Články / Recenze

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jiří Přivřel | Články / Recenze | 01.11.2020

Americká kapela The National je na hudební scéně dvacet let a za tu dobu vydala osm alb. Její zpěvák Matt Berninger, kterému bude co nevidět padesát, se přitom nebránil spolupráci i s jinými hudebníky mimo domovskou kapelu. Jeho podmanivý baryton je žádaný. Nejvyšší čas na sólovou desku?

Tak možná Berninger naznal, původní ambice však nebyly vysoké. S úmyslem natočit album coververzí oblíbených písní se obrátil na všestranného producenta Bookera T. Jonese, jinak také soulového a R&B skladatele. Důvod byl prostý. O generaci starší Jones v roce 1978 produkoval album Stardust od Willieho Nelsona, na kterém countryová legenda přehrála písně jiných autorů. Hvězdný prach se Berningerovi, který Nelsonovu nahrávku poslouchal jako malý se svým otcem, usadil v paměti. Proč by to nemohlo zafungovat i po čtyřiceti letech? Několik coververzí ve studiu nakonec nejspíše vzniklo, Jones však Berningera popichoval k tomu, aby otevřel šuplík s vlastními skladbami a právě ty nakonec skončily na aktuální desce Serpentine Prison.

Rozjezd je pozvolný. První dvě skladby My Eyes Are T-Shirts a Distant Axis jen dokonale splňují to, co bychom od Berningera čekali, nic míň, nic víc. Berningerův podmanivý hlas dokáže po delší době nudit, to ale není případ jeho sólovky. Ze všech skladeb posluchače rozhýbe sice jen jediná, One More Second (taneční kreace předvádí i Berninger ve videoklipu), zbytek je spíše určen k soustředěnému poslechu v křesle. Berninger do něj usadí v Loved So Little, ve které zní jako desperát. V Oh Dearie jeho hlas zhrubne a může tak připomenout Cohenovo deklamování v You Want It Darker. V Collar of Your Shirt se pro změnu pohybuje v nezvykle vyšších hlasových rejstřících. Mezitím si jde v duetu Silver Springs s Gail Ann Dorsey naproti a setkávají se „… somewhere right now in the dandelions“. Ne vždy to přeci musí skončit „… where the wild roses grow“. Vrcholy představují písně Take Me Out of Town a All For Nothing. Obě otevírá jednoduchý klavírní motiv, který postupně graduje do téměř orchestrálního zvuku. Ruku v ruce s tím i sólový zpěv přibírá další hlasy a All For Nothing končí sborově. Krása v jednoduchosti. K tomu osobní, částečně sebelítostivé texty, s nimiž se lze snadno identifikovat.

Ve většině skladeb je slyšet Jonesovu jemnou hru na hammondky, které dodávají hřejivý zvuk. Nestrhávají však pozornost na sebe, slouží celku. Totéž platí o přispění všech ostatních spoluhráčů a hostů, kteří studiem prošli, a nebylo jich málo. Namátkou houslista a zpěvák Andrew Bird nebo zmíněná zpěvačka a basistka Gail Ann Dorsey známá spoluprací s Davidem Bowiem. Malíř Michael Carson je pak autorem Berningerova portrétu na přebalu desky.

Album osloví nejen věrné, ale i pochybovačné posluchače The National. Jednotlivé písně si berou z různých žánrů, od rockových balad přes country až k soulu, který má Booker T. Jones v krvi. Bez ohledu na škatulkování vznikla pod jeho producentským dohledem pestrá kolekce krásných písní, které se vzpírají nálepce indie. Tohle je (nebo kéž by byla) mainstreamová záležitost. Asi už se od Berningera nedočkáme rockových pecek jako Mr. November, ale to od něj snad už nikdo nečeká. Pokud se za melancholickým sebezpytováním v textech projevila prodělaná krize středního věku, vypořádal se s ní bravurně. Matt Berninger zraje jak víno, které by se k jeho písním mělo podávat.

Info

Matt Berninger - Serpentine Prison (Concord Records, 2020)
album na Spotify

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Reflexe emocí pomocí poetiky (Samia)

Michaela Šedinová 21.11.2020

Samia, písničkářka s andělským hlasem a výjimečným rozsahem, už není děcko. Album The Baby je plné melancholie a cynismu, které cítí mladý dospělý konfrontovaný se skutečným světem.

Všechno je v pořádku (Puscifer)

3DDI3 16.11.2020

Puscifer byl vždy jakýmsi únikem od reality, pošetilým blbnutím, což dokazuje i vizuální stylizace tentokráte inklinující k mužům v černém, kteří očekávají přílet mimozemšťanů.

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka 09.11.2020

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, příliš silný vztah k pití a neutuchající touha jsou hlavními tématy desky.

Když máš kamarády, nepotřebuješ nepřátele (Mutanti hledaj východisko)

Richard Kutěj 03.11.2020

Na novince zní pražská dvojice příměji a úderněji, aniž by ale slevila ze své kaleidoskopické hry s atmosférou a zvukem.

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.

Hodnota rezonancie (White Place)

Matej Kráľ 17.10.2020

Čo znamená zaplniť biele miesto? Album Room od White Place je kompozičné nadýchaný slovenský projekt.

Alebo sú to len stromy (Jeseň)

Matej Kráľ 07.10.2020

Jeseň je najdivnejši slovenský pop. Prvoplánovou optikou môže človeku prísť dokonalé práve to, že svojím pôvodom napĺňa podstatu žánru bedroom pop.

Divé vtáky so slzami na výšivkách (Edúv syn)

Kristína Valachová 28.09.2020

Po lyrickom úvode sa ťaživá atmosféra piesne Nekonečný príbeh stáva až morbídnou... Po tohtoročnom EP I. vzniklo v júni ďalšie s názvom Plakala.