Články / Reporty

Jazz přede dveřmi filharmonie (Jazz Goes to Town)

Jazz přede dveřmi filharmonie (Jazz Goes to Town)

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 17.10.2021

Pod dramaturgickým vedením Michala Wroblewského se začíná hradecký festival Jazz Goes to Town vydávat novými cestami. Otázka je, jestli je to cesta objevitelská, nebo jde o slepou uličku v dalším vývoji přehlídky.

V každém případě, zapojit do v podstatě komorního festivalu místní filharmonii, to je odvážný krok, který zaslouží obdiv. A pohled do programu, který sliboval dvě zbrusu nové skladby a blok věnovaný jedné z největších hvězd současné vážné hudby, skladateli Heineru Goebbelsovi, odhalil, že to festival myslí vážně a neponechal nic náhodě. Jenže po celou dobu ve vzduchu visela neodbytná otázka – proč vlastně? Patří to sem?

Jazz Goes to Town je zavedená značka, která má svou hlavní náplň vetknutou do názvu. Totiž jazz ve všech jeho podobách – a že jich je. Jenže v sobotu večer se jazz krčil přede dveřmi sálu a dovnitř nakukoval jen velmi opatrně, na pódiu ho totiž vystřídala moderní vážná hudba. Monumentální orchestrální práci doplňovala práce sólistů – zpěvačky Sofie Jernberg, která se svým hlasem umí neslýchané kousky, trumpetistky Susany Santos Silva a saxofonisty Franka Gratkowského, kteří se vystřídali jak v nových kusech, tak v bloku věnovaném Goebbelsovi. A byli to právě oni, kdo dokázali konvenční zvuk orchestru prozářit alespoň místy jazzovým světlem. Díky za to.

Jazzová volnost byla znát zejména u obou premiér, zacílení skladeb Lost Rituals Michala Nejtka a JOGOGOTO Petera Grahama bylo směřováno přímo na tento festival. Naproti tomu tvorba Heinera Goebbelse je moderní vážná hudba par excelence, experiment, hra se zvukem a kontrasty. Dojem tak byl spíše rozpolcený a rozpačitý. Jako by se letošní závěrečný den Jazz Goes to Town stal předvojem podniku Hudební fórum Hradec Králové, který se na tomtéž místě uskuteční v listopadu a zaměřuje se na soudobou orchestrální hudbu.

Info

Jazz Goes to Town
12.-16. 10. 2021 Hradec Králové

foto © Jan Jambor

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace