Články / Reporty

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 | Články / Reporty | 24.02.2020

„You guys should fight. Sissy fights are the best, dude! Oh by the way, we call the cops on you!“ Ani mě nehne! Rád bych se prohlásil za pacifistu, jsem spíš ale srab. Musí být snad už pět ráno, když vyklízíme lokál, s oblibou nadužívaný koncept jménem afterka s každou vteřinou nabývá kronikálních rozměrů. Jak taky jinak. Algiers před pár hodinami odehráli (další) perfektní koncert v Lucerna Music Baru. Koncert, který nezačíná, ani nekončí.

Zrovna nedávno jsme znovu otevřeli kvíz o dívčích kytarovkách a zvládli přijít jedině na Savages, jejichž kapelní pasivita budí smutný povzdech. Dnes večer dostaneme půlhodinovou náplast. Medvěd mě laskavě provokuje střípky zážitků z předchozího koncertu v německém Schorndorfu, nikdo ale netuší, že limity, kam zvedat laťku, přestaly platit. Lucerna děsí prázdnotou, když na stage nastupuje Esya, basačka Savages. Dneska v neortodoxním outfitu, sama, ale se synťáky v zádech i po boku. Zkratkovitý kompliment o holkách, co na basu hrát neumí a v tom je jejich jedinečný cit a rukopis, jdou tentokrát stranou, stejně jako pohrdání o výplňkovém nástrojovém postu či zakřiknuté kreativitě. Ayşe Hassan hraje osobité písně s důrazem na lámaný beat, vlivy orientu i feminismu, namísto odosobněnosti procítěnost. Pro skladbu Nothing se chopí baskytary a z příběhu o ztrátě blízké osoby se zastavuje dech a mrazí. Sál se plní.

Zapomněl jsem počítat, kolikrát jsem Algiers viděl, ale cítím silnou potřebu, aby tohle byl mainstream, aby jejich hudbu hrála rádia, aby se dostala ke všem věkovým kategoriím. Protože jsou to hezký písničky, ale i protože kontextu a poselství v každé jedné z nich se nevyhne ani ignorant. Vysoké nároky, já vím, ale přesto… Jak často se vám stane, že zažijete v krátkém časovém horizontu jednoho evropského turné víc než jedno vystoupení téže kapely, které se bez přehánění stane životním? Téměř přesně na den se po roce Algiers vrací na stejné místo. Co je jinak? Třetí deska There Is No Year, která logicky vládne setlistu (kde se speciálně objevila i předělávka Liberation od atlantských sousedů Outkast), oblíbený tour manager Tristan tentokrát na pódiu s tamburínou a mikrofonem a jejich zatím nejdelší vystoupení u nás. A taky saxofon v rukou kytaristy Leeho Tesche.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Odpáleno nealbovou punkárnou The Void, zvuk i zpěv Franklina Jamese Fishera si sednou až po třetí, poloimprovizované instrumentální skladbě a v novince Unoccupied se naplno projeví zásadní rozdíl mezi domácím poslechem a živým vystoupením - výbušný bubeník Matt Tong! A přestože se na novém albu soustředí nejvíce pozornosti na osobu, pocity, hlas a minulost zpěváka Franklina, hraje to Algiers semknutěji, silněji a přesvědčivěji než kdejaké hardcoreové mlátičce. Příjemně plná Lucerna tančí, ať už ji válcuje zběsilá Animals nebo disko beat elektronické Irony.Utility.Pretext. Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mně by ani to nestačilo. Nejlepších kapel na světě se nikdy nemůžete přesytit, navíc když odehrajou svůj doposud nejsilnější koncert.

Na popud Medvěda, se kterým se dělíme o titul vrchní fanynka kapely (jeden z nás vede v počtu navštívených koncertů, zatímco druhý nosí kérku s logem kapely) unášíme dva největší punkáče z Algiers do (zatím) utajeného podniku v Holešovicích, kde se mě půvabná oslavenkyně čerstvých pětadvacátých narozenin pokusí svést citováním Švejka, Wericha a Cimrmana, zatímco mě krmí veganskými chlebíčky. Vyfešákovaný Tristan pouští novou desku Nicka Cavea a basák Ryan Mahan osvětluje, jak že to bylo s těmi Colours of Ostrava, když mu doporučuju texty i knihy mého oblíbeného Keitha Buckleyho.

„Nechtěl jsem tě vyděsit. Všechno je na dobré cestě. Tohle je jen začátek něčeho velkého!“ uklidňuje mě Ryan o spoustu hodin později, když znovu utne náš nekonečný a neukončitelný dialog a s úsměvem se nechává odvést do temné ranní Prahy. Jsem vděčný za léta abstinence, díky kterým si tyhle večery budu pamatovat v jasných odstínech.

Info

Algiers (us) + Esya (uk)
21. 2. 2020 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Kuba Václavek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.