Články / Reporty

Jak netlačit na pilu (Silent Planet & Co.)

Jak netlačit na pilu (Silent Planet & Co.)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 12.12.2018

Sychravé počasí a start týdne je už tak samo o sobě nešťastnou předpovědí pro klubové radovánky. Nehledě na to, když se ve stejný večer koná vyprodaný comeback metalcorové senzace As I Lay Dying. Zpěvák Tim Lambesis byl z kraje večera k vidění i v Rock Café, kde na baru zdravil své kolegy ze Silent Planet, aby o dvě hodiny později zboural MeetFactory. Očekávaná komorní účast se bohužel naplnila. Ze třetiny naplněný klub však melancholickému lamentování, postrockovým vzletům i uzemňujícím spádům slušel.

Ozvěny českých Anthems odtrhly dumající návštěvníky od vyvěšených triček a mikin. „Pojďte blíž,“ pobízel marně zpěvák Matěj Kludský postávající obecenstvo na prázdný parket. Známé breakdownové struktury oslazené tu a tam melodickými kytarovými vsuvkami a čistým zpěvem podpořil vyvážený zvuk. Energické riffy ani show však nestačily k vyhecování publika.

Následující posthardcorová/emo trojice Comrades z amerického Colorada to vzala za opačný konec. Manželé Joe (kytara) a Laura (baskytara, zpěv) McElroyovi společně s bubeníkem/řvounem Johnem Gaskillem (Conveyer, Life In Your Way) rozpoutali nepředvídavý dynamický set skvěle kombinovaných kontrastů jemných a tvrdých pasáží, melancholie, dravosti a snově podbarvených kytarových stěn. Explozivní bubny spolu s říznou kytarou střídající mrštné tappingové rozklady si nápaditě hrály s rytmy a směry skladeb, které postupně gradovaly. „No matter what world tells you, you are valuable person,“ promlouvala McElroy mezi skladbami o hledání pravdy a vnímání světa. Pokorný, upřímný výstup a překvapení večera.

Ve stejném duchu navázali britští Acres, kteří svou smutnou hudbou pro smutné lidi místy už nadobro opouštěli posthardcorové vody a přecházeli do těch postrockových. Bohatě vykreslované skladby gradující v houpavé výbuchy místy postrádaly emoce a kapela působila apatickým dojmem, který škodil pochmurné atmosféře nastolené předchozími Comrades.

Zdálo se, že po dvou převážně atmosférických kapelách se toho v kotli moc nestane. Opak byl pravdou a s nástupem Silent Planet se před pódiem rozohnil první z moshpitů. Kalifornská skupina kloubící progresivní metalcore vícestrunných kytar, bouřlivé textury a mluvené slovo se rozjela. Tvrdé spády a dunivé kopáky udržovaly napětí spolu s táhlými kytarovými vrstvami reverbu a delaye. Hluboké basové groovy společně s hrubým kytarovým frázováním směřovaly k mohutným breakdownům se stylistikou podobnou Architects či Northlane. Vlasatý zpěvák Garrett Russell kombinující poetická vyprávění s mocnými growly naživo zbrkle přeskakoval nebo vypadával z rytmů a pracně budované zlomy nedosahovaly katarzí známých z nahrávek, naléhavost textů o válce a vnitřních bojích vyznívala do prázdna.

Večer překvapivých objevů, prázdných riffů, hluchých emocí a zimního splínu. Někdy je cesta důležitější nežli cíl, jen je třeba si ji trochu prodloužit, okořenit a netlačit tolik na pilu.

Info

Silent Planet (us) + Acres (uk) + Comrades (us) + Anthems
10. 12. 2018 Rock Café, Praha

foto: Eliška Sedláčková (Fakker)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mimozemský král pohody Kurt Vile

redakce 23.06.2019

Rozvážný folkový vyprávěč Vile v dnešním uspěchaném světě pestrých instragramových obrázků opravdu působí jako mimozemšťan...

John Zorn’s Bagatelles Marathon: Divy interpretace

redakce 23.06.2019

Událost roku? Koncertní pásmo Bagatelles Johna Zorna do téhle kategorie spadalo už dlouho dopředu.

Afrosoučasnost naboso: Nyege Nyege showcase

redakce 17.06.2019

Díky nevelké návštěvě tak vznikla extrémně neformální atmosféra garáže nebo staré dílny, kde pár desítek kamarádů tančí do roztrhání těla. Ideálně na boso.

Mullety i máslové preclíky (Wave-Gotik-Treffen)

redakce 13.06.2019

Další rok existence letitého festivalu, tentokrát s pořadovým číslem 28? Některé kostýmy se nevyplatí měnit.

Život je stoka a Chee Chaak legenda!

redakce 12.06.2019

Chee Chaak nejde zapomenout, stejně jako popsat, o což se naivně pokouší následující dotazník dvou nových návštěvnic a jednoho rezidenta. Kapely, vosery, bizáry a hlášky.

Kluci jsou zpět a říkaj‘ si o potíže (Dropkick Murphys)

redakce 12.06.2019

Být ortodoxním pankáčem, jakože nejsem, možná bych podobně remcal i po jejich pražském koncertu. Nicméně, punku bylo ten večer rozhodně více než vloni.

Nebezpečně povědomí Godsmack

redakce 11.06.2019

Trumfy drží Godsmack v rukou dva: stále umí napsat sakra hitovky a zpěvák Sully Erna je umí prodat. Stačí to?

Náplast na duši Toma Rosenthala

redakce 11.06.2019

Rosenthalovou doménou je textová zkratka, kterou přiléhavě komentuje realitu všedního dne. Jak to funguje naživo?

NorthSide 2019: Kamarádi do deště

redakce 11.06.2019

Slzy štěstí v očích, věrné vyřvávání láskyplného textu a nekonečný aplaus ukončil rychlý přesun na hlavní stage. Dojáky i deště na severu Dánska.

NorthSide 2019: Idles a ti další

redakce 08.06.2019

Kytarista Mark Bowen odehrál celý koncert ve spoďárech, následný přechod na Migos nás ale rozhodil ještě víc. Naštěstí tu ale lesní víly pletou květinové věnce...