Články / Reporty

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 | Články / Reporty | 24.02.2020

„You guys should fight. Sissy fights are the best, dude! Oh by the way, we call the cops on you!“ Ani mě nehne! Rád bych se prohlásil za pacifistu, jsem spíš ale srab. Musí být snad už pět ráno, když vyklízíme lokál, s oblibou nadužívaný koncept jménem afterka s každou vteřinou nabývá kronikálních rozměrů. Jak taky jinak. Algiers před pár hodinami odehráli (další) perfektní koncert v Lucerna Music Baru. Koncert, který nezačíná, ani nekončí.

Zrovna nedávno jsme znovu otevřeli kvíz o dívčích kytarovkách a zvládli přijít jedině na Savages, jejichž kapelní pasivita budí smutný povzdech. Dnes večer dostaneme půlhodinovou náplast. Medvěd mě laskavě provokuje střípky zážitků z předchozího koncertu v německém Schorndorfu, nikdo ale netuší, že limity, kam zvedat laťku, přestaly platit. Lucerna děsí prázdnotou, když na stage nastupuje Esya, basačka Savages. Dneska v neortodoxním outfitu, sama, ale se synťáky v zádech i po boku. Zkratkovitý kompliment o holkách, co na basu hrát neumí a v tom je jejich jedinečný cit a rukopis, jdou tentokrát stranou, stejně jako pohrdání o výplňkovém nástrojovém postu či zakřiknuté kreativitě. Ayşe Hassan hraje osobité písně s důrazem na lámaný beat, vlivy orientu i feminismu, namísto odosobněnosti procítěnost. Pro skladbu Nothing se chopí baskytary a z příběhu o ztrátě blízké osoby se zastavuje dech a mrazí. Sál se plní.

Zapomněl jsem počítat, kolikrát jsem Algiers viděl, ale cítím silnou potřebu, aby tohle byl mainstream, aby jejich hudbu hrála rádia, aby se dostala ke všem věkovým kategoriím. Protože jsou to hezký písničky, ale i protože kontextu a poselství v každé jedné z nich se nevyhne ani ignorant. Vysoké nároky, já vím, ale přesto… Jak často se vám stane, že zažijete v krátkém časovém horizontu jednoho evropského turné víc než jedno vystoupení téže kapely, které se bez přehánění stane životním? Téměř přesně na den se po roce Algiers vrací na stejné místo. Co je jinak? Třetí deska There Is No Year, která logicky vládne setlistu (kde se speciálně objevila i předělávka Liberation od atlantských sousedů Outkast), oblíbený tour manager Tristan tentokrát na pódiu s tamburínou a mikrofonem a jejich zatím nejdelší vystoupení u nás. A taky saxofon v rukou kytaristy Leeho Tesche.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Odpáleno nealbovou punkárnou The Void, zvuk i zpěv Franklina Jamese Fishera si sednou až po třetí, poloimprovizované instrumentální skladbě a v novince Unoccupied se naplno projeví zásadní rozdíl mezi domácím poslechem a živým vystoupením - výbušný bubeník Matt Tong! A přestože se na novém albu soustředí nejvíce pozornosti na osobu, pocity, hlas a minulost zpěváka Franklina, hraje to Algiers semknutěji, silněji a přesvědčivěji než kdejaké hardcoreové mlátičce. Příjemně plná Lucerna tančí, ať už ji válcuje zběsilá Animals nebo disko beat elektronické Irony.Utility.Pretext. Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mně by ani to nestačilo. Nejlepších kapel na světě se nikdy nemůžete přesytit, navíc když odehrajou svůj doposud nejsilnější koncert.

Na popud Medvěda, se kterým se dělíme o titul vrchní fanynka kapely (jeden z nás vede v počtu navštívených koncertů, zatímco druhý nosí kérku s logem kapely) unášíme dva největší punkáče z Algiers do (zatím) utajeného podniku v Holešovicích, kde se mě půvabná oslavenkyně čerstvých pětadvacátých narozenin pokusí svést citováním Švejka, Wericha a Cimrmana, zatímco mě krmí veganskými chlebíčky. Vyfešákovaný Tristan pouští novou desku Nicka Cavea a basák Ryan Mahan osvětluje, jak že to bylo s těmi Colours of Ostrava, když mu doporučuju texty i knihy mého oblíbeného Keitha Buckleyho.

„Nechtěl jsem tě vyděsit. Všechno je na dobré cestě. Tohle je jen začátek něčeho velkého!“ uklidňuje mě Ryan o spoustu hodin později, když znovu utne náš nekonečný a neukončitelný dialog a s úsměvem se nechává odvést do temné ranní Prahy. Jsem vděčný za léta abstinence, díky kterým si tyhle večery budu pamatovat v jasných odstínech.

Info

Algiers (us) + Esya (uk)
21. 2. 2020 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Kuba Václavek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!

Filmová nakládačka (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 15.08.2020

„Pojď, je to takovej temnej ruskej film, co má asi sto padesát tři minut, prej je to hodně intenzivní a drsný.“ Čil a dril.

Mistři krásných splínů (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 13.08.2020

Vzpomíná, jak při návštěvě Ruska někdo odmontoval kliku z pokoje Františka Vláčila, aby se nemohl dostat ven, nebo vypráví o hrůzách poválečných odsunů...