Články / Profily/retro

Jak to bylo s... Lost Souls (Doves)

Jak to bylo s... Lost Souls (Doves)

Jakub Zbořil | Články / Profily/retro | 22.08.2013

Moderní britská scéna šla až na výjimky vždy tak trochu mimo mě. Ne že bych ji záměrně ignoroval, všechny ty médii omílané klenoty a talenty jsem se čas od času snažil aspoň trochu proklepnout. Nicméně natrefit na album, které by mě opravdu chytlo za srdce, se zdálo být dlouho nemožné. Až jsem jednou v brněnském Bontonlandu vyhrabal ze zlevněné kupy nežádoucích cédéček jakousi desku, která svým obalem kontrastovala s onou záplavou tanečních výběrů a zapomenutých zpěváků z nekonečných řad Superstar. Název mi byl navíc povědomý, a tak jsem těch pár korun obětoval. A nákup se vyplatil – dodnes deska patří mezi mé nejoblíbenější z tohoto milénia. A přesto, že Doves nejsou v našich končinách nějak uznávanou kapelu, jejich dream/britpopový debut si pozornost zaslouží.

Vydat se po stopách vzniku desky Lost Souls znamená vrátit se do první poloviny devadesátých let. Když totiž trojice hudebníků vedená frontmanem Jimim Goodwinem počátkem nového tisíciletí debutovala, už za sebou nějaké zkušenosti měla. A to dost bizarní – roku 1993 totiž sestava dobyla britskou hitparádu s tanečním hitem Ain’t No Love (Ain’t No Use). Tehdy si říkali Sub Sub a jejich singl se vyšplhal až na třetí místo britského mainstreamového žebříčku. (Kdoví, jestli se tehdy v Bontonlandu Sub Sub na nějaké taneční kolekci nevyskytovali.) A možná kdyby je tehdy úspěch nezasáhl zcela nepřipravené, na Doves by v budoucnu ani nepřišla řada. Když totiž Ain’t No Love vypustili, neměli takřka žádný další materiál. Se zvýšenou pozorností a očekáváními však musela dlouhohrající nahrávka zákonitě přijít, ale té se na ohlas singlu nepodařilo navázat a vyšuměla do ztracena. Kapela se vrátila zpátky na zem – začaly roky experimentování a hledání sebe sama. K tomu jim měl pomoci i nákup studia, které si pořídili za obnos vydělaný z hitovky a právě toto rozhodnutí ovlivnilo další osudy a vývoj kapely. V únoru 1995 totiž jejich investici zachvátil požár a kapela přišla o všechno, včetně mnoha demonahrávek.

Bez studia, bez vybavení, kazety s nápady zničeny. A právě tehdy začal vznikat materiál pro Lost Souls. Kvůli požáru si kapela musela najít nové místo k nahrávání – manažer Rob Gretton navrhl pronájem nevyužívaného studia legendárních New Order. Po několika zkouškách v novém prostoru ale začalo trojici hudebníků docházet, proč je studio opuštěné: „Byl to takový náš bunkr, skličující místo bez oken, kam se čas od času snažili vloupat zloději,“ vzpomínal Goodwin. Když si kvůli bezpečnosti nechali nainstalovat kamerový systém, za pár dní zmizel. „Na druhou stranu to ale bylo inspirující, jelikož jsme všichni byli fanoušky New Order.“ Fascinující také bylo, že se ve studiu povalovalo staré vybavení jejich idolů, jednou dokonce objevili bicí Stephena Morrise, které používal ještě v době Joy Division. Většina materiálu na Lost Souls byla nahrána právě tady.

Deska, která se tematicky zabývala dospíváním, drogami a scénou kolem manchesterského klubu Hacienda, kde trojice trávila své mládí, vyšla třetího dubna 2000. Finálního tvaru se už bohužel nedočkal největší příznivec a manažer Rob Gretton, který zemřel rok před vydáním na srdeční infarkt. Doves původně počítali, že by se alba mohlo prodat nějakých deset tisíc kusů, nicméně jejich očekávání bylo mnohonásobně překonáno a prodeje po krátkém čase přesáhly stotisícovou hranici. Lost Souls se taky ocitlo v nominaci na Mercury Prize, i když vítězstvím se do historie nakonec nezapsalo – britskou deskou roku se stala The Hour of Bewilderbeast písničkaře Damona Gougha vystupujícího pod názvem Badly Drawn Boy. Paradoxem je, že právě na jeho albu Doves spolupracovali a Gougha též doplňovali jako doprovodná kapela na koncertech.

