Články / Rozhovory

Jan P. Muchow: Mě zajímá i zbytek hudby

Jan P. Muchow: Mě zajímá i zbytek hudby

Michal Pařízek | Články / Rozhovory | 16.05.2018

Rozhovor s Janem P. Muchowem začal vznikat už koncem léta, kdy se na festivalu filmové hudby v Poděbradech odehrála koncertní premiéra projektu The Antagonist, který v uceleném souboru představuje část jeho tvorby pro film. Díky oboustranné zaměstnanosti jsme ho dokončili téměř přesně ve chvíli, kdy Carlos Bacca z Villarrealu srovnal v zápase se Slavií Praha na 2:2. Mezitím uběhlo několik týdnů, během kterých Jan P. Muchow stihl dodělat hudbu ke dvěma dalším snímkům a v neposlední řadě kývnout na nabídku rakovnických Manon meurt, kterým bude produkovat album. O festivalech promarněného času, strachu z neznámého a absenci nostalgie. A naživo už v neděli v Divadle Archa!

Snad u každého soundtracku bývá tématem, jestli hudba dokáže existovat i bez obrazu. Album The Antagonist obsahuje soubor skladeb z různých filmů, které spojuje jejich tvůrce. Možná to není úplně fér otázka na úvod, ale dokáže nahrávka v této podobě obstát? S kompilacemi je to obecně těžké a v tomhle případě jde ještě navíc o kompilaci hudby k filmům, kterou asi většina posluchačů vnímá trochu jinak.
Nevím, jak to album obstojí u každého jednotlivého posluchače. Onu přidanou hodnotu vidím právě v tom zkompilování do formátu jednoho alba. Průřez tvorbou za dvacet let. Tvorbou, kterou jinde slyšet nemůžeš. Vem si, že většinu díla Alfonse Muchy, kterou dnes lidi znají, jsou reklamní plakáty. Obstojí u tebe? Koncerty mají tu výhodu, že přinášejí živou interpretaci, máme dva výborné zpěváky, Marka Doubravu, projekce, orchestr. Tam bych se nebál vůbec.

V rozhovoru pro Lidové noviny říkáš, že kapela a hudba k filmu jsou odlišné světy. Můžeme říci, že The Antagonist tyhle dva světy propojuje? Jak jsi byl spokojený s prvním koncertem?
V tom rozhovoru jsem to myslel ve smyslu tvorby. U tvorby pro vlastní kapelu máš naprostou svobodu a můžeš cokoli tě napadne a cokoli si troufneš. U filmu by měla hudební složka sloužit celku a já se snažím pomoci režisérovi naplnit jeho vizi. Projekt s Antagonists je výhradně filmový, náš repertoár je daný tím, co jsem napsal pro filmy. Po koncertě jsem byl hlavně šťastný. Mám štěstí, že hraju s fantastickou kapelou, úžasnou dirigentkou Michaelou Růžičkovou, Komorní filharmonie Pardubice hrála skvěle a Michal Pekárek za mixpultem dokázal ten zvuk z pódia zprostředkovat i lidem v hledišti.

Znáš Johna Parishe? Před několika lety udělal něco podobného, sestavil kompilaci skladeb ze soundtracků, které napsal, a s menší doprovodnou skupinou vyrazil na turné. Když jsem se ho ptal, co ho k tomu vedlo, odpověděl, že ho lákala možnost vdechnout těm skladbám nový a trochu jiný život, vyvázat je z filmového prostředí. Přitahovalo tě něco podobného?
Johna Parishe budu navždy milovat pro jeho produkci desky PJ Harvey To Bring You My Love a od té doby se ho snažím sledovat. Díky společnému kamarádovi jsem se s ním i potkal, po jeho koncertě v Kolíně nad Rýnem, když jel turné k desce How Animals Move, někdy v roce 2003. Tehdy s ním hrál v kapele mimo jiné i Adrian Utley z Portishead a byl to skvělý koncert pro cca sto padesát lidí. Ale o jeho práci pro filmy jsem do teď nevěděl. Nicméně, ten impuls byl podobný i v mém případě. Idea koncertního provedení byla prvotní a teprve informace o chystaném koncertním projektu vyvolala nabídku ze Supraphonu na vydání kompilace.

