Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 17.10.2021
Pod dramaturgickým vedením Michala Wroblewského se začíná hradecký festival Jazz Goes to Town vydávat novými cestami. Otázka je, jestli je to cesta objevitelská, nebo jde o slepou uličku v dalším vývoji přehlídky.
V každém případě, zapojit do v podstatě komorního festivalu místní filharmonii, to je odvážný krok, který zaslouží obdiv. A pohled do programu, který sliboval dvě zbrusu nové skladby a blok věnovaný jedné z největších hvězd současné vážné hudby, skladateli Heineru Goebbelsovi, odhalil, že to festival myslí vážně a neponechal nic náhodě. Jenže po celou dobu ve vzduchu visela neodbytná otázka – proč vlastně? Patří to sem?
Jazz Goes to Town je zavedená značka, která má svou hlavní náplň vetknutou do názvu. Totiž jazz ve všech jeho podobách – a že jich je. Jenže v sobotu večer se jazz krčil přede dveřmi sálu a dovnitř nakukoval jen velmi opatrně, na pódiu ho totiž vystřídala moderní vážná hudba. Monumentální orchestrální práci doplňovala práce sólistů – zpěvačky Sofie Jernberg, která se svým hlasem umí neslýchané kousky, trumpetistky Susany Santos Silva a saxofonisty Franka Gratkowského, kteří se vystřídali jak v nových kusech, tak v bloku věnovaném Goebbelsovi. A byli to právě oni, kdo dokázali konvenční zvuk orchestru prozářit alespoň místy jazzovým světlem. Díky za to.
Jazzová volnost byla znát zejména u obou premiér, zacílení skladeb Lost Rituals Michala Nejtka a JOGOGOTO Petera Grahama bylo směřováno přímo na tento festival. Naproti tomu tvorba Heinera Goebbelse je moderní vážná hudba par excelence, experiment, hra se zvukem a kontrasty. Dojem tak byl spíše rozpolcený a rozpačitý. Jako by se letošní závěrečný den Jazz Goes to Town stal předvojem podniku Hudební fórum Hradec Králové, který se na tomtéž místě uskuteční v listopadu a zaměřuje se na soudobou orchestrální hudbu.
Jazz Goes to Town
12.-16. 10. 2021 Hradec Králové
foto © Jan Jambor
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.