Zdeněk Kosík | Články / Sloupky/Blogy | 12.12.2020
Na současném rapovém trhu se o místo na výsluní bojuje tvrdě. Mladý rapper Mario Judah z americké Atlanty volí klasickou, ale svým způsobem bezprecedentní cestu. Ještě v létě byste se o něm na internetu příliš nedozvěděli. Singly by se daly spočítat na prstech jedné ruky, nezaujal ani kvalitou, zvukově se nelišil od tisícovek podobných, kteří napodobují aktuální mainstream s ostrými hajtkami a melodickým přednesem. Zlom přišel v říjnu, kdy se jeho singlu Die Very Rough chytnul TikTok a Mario Judah získal první větší čísla. Zatímco ostatní singly nasbíraly pár desítek až set tisíc zhlédnutí, Die Very Rough dosáhlo milionů.
Zhruba měsíc poté, na konci listopadu, se po dlouhé době ohlásil jiný atlantský rapper, Playboi Carti. Ten vstoupil na scénu mixtapem v roce 2017 a naplno se na ní usadil rok nato s albem Die Lit. To ohromilo velkou dávkou repetice a především zpopularizovalo tzv. baby voice, rapování v absurdně vysoké tónině a na hranici srozumitelnosti. Na další dva roky se ale Carti vypařil. Občas se objevil na sociálních sítích a naznačil, že nová deska je za rohem, ale tam taky zůstala. Z oznámení a následného nevydání další nahrávky se stal mem. Nutno dodat, že Whole Lotta Red, jak se má album jmenovat, bylo několikrát odloženo kvůli uniklým demům. Jedno z nich s neoficiálním názvem Pissy Pamper se dostalo dokonce na čelo žebříčku Viral 50 na Spotify. Pocit exkluzivity z poslechu uniklých tracků ve spojení s vlivem desky Die Lit a dlouhým čekáním na její pokračování vytvořil kolem Cartiho fanouškovskou základnu hraničící s kultem.
Ta byla vyšroubovaná na maximum v listopadu, kdy Carti oznámil, že album je – jak jinak – hotové. Ani tentokrát z toho nic nebylo. A v tento moment vstupuje do příběhu Mario Judah. Ten začíná bombardovat internet videi a livestreamy, kde Cartimu vyhrožuje. Nejde o konflikt v tradičním slova smyslu, Judah dává Cartimu týden na to, aby desku vydal, nebo to udělá za něj. Je to týden plný spekulací, na jehož konci se děje očekávatelné, tedy nic. Tedy až na Judahův nový videoklip Bih Ya, který po vizuální i zvukové stránce naprosto kopíruje estetiku Playboie Cartiho. (Pod videem je poznámka, že album Whola Lotta Red je na cestě.)
To, co by se jindy setkalo s opovržením, se tady v kombinaci nedočkavosti Cartiho fanoušků a marketingového a hudebního umu Judaha stává vítaným dílem. O něco vzdáleně podobného se kdysi snažil MF Doom, který za sebe na koncerty posílal náhradníka v masce. Tehdy to ovšem bylo plně v jeho režii a s pochopením příznivců se nesetkal. Mario Judah zkopíroval kromě jména vše. Z Playboie Cartiho se tak stala jen jakási role, mix zvukových, vizuálních a sociálních atributů. Jako člověk stále existoval, v pozici umělce byl zastoupen. Jakkoliv to dlouhodobě není únosná strategie, krátkodobě Judahovi ovoce přinesla. Videoklip nabral během čtyřiadvaceti hodin více jak milion zhlédnutí, což by byla velmi slušná čísla i pro áčkového rappera. Zda je to ale více hit Maria Judaha, nebo skutečného Playboie Cartiho, je otázkou.
Michal Pařízek 19.04.2024
Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.