Články / Rozhovory

Je to taková naše volnočasová aktivita, viď, maxi?

Je to taková naše volnočasová aktivita, viď, maxi?

maxim | Články / Rozhovory | 06.10.2012

Tenhle text se měl odehrávat jako klasický rozhovor, dialog. Smluvené místo, domluvené nástroje, nastavené slovníky. Samosebou úplněk. Téma: Rozjíždíme webový portál - není to nádhera?! A zde se do toho vkládá Karel Almighty Kočka, vařič kávy a vesmírný pařič z kanclu papírového Full Moonu. Nikdo neví, jestli to tak má být, jestli je to domluvené a co z toho bude, protože Karel Kočka je vždycky Almighty a málokdo rozumí jeho humoru.

Nezapomínejte, že jsem vás všechny naučil slovo “superpakárna”. Takže. Proč vám to trvá tak dlouho?
maxim (šeptá): Hele, proč je tady ty vole Kočka? Si neříkala, že to bude Kočka. Víš, že kafe nepiju. (syčí)

Jsem všude, už by sis na to měl zvyknout. A nedržkuj, nebo tě nechám vyhodit. Proč píšete, že startujete tehdy a tehdy, když to ještě není hotové?
max: No proč... (otáčí se) Nevim, kdo to řekl? Teda proč bysme to nemohli říct. Znamená to, že začínáme pořád znovu a pořád mladí, začínáme každý den, jen co se probudíme. Pokud si dobře pamatuju, těch startů už bylo několik. Teda nebylo, ale my jsme si představovali, že startujeme, takže jsme napsali nepočítaně tiskovek a taky několik megavtipných úředníků, ehm, úvodníků, jmenovaly se Startujeme alfa, Startujeme beta a tuším jsme skončili u omegy? Ale proč řecká písmena, to vůbec nevim. Že to není hotové? Tak teď se dostanu na tenkou tu, ledovku. Můžu říct, že dělat s Apačkou je jako honit vítr po louce nebo jako prosit včely, aby zjara posečkaly? Hotové pro nás znamená “neustále průběžné”. Trefil jsem to?

axe (vesele): Kdybych byla básník, řekla bych, že stavíme Řím! (vážně) Portál samozřejmě nebude hotový (v absolutním slova smyslu) nikdy, ale vím, kam směřuješ, Kočko. Původní záměr, být on-line 13. srpna, dojel na selhání lidského faktoru. Jinými slovy, nestihli jsme to. Potkali se u Kolína lidi, kteří pracují 15 hodin denně, s lidma, kteří pracují 15 hodin týdně. Sladit tyhle biorytmy je... superpakárna.

No, teď se začínáme někam dostávat...
axe: Ono je to hlavně jedno, z internetu se nestřílí. Co se aktuální vizuální a funkční podoby týče, blížíme se konečně do finále, minimálně “koukatelného” a “použitelného”. Větší i menší detaily budeme řešit průběžně. Obsah už je nějaký pátek v cajku, ale měla jsem problém postavit se za něco, co je sotva na půli cesty. Ve stavu, v jakém je FMZ teď, se s ním dá pracovat a zároveň ho uživatelsky s občasným přimhouřením očka používat. To je dobrý, propagovatelný kompromis. Samozřejmě s tím, že na tom pořád makáme.

Co to vlastně je a k čemu?
max: Jako manuál chceš? Můžou se říkat obchodní značky nebo je už radou pro nemocný vysílání zkontrolovaný každý éter? Chtěli jsme vytvořit něco mezi Pitchforkem a Czechcorem, se vším, co k tomu nepatří. Aby byl svět alespoň tak krásný jako jakákoliv písnička jakékoliv krásné kapely. Nezávisle na stylech, okolnostech nebo přechodu.

axe: Je to hudební portál s benefity. Líbí se mi alias Full Moon Director’s Cut - vystřižené scény, všechno, co se do tištěného Full Moonu nevešlo. Finální sestřih. Ale taky spousta jiných filmů.

Tištěný Full Moon končí?
maxim: To je jako by měl skončit měsíc v novu.

axe: Tištěný Full Moon jen tak neskončí. Naopak, jen co začně vydělávat zlaťáky a vyřeší se několik drobných detailů ohledně zastupitelnosti funkce šéfredaktora potažmo osoby odpovědné, chtěla bych ho vrátit k měsíční periodicitě a vycházení za úplňku. Ještě než se CEO vyděsí: je to dost možná otázka několika let, většího objemu inzerce a prodejů vůbec. Nejsem pitomá.

Takže let. Mám se vůbec ptát, co bude za pět let?
axe: Za pět let, moment. (vytahuje kalkulačku) Vyjde 56. číslo Full Moonu, na obálce budou Converge nebo tak něco. Na FMZ bude rozhovor s Converge nebo tak něco. Co se mě týče, asi budu jen trochu potetovanější. Nebo tak něco.

max: Já budu mít šest dcer, jedna bude zapisovat, druhá editovat, třetí překládat, čtvrtá vařit a pátá stahovat muziku a objednávat vinyly. Tu šestou budu houpat. Nic víc. Jo souvislost: všechno to bude ve vsi Ouplněk a místo jízdního řádu tam budou na zastávkách pracovní listy časáku a internetové rozhraní pro vstup do webu. Fyzický vstup samozřejmě.

A za dvacet?
axe: Full Moon #236 a dětí jako smetí.

maxim: Kamarádi Orel s Indošem budou těsně před aplikací budoucího společenského uspořádání pro tento svět a já budu vyhlížet, jak se ohne obloha. Jinak budu sedět vedle axe a úkolovat její děcka.

Ok, dost jasnovize. Proč na FMZ kopírujete tolik článků z Full Moonu?
max: Na tohle bych možná mohl složit desatero. Ale hlavně proto, že dokud si ho nebude kupovat přibližně dvacet tisíc lidí, budu vědět, že pořád je koho seznamovat s “nejlepším časákem na světě”. Ale když přestanu být velkohubý a odsunu naše ega, zůstanou mi texty lidí, které třeba nikdo nezná, ale kteří zažili něco, co by si měl každý přečíst. A je jedno, jestli jde o hipsterský sloupek nového jazyka nebo skvělou reminiscenci Ondřeje Šturmy o tom, jak na začátku devadesátek dělal v Praze koncert Morphine. Prostě věříme, že ty texty jsou nadčasové.

axe: Řada textů, zvláště těch popisnějších, dobře poslouží i jako “nástroj”, kterým můžeme upozornit na aktuální dění, jiné fungují - jak jde na FMZ vidět už teď - zajímavě v rámci rozšířeného seriálu, což se časopisu s měsíční, resp. dvouměsíční periodicitou nepodaří. Na druhou stranu, Full Moonu náleží jistá exkluzivita a tak tomu bude vždycky. Popravdě, i portál FMZ chápu tak, že časopisu pouze “slouží”. (mrká na maxe) Je to taková naše volnočasová aktivita, viď, maxi?

max: Vidíš, to mě nikdy nenapadlo. Z hlediska všedního uživatele světa se tomu asi říká volnočasová aktivita, u mě to zahrnuje práci-zábavu-rodinu v jednom cajku, rád si dělám věci propojený.

Proč chcete dělat "další hudební server"?
axe: My ale nechceme dělat “další hudební server”.

max: I kdybys tomu tak chtěl říkat, nikdo by ti nevěřil. Hudební servery tu jsou (malinko), ale žádný z nich se nesnaží dělat věci promyšleněji, než se obyčejně dělávají.

axe: O mnoha českých hudebních serverech nevím. Vlastně nevím o žádných, na které bych chodila pravidelně s pocitem, že se něco dozvídám nebo mě baví. Na druhou stranu, pravidelně nečtu ani zahraniční hudební portály. Na třetí stranu, na internetu pravidelně nečtu vůbec nic. Mám jen pár informačních kanálů, které umím použít, když je potřebuju. FMZ má logickou a standardizovanou podobu, ale, podobně jako časopis Full Moon, jede si výlučně “svojí lajnu”. Ta se projeví a vyprofiluje časem, až skončí porodní programátorské a jiné technické bolesti.

A koho teda vlastně kopírujete?
axe: Právěže nikoho, ty idiote.
max: Jdu pro násadu.

Grafika je finální nebo jak? Furt se tam něco mění.
axe: Mění se detaily, pořád objevujeme a odstraňujeme nedostatky a snažíme se implementovat (chvíli přemýšlí), implementovat nové nápady. Barevně a strukturou FMZ chvíli zůstane, jak aktuálně je, nicméně nové a jiné prvky se budou v následujících týdnech objevovat neustále.

Co ten "rodinný tón"? Je to otravné.
axe: Rodinný tón je jako limitovaná série tisíci kusů alba We Rose from Your Bed with the Sun in Our Head, které Michael Gira vlastnoručně podepisuje. Je v tom něco mile osobního a zároveň třeba k nasrání, protože vám počmárá jinak pěkný artwork digipacku. Jednou jsem si nechávala podepsat vinyly od Shellac. Nevěřili byste, jak zkurvili At Action Park. (zvýší hlas) Takový krásný design to byl!

max: To já vlastně ani moc nevim, nejsem zrovna rodinný typ. Hlavně si nemyslím, že to znamená “familierní”, todle se mi docela hnusí. Nadšený, exaltovaný, místy přehnaný, přesně zaujatý. To ano. Je to otázka postoje a přijímání věcí. Možná temperamentu. Nevim kurva, wtf? Na základce mi říkali, že nemám mluvit sprostě, na lyžáku mě vyřadili, protože jsem v minutovém prologu vrstvil vulgarismy, co to šlo, dokud mě nepraštil profesor holí. Jsou situace, ketré si to vyžadují. A když píšeme o hudbě, resp. o životě v hudbě, určitá míra nadšení musí být. Skoro jsem se dostal k té finální rovnici, kterou mám v hlavě.

Je mi to jasný, o čem se budu bavit s holkou, co si místo článků píše deník, a klukem, co se vyjadřuje v sanskrtu...
axe (vesele): Já si deník nikdy nepsala, asi mě baví otravovat s tím lidi. (smutně) Nicméně to, že píšu články optikou holky, která chtěla být řidičem náklaďáku, je žurnalistickým přínosem, který lidstvo docení pohříchu až někdy v dalším století. V roce 2012 by se dalo říct, že jenom vtipně pracuju s informacemi. Jsem totiž chytrá jako rádio. Přestřeluju pouze v každém zhruba desátém článku. Mým heslem je (chvíli mlčí a vypadá, že vymýšlí heslo) “od wikipedie je tady wikipedie”. (pauza) K přístupu k mejlům samozřejmě používám jiné heslo.

max (nepřítomně): Od sanskrtu je tady bible.

A vy dva jste jinak vlastně kdo? Co to znamená axe a max? Něco jako Pat a Mat? Čuk a Gek?
axe: Já jsem rádio od vedle.

max: Čuk a Gek. To dám do další soutěže, to nepamatuje nikdo. Možná Honza Job. (hluboký nádech)

axe: Vlastně jsem dost super bába. Jen to málokdo snese doma. (hluboký povzdech) Snad Honza Job?

Jedním z prvních hesel bylo "nový hudební portál Full Moon Zine není ani tak nový jako nejlepší". Trochu velkohubé, ne?
axe: S tím souhlasím, taky jsem to zatrhla já. O velkohubosti, zdravém a nezdravém sebevědomí a o tom, jak lidi vidí jen to, co se jim vidět hodí, bych mohla napsat diplomku. (přísně) Když něco dělám, myšlence věřím a dávám tomu všechno (což je obvyklý způsob mojí práce, který má pochopitelně řadu nesouvisejících nevýhod, ale o tom až v recenzi nových Murder by Death), zpravidla chci, aby byl výsledek dobrý. Nejlepší možný, chcete-li. Nepotřebuju nutně soutěžit nebo se poměřovat, limity mě otravují, ale za svou práci se chci vždycky hrdě postavit. (pauza) Kromě stříhání vlasů, to je většinou trapas.

max: To jsem navrhnul já. Jednak je to ironická narážka na to, co nám bylo vždycky předhazováno, (dneska už se tomu směju), jednak ta věta pěkně hraje, jako umělohmotný xylofónek: nový - ani tak - nový - nejlepší - není, tatadata tatata. Trochu zpěvné, že.

Proč je někde Full Moon Zine, někde FMZ, někde FMZine a jinde zase Full Moon Director's Cut?
axe: Nesnáším vymýšlení titulků, nadpisů a názvů. Portál se oficiálně zove Full Moon Zine, zbytek jsou zkratky, aliasy a různá designová opatření. Když o tom mluvím, říkám “zin”.

max: Ale neříkejte to pankáčům, mají trochu jiný ziny.

Proč by to měl někdo číst, když je facebook a tam je všechno?
axe: Na facebooku je leda hovno. Ale jo, řešila jsem podobný problém. Teoreticky by se dal udělat magazín na už existující platformě a úplně by tím odpadly technické problémy a vývoj webu. Co se mi ale nelíbí, je fašismus některých stránek a závislost na nich. Jasně, ani stránky FMZ nejsou zcela podle mých představ, natož aby splňovaly představy desítek jiných lidí, ale je to originál, závislý pouze na hostingu a několika málo instancích, které v ideálním případě pracují “pro nás”. S naším relativně funkčním, byť v poslední době velmi nahodile aktualizovaným facebookem bychom se v blízké budoucnosti měli - skrze tzv. “rychlovky” - propojit, ale tlačit na pilu nebudu. Sama fcb používám minimálně k, ehm, selfpromotion potažmo propagaci Full Moonu a spřízněných akcí, jelikož životy jiných lidí mě většinou strašně ne-zajímají a celkově mi ten server přijde padlý na hlavu.

max: axe není žádná fašistka. A já jsem facebook zatím nepochopil. Je to porno a tam není co k chápání.

Takže mi rovnou odpovídáte na další: furt jste ještě uzavření elitáři. Nebo k vám můžu psát?
axe: Full Moon je, paradoxně od svých počátků, médium otevřené všem. Externisté, “lidi z venku”, nadšenci a originální rukopisci jsou zcela nepostradatelným pilířem tištěného časopisu - a teď i on-line portálu. “Elitismus” Full Moonu tkví v tom, že je tištěný, ale to už tištěné časopisy bývají.

max: Toho se nezbavíme, i když já si to vůbec nemyslím. Najdi mi web, který propojuje fanoušky, posluchače, lidi od fochu, promotéry, labely, krámky a distra a kapely tak jako my, aniž by to dělal na základě finanční dohody. Hlavní je myšlenka a vědomí souvislostí, celkový smysl. Elitáři.

To je ta rovnice, nebo jsem něco prošvihl?
max: Chytrej jak vopice. To je přesně ta rovnice. Lidi, co píšou, protože mají rádi muziku. Bedňák, který chce udělat rozhovor s kapelou. Report člověka, který celej život jezdí coby roadies. Vzpomínky chlápka, kterej před lety několikrát potkal Moondoga, ale o muzice nikdy nepsal. Rekomanda z krámků, který prodávaj nejlepší knihy a desky a trika a tetování. Rozhovor s partama, který dělaj koncerty, aniž by tím primárně sledovali zisk. Cestopis člověka, který v každém městě musí navštívit krám s vinylem. Profil jiného člověka, který nedělá nic jiného, než že vydává androšácké desky. A promotéři, kteří jsou rádi, že o jejich akcích a průserech píšou lidi, že si je dovolí kritizovat ti, co o tom mají páru a vlastně jim hrozně fandí. My plus vy plus oni - jediné, neexistující zájmeno, jedna banda, včelí úl. Insider není ten, který rozumí, ale ten, kterej to má rád.

Jo a co je to ten X Playlist?
max: Co to je... Rozjíždějící se hudební databáze. S chybama, mouchama, ale velkým potenciálem a ohromným backgroundem, který tomu dal zakladatel Oves. Kombinace hudební databáze, malé virtuální encyklopedie stříknuté sociální sítí. Se svými jednoduchými pravidly a zákonistostmi. Žádná zisková organizace, ani akademický projekt, fanouškovská hudební síť, pokud jich bude dost a pokud to my povedeme správně. Jestli bude FMZine převážně nebo dosti publicistický a zpravodajský, XPlaylist je postavený na komentářích, neustálém rozrůstání a rozšiřování hudební mapy a taky na recenzích, kterým se FMZine bude věnovat jen částečně (a jinak). Na jednu stranu XPlaylist katalogizuje kapely a desky z minulosti a funguje jako archiv, na druhou stranu bude hlídat a představovat aktuálně vycházející desky. A platí pro něj podobná otevřenost fanouškům a lidem, co se chtějí zapojit, jako u FMZinu. Users fucking friendly. Čili vocaď - pocaď. Nácky neberem.

axe: A já doufám, že o něm budu brzo moct říct to, co teď říkám o Full Moonu a FMZ.

Superpakárna?
axe: Ne, ty pako. "Nejlepší věc na světě" přece.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vstupní prohlídka: Sketchbook Quartet

redakce 15.09.2020

Sketchbook Quartet je vídeňský jazzový kvartet, jehož členové sdílí svěží pohled na hudební improvizaci a kreativitu. Jaké další indicie nám dali?

Moon Crew #30: Matěj Krč

redakce 14.09.2020

Brno meets Praha, hardcore straight edge meets ořechovka. Jubilejní díl Moon Crew odhaluje našeho letitého fotografa Matěje Krče.

Colin H. van Eeckhout (Amenra): Nikto si v poslednej dobe nesiahol na dno

Lucia Banáková 13.09.2020

Za dvadsať rokov existencie toho Amenra stihli pomerne dosť, vydali šesť albumov z cyklu Mass, založili kolektív spriatelených projektov a tak trochu i vlastné náboženstvo.

Pořadatelská: Martin Režný (Hlukovæ mysteria)

redakce 09.09.2020

Můžete ho znát jako organizátora, ale i hudebníka, preferuje hraní v improvizačních kolektivech, u Korobushka records vydává pod nickem Sakkikangas.

Pořadatelská: Antonín Kocábek (Kaštan – scéna Unijazzu)

redakce 08.09.2020

V Pořadatelské zve Tonda na řadu koncertů, které v Kaštanu proběhnou a samozřejmě taky na UniMoon!

Jiří Jirák (Indican): Je to o spolupráci kultur, ras a principů

Vojta Chmelík 05.09.2020

Jak se v Indican setkávají různé kulturní a hudební vlivy a jak pracuje s mystikou a intuicí? A jaké mají Indican cíle?

Petr Vyšohlíd (Meat-House Chicago I.R.A.): Nával invence se nedal zvládat aneb osudový střet hardcoreu s popartem

prof. Neutrino 03.09.2020

Při setkání na jedné královéhradecké pivní zahrádce jsme potkali Petra Vyšohlída - frontmana kultovní hardcoreové formace devadesátých let Meat-House Chicago I.R.A.

Dmitri Bezkorovainyi: Bělorusové nikdy nebyli tak jednotní a aktivní jako nyní

Michal Pařízek 01.09.2020

Dmitri pracuje jako hudební manažer a novinář v Minsku, je velkým podporovatelem běloruské hudební scény a právě on napomohl jejímu mezinárodnímu zviditelnění v posledních letech.

Pořadatelská: Ewelína Ai-Fen Chiu, Tereza Odehnalová, Daniel Vlček (Šamana ztráta)

redakce 26.08.2020

Víte, co se vznikne, když spojíte hudebníky z Ba:zel a promotérku z Mood? Festival v prostředí Prachovských skal s výběrovým, převážně elektronickým line-upem.

Jan Barnet (Rosnička): Techno přestává být sprosté slovo

Jarmo Diehl 25.08.2020

Zástupce organizačního týmu Jan Barnet vypráví o radostech i strastech spojených s přípravami letošního ročníku, který se zaměří především na elektronickou taneční hudbu.