Své taneční minulosti se však Doves ani po takovém úspěchu nezačali stranit, na svůj největší hit jsou hudebníci dodnes pyšní: „Nikdy jsme se k tomu nestavěli stylem: Tohle ani nezmiňujte! V Manchesteru nás lidi vždycky respektovali, nikdo nám neříkal, že jsme byli lepší, když jsme dělali disko. Místo toho nás chválili, že netušili, že jsme měli v sobě tohle. Sub Sub se jim líbilo, ale Doves je prý úplně jiná liga. Období se Sub Sub nám hlavně ukázalo, jak se vyvarovat chyb – třeba že nesmíte vydat singl dříve, než napíšete desku. Poučili jsme se a slíbili si, že už nikdy nevypustíme ven nic, s čím bychom nebyli stoprocentně spokojeni,“ shodla se kapela v interview pro Excellent Online a musicOMH.

Doves poté vydali ještě tři alba – a singl There Goes the Fear z následující nahrávky se dokonce umístěním v britském žebříčku vyrovnal někdejší hitovce Ain’t No Love. S následujícími dvěma deskami zájem o Doves poněkud utichl a nyní je kapela ve fázi odpočinku, návrat nejasný.

Info

Doves – Lost Souls (Heavenly Records, 2000)
www.doves.net

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Track týdne: Soccer96 - I Was Gonna Fight Fascism (ft. Alabaster dePlume)

Jiří Špičák 02.04.2020

Jako správný politický track má groove: vzpomeňte si na kultovní revolucionářský motorik Crest milovaných Stereolab a hned vám bude jasné, kde se pohybujeme a kde skončíme.

Ngoni pro třetí tisíciletí (Bassekou Kouyaté)

Akana 25.02.2020

Brilantní instrumentalista se nijak netají snahou oslovit co nejširší spektrum posluchačů a myslí přitom jak na své krajany, tak na západní publikum.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Ženy v angažovaném popu

Aneta Martínková 02.01.2020

V mainstreamovém vnímání bylo boření stereotypů pořád vnímané trochu jako padlé na hlavu. A umělkyně, které se o něj pokoušely... Jeden z nejlepších loňských textů Full Moonu nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Kde se vzal sad boy? (Depresivní pop)

Jiří Špičák 02.01.2020

Citlivý chlapec, plachý introvert. Sad boy. A jeden z nej-textů roku 2019, který vyšel v magazínu Full Moon, nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Padesát let narušování vašeho klidu (Yoko Ono)

Jiří Špičák 02.01.2020

Nevídanou kreativní erupci první poloviny sedmdesátek zakončila Yoko Ono deskou Feeling the Space, píše se v článku, který vybíráme v rámci best of textů Full Moonu. Teď online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Bez růžových brýlí (Ženy v beat generation)

Anna Mašátová 02.01.2020

Své místo v učebnicích literatury si ženy beat generation zatím zcela nenašly a těžko říct, zda se tak stane. Vybraný text z loňského ročníku tištěného Full Moonu online.

Full Moon Stage 2019: The Kill Devil Hills

redakce 14.04.2019

Australský Divoký západ v Ostravě? The Kill Devil Hills představí na Full Moon Stage svou aktuální desku.

Full Moon Stage 2019: Holy Motors

redakce 12.04.2019

Čarovnou náladu a cinematické westernové motivy násobí mohutný zvuk tří kytar, zkreslený spoustou efektů a reverbu.

Full Moon Stage 2019: Uniform

redakce 11.04.2019

O nejtvrdší koncert letošního festivalového programu, jak Full Moon Stage, tak celých Colours, se postarají američtí Uniform.

Full Moon Stage 2019: Bo Ningen

redakce 10.04.2019

Čtyři Japonci a létající kytary? Bo Ningen a jeden z vrcholů Colours of Ostrava? Na Full Moon Stage zcela nepochybně.