Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 12.10.2019
Fakt, že letos festival slaví čtvrtstoletí, není nijak zdůrazňován, žádné úvodní proklamace, ani velkým písmem vyvedené „25th Anniversary“ na plakátech a promomateriálech. Jazz Goes to Town si držuje aureolu tiché až nenápadné skromnosti, malého festivalu pro pár zasvěcených. No pár...
Festival je neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních. Důkazem toho bylo duo Vandermark/Kurzmann, které kloubilo saxofon a elektronický základ v podobě ruchových ploch. Někdy to připomínalo soundtrack k jakési artové science fiction, jindy zase zvuky, které říkají, že je nejvyšší čas pořídit si nový audio kabel. Dvěma rozsáhlým introvertním kompozicím scházel řád a vývoj. Snad na tom měl podíl nešťastně řešený prostor baru Náplavka, do produkce se mísil šum osazenstva, které neustávalo v konverzaci.
Naopak na první dobrou chytil (opět) saxofonista Pavel Zlámal a jeho band s názvem PQ. V uskupením vzešlém z hudebního podhoubí brněnské JAMU to naopak řádem – a vedením Zlámala – vyloženě jiskřilo. A přitom jejich set nepůsobil svázaně, staromilsky nebo revivalově. Dominovala dokonalá souhra, schopnost dát prostor vlastnímu egu, zároveň pokora ve službě celku. Setu nescházel humor a vůbec celkové povznesení nad jazzová klišé. Bubeník v mikině Adidas nebo pianistova kšiltovka z Hornbachu potěšila.
Dominance saxofonů je vůbec zajímavým prvkem pětadvacátého ročníku. Nepřeslechnutelný, byť ne dominantní, byl i u druhé dvojice, tentokrát už v prověřeném kinu Central. Mezinárodní septet Full Sun, který založil bassaxofonista Ziv Taubenfeld a přitáhl do něj i význačné jméno formátu Michaela Moorea, se s grácií pohyboval ve světě, který při zběžném poslechu nedával smysl. Improvizace, momenty, kdy se každý ze sedmi muzikantů ubíral vlastními cestami, chaos. A výsledkem byl řád, ze změti tónů se vynořující melodické fráze, z rozdrolené arytmie působivý beat.
Na pódiu je vystřídali Digital Primitives, americké trio, které je jednou nohou ukotvené v moderním, eklektickém přístupu a tou druhou pevně spjaté s africkou hudební tradicí. Hutné přímočaré bicí (jak svěže nejazzové!) tvořily podklad pro hudbu, která si klestila cestu mezi dřevním blues a moderním jazzem. Unikátní zážitek, který umocňovalo přirozené showmanství Coopera-Moorea a jeho sbírka v žánru značně neobvyklých nástrojů. Saxofon Assifa Thsahara byl pojítkem, které výsledný tvar spojovalo s žánrovým vymezením přehlídky.
A to je vlastně to, v čem Jazz Goes to Town boduje. Spojuje přístupy, muzikanty a styly, kteří jsou zdánlivě nekompatibilní. Hledání řádu.
Jazz Goes to Town
9.-10. 10. 2018, Hradec Králové
foto: Lukáš Veselý (Jazz Goes to Town)
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.