Články / Reporty

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town, musí rok od roku více trpět. Už ve středu jsme měli tu čest s hráči ve vytahané mikině či oranžové kšiltovce, saxofonista, který dominoval pátečnímu večeru v Bio Central, zase na přebalu svého alba vypadá jako gangsta rapper. Anebo je to taky jen klišé, jak by měl hudebník představující ten který žánr vypadat?

Oním „gangsta rapperem“ myslím Binkera Goldinga. Dramaturgům festivalu se opět podařilo vyhmátnout jméno z mladé generace, které je na strmém vzestupu. Tenhle zástupce bujícího londýnského jazzového podhoubí přijel v čele svého kvartetu, v němž se snoubilo to nejlepší z tradice akustického jazzu s modernistickým, uvolněným přístupem, vše navíc v extrémně skromném, nehvězdném a nemanýristickém podání. Na nahrávkách je Golding pevněji svázaný formou, živé podání starších i aktuálních kusů z nedávno vydaného alba Abstractions of the Reality Past and Incredible Feathers odhalilo freejazzové názvuky, které dominovaly dřívější saxofonistově tvorbě. Mělo to útočnost, vyhrocenost, napětí plynoucí ze střetu čistých, byť útržkovitých melodií a hutných hlukových ploch.

V podstatě podobně se svou hudbou pracoval i Wojtek Mazolewski Quintet. Dlouhé sólové pasáže byly nicméně trochu ubíjející a prodrat se k jádru hudby, nechat se jí pohltit, bylo značně obtížné. Bylo to až příliš podobné, jenže celku scházel duch. Ten nakonec vyplynul až v úplném závěru v extatický, rockový přístup na jazzovou instrumentaci roubující kus, který hradeckým kinosálem otřásl. Škoda, že to takhle nevypadalo celou dobu…

Závěr festivalu se přenesl do podstatně komornějších prostor – a trochu paradoxně v něm představil největší ansámbl. Paal Nilssen-Love's Large Unit, čtrnáctihlavá skandinávská jazzová saň byla opět redefinicí toho, co si lze pod pojmem big band představit. Chirurgicky přesná souhra, mocný zvuk, hutný groove i chaotické bludiště tónů. A hlavně akustický tlak, u kterého se dere na jazyk přirovnání "jazzoví Swans". I oni měli podobné hypnotické kvality, i Large Unit je složena ze silných osobností, i v jejich čele stojí nepřehlédnutelný leader. A kupodivu to nebyl ani za bicí soupravou schovaný Paal Nilssen, ale dynamický trumpetista Thomas Johansson, který měl celý band na povel. Každý měl svou chvilku, každý měl prostor dát na odiv svou (hudební) povahu: extatičnost, při níž létaly prasklé struny z kytary Ketila Gutvika, i stoický klid Matse Äleklinta, který vybuchoval v komplikovaných bleskurychlých sólech. Ale přece jen, nejvíc jim to slušelo unisono.

Po pěti letech končí na židli dramaturga Zdeněk Závodný a končí tak další vývojová fáze hradeckého festivalu. Jaké budou další cesty, kterými se Jazz Goes to Town bude ubírat, na to si budeme muset rok počkat. Jisté je, že budou příjemně klikaté, nečekané a plné překvapení. Stejně tak, jako byl i jubilejní pětadvacátý ročník.

Info

Jazz Goes to Town 11.-12. 10. 2018, Hradec Králové

foto: Lukáš Veselý (Jazz Goes to Town)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka 07.11.2019

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...

Zásadní Xenakis: Ohýbání zvukoprostoru

Jan Starý 07.11.2019

Napětí nemělo vrchol nebo řešení, mohlo jen pokračovat po nejasné, fascinující cestě vpřed...

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

Jonáš Sudakov 06.11.2019

Kto po Pixies odchádzal sklamaný, že Blood Red Shoes stratili drive a po novom albume to už nie je ono, toho show v Lucerne musela presvedčiť o opaku.