Články / Profily

Jak to bylo s... Lost Souls (Doves)

Jak to bylo s... Lost Souls (Doves)

Jakub Zbořil | Články / Profily | 22.08.2013

Moderní britská scéna šla až na výjimky vždy tak trochu mimo mě. Ne že bych ji záměrně ignoroval, všechny ty médii omílané klenoty a talenty jsem se čas od času snažil aspoň trochu proklepnout. Nicméně natrefit na album, které by mě opravdu chytlo za srdce, se zdálo být dlouho nemožné. Až jsem jednou v brněnském Bontonlandu vyhrabal ze zlevněné kupy nežádoucích cédéček jakousi desku, která svým obalem kontrastovala s onou záplavou tanečních výběrů a zapomenutých zpěváků z nekonečných řad Superstar. Název mi byl navíc povědomý, a tak jsem těch pár korun obětoval. A nákup se vyplatil – dodnes deska patří mezi mé nejoblíbenější z tohoto milénia. A přesto, že Doves nejsou v našich končinách nějak uznávanou kapelu, jejich dream/britpopový debut si pozornost zaslouží.

Vydat se po stopách vzniku desky Lost Souls znamená vrátit se do první poloviny devadesátých let. Když totiž trojice hudebníků vedená frontmanem Jimim Goodwinem počátkem nového tisíciletí debutovala, už za sebou nějaké zkušenosti měla. A to dost bizarní – roku 1993 totiž sestava dobyla britskou hitparádu s tanečním hitem Ain’t No Love (Ain’t No Use). Tehdy si říkali Sub Sub a jejich singl se vyšplhal až na třetí místo britského mainstreamového žebříčku. (Kdoví, jestli se tehdy v Bontonlandu Sub Sub na nějaké taneční kolekci nevyskytovali.) A možná kdyby je tehdy úspěch nezasáhl zcela nepřipravené, na Doves by v budoucnu ani nepřišla řada. Když totiž Ain’t No Love vypustili, neměli takřka žádný další materiál. Se zvýšenou pozorností a očekáváními však musela dlouhohrající nahrávka zákonitě přijít, ale té se na ohlas singlu nepodařilo navázat a vyšuměla do ztracena. Kapela se vrátila zpátky na zem – začaly roky experimentování a hledání sebe sama. K tomu jim měl pomoci i nákup studia, které si pořídili za obnos vydělaný z hitovky a právě toto rozhodnutí ovlivnilo další osudy a vývoj kapely. V únoru 1995 totiž jejich investici zachvátil požár a kapela přišla o všechno, včetně mnoha demonahrávek.

Bez studia, bez vybavení, kazety s nápady zničeny. A právě tehdy začal vznikat materiál pro Lost Souls. Kvůli požáru si kapela musela najít nové místo k nahrávání – manažer Rob Gretton navrhl pronájem nevyužívaného studia legendárních New Order. Po několika zkouškách v novém prostoru ale začalo trojici hudebníků docházet, proč je studio opuštěné: „Byl to takový náš bunkr, skličující místo bez oken, kam se čas od času snažili vloupat zloději,“ vzpomínal Goodwin. Když si kvůli bezpečnosti nechali nainstalovat kamerový systém, za pár dní zmizel. „Na druhou stranu to ale bylo inspirující, jelikož jsme všichni byli fanoušky New Order.“ Fascinující také bylo, že se ve studiu povalovalo staré vybavení jejich idolů, jednou dokonce objevili bicí Stephena Morrise, které používal ještě v době Joy Division. Většina materiálu na Lost Souls byla nahrána právě tady.

Deska, která se tematicky zabývala dospíváním, drogami a scénou kolem manchesterského klubu Hacienda, kde trojice trávila své mládí, vyšla třetího dubna 2000. Finálního tvaru se už bohužel nedočkal největší příznivec a manažer Rob Gretton, který zemřel rok před vydáním na srdeční infarkt. Doves původně počítali, že by se alba mohlo prodat nějakých deset tisíc kusů, nicméně jejich očekávání bylo mnohonásobně překonáno a prodeje po krátkém čase přesáhly stotisícovou hranici. Lost Souls se taky ocitlo v nominaci na Mercury Prize, i když vítězstvím se do historie nakonec nezapsalo – britskou deskou roku se stala The Hour of Bewilderbeast písničkaře Damona Gougha vystupujícího pod názvem Badly Drawn Boy. Paradoxem je, že právě na jeho albu Doves spolupracovali a Gougha též doplňovali jako doprovodná kapela na koncertech.

