Claire Adele | Články / Reporty | 03.03.2013
Originální, autorský, lehce zasněný a asi přírodně laděný – tak jsem si představovala britského písničkáře žijícího v Praze Jamese Harriese. Když těžký vzduch přeplněného olomouckého Jazz Tibet Clubu osvěžil Jamesův velmi příjemný hlas doprovázený pomalými, melodickými tóny jeho kytary, vstala jsem, abych na toho romanťáka viděla. Nemalé bylo moje překvapení, když jsem na pódiu uviděla sedět na židli týpka ve vytahaných džínách, s takovou tou kondomovitou čepicí na hlavě. Harries mě zaujal ihned – rozhodně nic, co by se dalo poskládat podle předžehlených švů a uklidit do šuplíčku. Taky do jaké přihrádky byste vlastně šoupli Britopražáka, který natočil album na iPhone a volně ho poskytl na internetu?
Skladby, které Harries hrál, byly převážně pomalé a harmonické, o energii však nebyla nouze. Každá písnička, ba snad dokonce každá minuta Harriesova představení byla nabita vitalitou, se kterou se umělec své tvorbě věnuje. Je k nevíře, jak jeden člověk s kytarou uprostřed pódia dokáže naplnit prostor i mysl posluchačů s intenzitou, které nejsou schopné docílit ani mnohé pětičlenné kapely. Když hrál, vypadalo to, jako by kolem něj zhasl svět – soustředil se jen na svůj song a na to, aby ho v daném okamžiku „vytvořil“ alespoň tak dobrý, jak při jeho skládání zamýšlel, ne-li ještě lépe. Onoho „zhasnutí“ si moc dobře všimlo i publikum, se kterým riffy a vysoké tenorové tóny mávaly zevnitř, ovšem místnost zůstala klidná, benevolentně přijímající akustické vjemy.
Především z folku čerpající písničkář ale v žádném případě nehraje koncerty sám pro sebe, izolovaný od publika. Naopak, pohodář James se ukázal jako velmi interaktivní bavič. Mezi písničkami vyprávěl dobrou češtinou s kouzelným britským přízvukem historky ze života a nejednou dal dajevo, jak dobře zná Česko. Zatímco jeho zpěv publikum dojímal, když mluvil, lidi se smáli důvtipu nebo se bavili jeho roztomilým šarmem.
„Máte nějaké přání?“ dal publiku příležitost pozměnit playlist. Zpod pódia se ozval nesmělý návrh, James ho však žertovně zamítl: „Vy byste chtěli jenom samý pomalý, já musím teď chvíli hrát i něco rychlé.“ A tak zdatně střídal pomalé s trochu rychlejším, novinky se starší tvorbou a sóla šesti strun s táhlými vokály. To, co se o Jamesi Harriesovi říká, je pravda – jeho hudba je založená na citech a pocitech. A to nejenom na těch skladatelských, živou hudbu dokáže velmi zdatně ladit podle rozpoložení publika.
James Harries (uk/cz)
27. 2. 2013, Jazz Tibet Club, Olomouc
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.