků a mění se také nálada a vývoj celé hudební kompozice. Ta přináší lehce nervní a hašteřivé okamžiky i chvíle zcela uvolňujícího a unášejícího klidu. Některé nástroje a souhry zvuků zní pospolu i delší čas, aby se pak vyvinuly v další obrazec nekonečné mozaikovité koláže, malované poklidnou a promyšlenou prací improvizátorů.

Na albu tak vedle sebe zní zcela přirozeně konkrétní zvuky, hlasy, melodie, harmonie, těkavé okamžiky i ambientní poklid a jemné dronovitě abstraktní shluky. K tomu je zde ztrácející se v mlze a znovu se vynořující Tarnovského moog. Když se objeví jeho monotónní zvuk, zní to, jako když ve vedlejším pokoji hraje něco temného a zároveň uklidňujícího.

Muzikanti ještě zvažovali, zda album doplnit o další skladby. Nakonec ale zvítězila myšlenka nechat jeden čistý zachycený okamžik. Skladba Kannazuki pak ale prošla finálním mixem, který Dustin Wong udělal ve svém losangeleském studiu, master provedl Tarnovského kolega z Gurun Gurun Ondřej Ježek, album vydal nový londýnský label Warm Winters Ltd.

I přes to, že skladba prošla postprodukcí v podobě závěrečného mixu, zní po celé ploše velmi živě. Stejně komunikativně se otevírá i vstříc posluchači, který přistoupí na tuto hru. Vplout do originálních zvuků i tradičních hudebních nástrojů, užívat si jejich nečekaná setkání a ve finále zjistit, že čtyři špičkoví improvizátoři spolu takto živě vytvořili další originální a ojedinělou hudební skladbu.

Info

Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski – Kannazuki (Warm Winters Ltd., 2019)
bandcamp projektu

cover art © Sam Balfus

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.