Své taneční minulosti se však Doves ani po takovém úspěchu nezačali stranit, na svůj největší hit jsou hudebníci dodnes pyšní: „Nikdy jsme se k tomu nestavěli stylem: Tohle ani nezmiňujte! V Manchesteru nás lidi vždycky respektovali, nikdo nám neříkal, že jsme byli lepší, když jsme dělali disko. Místo toho nás chválili, že netušili, že jsme měli v sobě tohle. Sub Sub se jim líbilo, ale Doves je prý úplně jiná liga. Období se Sub Sub nám hlavně ukázalo, jak se vyvarovat chyb – třeba že nesmíte vydat singl dříve, než napíšete desku. Poučili jsme se a slíbili si, že už nikdy nevypustíme ven nic, s čím bychom nebyli stoprocentně spokojeni,“ shodla se kapela v interview pro Excellent Online a musicOMH.

Doves poté vydali ještě tři alba – a singl There Goes the Fear z následující nahrávky se dokonce umístěním v britském žebříčku vyrovnal někdejší hitovce Ain’t No Love. S následujícími dvěma deskami zájem o Doves poněkud utichl a nyní je kapela ve fázi odpočinku, návrat nejasný.

Info

Doves – Lost Souls (Heavenly Records, 2000)
www.doves.net

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon Stage 2024: ||ALA|MEDA||

redakce 22.03.2024

Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.

Full Moon Stage 2024: Lenhart Tapes

redakce 21.03.2024

Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.

Full Moon Stage 2024: Aunty Rayzor

redakce 20.03.2024

Její rýmy vždy krájející správný beat s precizností skalpelu jsou jedním z nejvýraznějších exportních produktů Hakuna Kulala po boku dalších raperek jako MC Yallah.

Full Moon Stage 2024: Fat Dog

redakce 20.03.2024

Pětice pokračuje v ADHD produkci scény okolo klubu Windmill (Black Midi, Squid), tamní kapely se nerozpakují mixovat téměř cokoli, co projde kolem nich.

Full Moon Stage 2024: Derya Yıldırım & Grup Şimşek

redakce 19.03.2024

Fenomén anatolské psychedelie pronikl do širších kruhů před více než dekádou, skupiny jako Baba Zula jej prosadily mezi hudební fajnšmekry.

Full Moon Stage 2024: Irreversible Entanglements

redakce 18.03.2024

Jejich improvizovaný, konfrontační způsob hraní v propojení s mluveným slovem je zbaven jakékoliv abstrakce a místo toho volí formu jasného, ritualistického apelu plného hněvu.

Full Moon Stage 2024: Freekind.

redakce 18.03.2024

Za jemnými elementy R&B, jazzu a neosoulu nasátými něžností a křehkostí na míru Lauryn Hill se skrývá prosté motto „be free. be kind“.

Vojde francúz do potravín a vypýta si melón (Mezerg)

Dušan Šuster 29.06.2023

Donútiť jazz a tanečnú hudbu, aby existovali v symbióze, je neľahká výzva. Mezerg však práve na nej vybudoval svoj autorský rukopis.

Spodní proudy moderního žití (Dry Cleaning)

Jan Krejča 24.03.2023

Nikdy jsem nevěřil v linearitu hudebního vývoje, nikdy jsem neuctíval interprety ani kapely víc, než bylo nutné. Počítal jsem vždy s niternou intuicí, která mě přivábí k něčemu výjimečnému.

Full Moon Stage 2023: Tramhaus

redakce 15.03.2023

Nizozemská postpunková senzace stihla za dva roky existence vydat sotva hrst písní a už se z nich stala jedna z nejžhavějších evropských nadějí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace