Magdalena Fendrychová | Články / Recenze | 17.02.2023
Jakub Čermák, teplický básník, režisér a písničkář vystupující pod pseudonymem Cermaque, nahrál v říjnu 2022 jedenáctou studiovou desku Všechno nejlepší. Ta se groovy podobá předchozí desce Lament, textově pak nahrávce Démon v Paříži, ale tentokrát v ní autor mluví o vlastní i cizí ztracenosti ve světě jemným, podmanivým hlasem. Přestože je jeho kapela sehraná, funguje ve stejném složení už pár let a produkce Ondřeje Ježka jí sedne, album není snadno stravitelné na první poslech. Může se zdát překombinované, texty komplikované a stavba písní nejednotná, i když pestrá.
V první písni Dněpr Cermaque vypráví o válce na Ukrajině skrze své vlastní vztahy: „Co děláš ty, když začala válka? Líbáš už jiného anebo jinou? Strachu se nejlíp dá postavit něhou.“ Některé texty jsou ostřejší: „Mám v sobě řeznický hák a na něm flák srdce a tomu srdci se zas chce obrůst vlčí srstí. Zase mám šíleně rád a vůbec nevím koho. Bůh si mě připevnil jak podběrák na velrybí ohon“ (Résumé 25), další až drásavě emotivní, například Smuténka pro Káju o smrti nejlepšího přítele.
Zvuková stránka je podobně rozmanitá jako ta textová. Do hry tradičních kapelních nástrojů se ozývá vrzání nábytku a cinkání nehudebních předmětů, je slyšet šustění virblu, plačtivou i konejšivou polohu violy. A Cermaque, který na koncertech často křičí, křičí i zde (Pelmeně, Kocovina). Barvitá hudební krajina umožňuje posluchačům, aby bloudili, hledali a nacházeli. „Nikdy už nebude nic lehké,“ zpívá se v písni Lynč. Jako není lehké poslouchat niterné texty nebo skřípění violy u kobylky, které v nás vyvolává tíseň.
Navzdory řečenému je celé album prodchnuté nadějí, skrze upřímně vyprávěné příběhy skýtá pohled do vlastních srdcí. Je v nich vztek, radost i pláč, je v nich tolik, jako v jednom románu od Dostojevského. Cermaque toho má hodně za sebou a dokáže svoji zkušenost čím dál lépe předávat.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.