Články / Recenze

Ještě kousek písně Báry Zmekové

Ještě kousek písně Báry Zmekové

Jakub Koumar | Články / Recenze | 13.12.2013

Někteří hudebníci mají dar nenuceného pohybu napříč scénou. Jakási lehká samozřejmost a tvůrčí jistota jim poskytne pevnou základnu příznivců, někdy i na úkor kreativní progrese, což nemusí být nutně špatně. Spekulovat, jestli Bára Zmeková směřuje k tomuto stavu „lehkosti“, je snad až příliš brzy. Nakročeno k pevnému bodu uprostřed neustále pulzujícího mumraje ale určitě má.

Ještě kousek je dlouhohrající debut pražské nadžánrové klavíristky a písničkářky, i když onu „nadžánrovost“ berme v uvozovkách. Album sází na jazz, blues i folk, ačkoliv není těžké postřehnout, že Báru konkrétní vymezení tvorby moc nezajímá. Její jazz není živoucí, spíš pokorný, náznakový, blues je opatrné, ale nechybí mu sebevědomí. A písničkářství se neomezuje na základní motivy podřízené sdělení, je klavírní pocitovou výpovědí.

Na druhou stranu právě kategorie „singer/songwriter“ je dominantou desky. I když v žádné z písní nechybí celá kapela, důrazné přenesení těžiště na samotnou písničku je cítit ve hře každého člena. Kontrabasista Christoph Schoenbeck nechává své tóny jen decentně brázdit vlnkami klavíru a je na nich odnášen kdovíkam, Jakub X. Baro za bicími zase dává pozor, aby křehkou strukturu nešikovným úderem nerozbil. Tím hlavním je ale pochopitelně klavír, na němž je slyšet, jak Báru hra baví. Po klaviatuře poskakuje rozverně a citlivě, své party zbytečně nezavírá a nechává je rozutíkat do romantizujících skladeb, a byť se to ne vždy daří, dává si pozor na rozbředlost. Vše doprovází medovým témbrem s přelétavou intonací.

Texty jsou plné kainarovské přítomnosti, ale o poznání zasněnější, někdy se nevyhnou „přebásněným klišé“ o cestách do nikam, ovšem nedostatky zdárně překrývají imaginací, fantazií a hlavně čistotou. Mimo hru nejsou ani ostatní nástroje jako klarinet, violoncello, kora nebo trombón. Jejich čas je přísně odměřený, ale právě díky nim deska ubíhá jako o překot, můžeme se jen dohadovat, jestli (a jak moc) se na aranžmá podílel Ondřej Ježek, s nímž se Bára na nahrávání připravovala. Na dlouhohrající prvotinu velice precizní album, všeho je tak akorát, snad jen nástupy by místy mohly být citlivější, ale to skoro nestojí za řeč.

Ještě kousek je jemná, ale nikoli cukrkandlová deska, sebevědomá i pokorná. Připomíná Zuzanu Navarovou, Plíhalovo Nebe počká nebo klavír Ivo Cicvárka v Panoptiku. Díky nápaditému přebalu Prokopa Wilhelma a Roberta Formana se v poličce určitě neztratí, otázkou zůstává, jestli se neztratí v ruchu hudebního velkoměsta, v němž žijeme. I když možná právě to je její největší potenciál. Potichu se ztrácet a tiše být nalézán.

Info

Bára Zmeková – Ještě kousek (Full Moon Magazine, 2013)

http://barazmekova.bandcamp.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace