Jízda Oh Sees

Sanfranciská kapela Thee Oh Sees je jedním z nejpozoruhodnějších úkazů současné rockové psychedelie. Stejně jako jejich souputník Ty Segall jsou i oni zcela podřízeni svým uměleckým vizím, rok co rok dají vzniknout alespoň jedné nahrávce, a také díky tomu střídají nespočet poloh, aniž by ale opustili svůj originální rukopis. Minulý rok vyšly desky dvě, letos (prozatím?) jedna. A celkem devatenáctý zářez v diskografii Oh Sees (tentokrát bez Thee) nazvaný Orc vykračuje podobným směrem, kterým se kapela vydala už na Mutilator Defeated at Last před dvěma lety.

Na tradiční písničky zapomeňte, tady jsme na psychedelických výpravách mezi přeludy, pitvořivý zpěv společně s fantaskními texty evokují silně zkouřené kolo Dračího doupěte. Kytary se drží zčásti repetitivních krautrockových smyček jemně obepnutých syntezátory, zatímco riffy jsou dávkovány s příjemnou střídmostí a neokázalostí. Jejich extatické nálety, které často předznamenává zechovaný výkřik frontmana Johna Dwyera, umí v rychlosti odplynout a dát znovu prostor barvitým synťákům nebo třeba vzletnému sólu na violu (Keys to the Castle).

Přestože se Oh Sees už mnohokrát podařilo vykreslit svébytný hudební svět, v kontextu předešlých, v mnohém si podobných nahrávek se přeci jen vkrádá touha po nových, neprobádaných cestách. Při opakovaném poslechu je navíc těžké držet krok s náladou desky, která se navzdory rozvážnějším místům po celou dobu nese na vlnách euforie. Jízda Oh Sees ale nebere konce a další ohlášené album dává tušit, že se brzy dočkáme dalších es z Dwyerova rukávu i možných přeskoků z jednoho odbrzděného vlaku na druhý.