Často ses nechal slyšet, že tě „koncertování nebaví“. Většinou byla řeč o EOST, chápu, že je to složité a vůbec, ale stejně – proč? Zajímá mě to hlavně v kontextu toho, že po těchto vyjádřeních a letech nekoncertování pak stojíš na pódiu s produkcí hudby k filmu, o níž můžeme v jistém smyslu polemizovat, zda je vůbec k živému provedení určena.
Koncertování je festival obrovského množství promarněného času. Věčné čekání, které nelze využít smysluplně. Hodiny v dodávkách, nekonečné zvučení dupáku, tristně nekonečné hledání vegetariánské stravy, hledání bubeníka před odjezdem, D1, atd… Celý den je obětován pro cca devadesát minut, kdy by mělo všechno aspoň perfektně fungovat. Ale to se samozřejmě většinou nestane. Proto preferuji práci ve studiu. Objem času věnovaný kompozici a zvukovému zpracování je také většinou značný, ale ta nahrávka už je trvalá. Koncert má pro mě hodnotu emoční. A funguje to obousměrně. Od kapely na diváka a jeho energie zpět ke kapele. To je samozřejmě silné, když to funguje. Nicméně, k tomu často stačí fakt jen ten dupák. Mě ale zajímá i zbytek hudby.

Dokončení rozhovoru hledejte v magazínu Full Moon #79.

Info

Živě:
Jan P. Muchow & The Antagonists + Kalle
20. 5. 2018 20:00
Divadlo Archa, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Václav Havelka (fyield): KEXP vnímám jako milník

Michal Pařízek 25.03.2024

Dostat se s kapelou do studia legendární radiové stanice KEXP v Seattlu je snem mnoha hudebníků z celého světa. Rozhovor.

Josef Buchta (B-Side Band): Vždycky jsem snil o tom, že budu mít big band

Jiří V. Matýsek 11.03.2024

„Spotify je skvělý nápad, uživatelsky neuvěřitelně fantastická věc. Člověk nemusí nic tahat, nic nosit. Ale všichni ti muzikanti jsou okradení," říká principál. Rozhovor.

The Bladderstones: Záskoky nevedeme

Jiří V. Matýsek 06.03.2024

Slánské artbluesové trio se po sedmi letech od debutu Without Cover vrátilo s chválenou studiovkou a zároveň slaví deset let na scéně. Rozhovor.

Boris Schubert (Skvot Czech): Tvorba úspešného kurzu je tímová záležitosť

Mariia Smirnova 05.03.2024

„... snažíme sa oslovovať naozaj zaujímavých a úspešných ľudí vo svojom obore. Základom je vzájomná dôvera, sympatie a ochota lektora s nami aktívne spolupracovať.“ Rozhovor.

Pragueshorts: Piotr Jasiński (Mimo), Natálie Durchánková (Přes střepy)

Viktor Palák 28.02.2024

Ve finálním díle ankety odpovídají Piotr Jasiński, v jehož filmu Mimo ztvárnili Josef Trojan a Jakub Kalián kamarády, kteří narazí na situaci, která může být spouštěčem revize jejich vztahu.

Julie Martinková, Anna Horáková (FAMUFEST): Nesmíme se strachem nechat odradit od růstu

Mariia Smirnova 27.02.2024

„V programové dramaturgii si hrajeme hodně s pocity či smysly a chceme, aby i diváci při návštěvě festivalu mohli více reflektovat tuto část sebe sama..." Rozhovor.

Pragueshorts: Greta Stocklassa (Bzukot Země), Marie-Magdalena Kochová (3MWh)

Viktor Palák 26.02.2024

Bzukot Země zachycuje absurdní i povědomou šarvátku o to, jak formulovat zprávu mimozemským civilizacím. V kontaktu se současnými tématy je i film 3MWh, který volí atmosféričtější cestu.

Pragueshorts: Philippe Kastner (Deniska umřela), David Payne & Tomáš Navrátil (Baroko)

Viktor Palák 25.02.2024

V národní soutěži největší domácí přehlídky krátkých filmů se potkalo ke dvěma desítkám titulů, oslovili jsme tvůrce a tvůrkyně některých z nich.

Gaika: Nechat se unášet

Nora Třísková 22.02.2024

Podobně jako kloubí různé aktivity – psaní, kurátorství a výtvarná tvorba, producentství – na desce spojuje v lecčem typické anglické žánry jako dub, postpunk nebo alt rock. Rozhovor.

Kewu: Hodně jsem se toho naučil sám

Mariia Smirnova 21.02.2024

Stál za vznikem kolektivu Unizone a také spoluorganizuje akce Addict s NobodyListen. Nedávnou novinkou je, že Mikuláš začne vyučovat djing ve Skvotu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace