Články / Recenze

Jízda Oh Sees

Jízda Oh Sees

Ichor | Články / Recenze | 10.10.2017

Sanfranciská kapela Thee Oh Sees je jedním z nejpozoruhodnějších úkazů současné rockové psychedelie. Stejně jako jejich souputník Ty Segall jsou i oni zcela podřízeni svým uměleckým vizím, rok co rok dají vzniknout alespoň jedné nahrávce, a také díky tomu střídají nespočet poloh, aniž by ale opustili svůj originální rukopis. Minulý rok vyšly desky dvě, letos (prozatím?) jedna. A celkem devatenáctý zářez v diskografii Oh Sees (tentokrát bez Thee) nazvaný Orc vykračuje podobným směrem, kterým se kapela vydala už na Mutilator Defeated at Last před dvěma lety.


Na tradiční písničky zapomeňte, tady jsme na psychedelických výpravách mezi přeludy, pitvořivý zpěv společně s fantaskními texty evokují silně zkouřené kolo Dračího doupěte. Kytary se drží zčásti repetitivních krautrockových smyček jemně obepnutých syntezátory, zatímco riffy jsou dávkovány s příjemnou střídmostí a neokázalostí. Jejich extatické nálety, které často předznamenává zechovaný výkřik frontmana Johna Dwyera, umí v rychlosti odplynout a dát znovu prostor barvitým synťákům nebo třeba vzletnému sólu na violu (Keys to the Castle).

Přestože se Oh Sees už mnohokrát podařilo vykreslit svébytný hudební svět, v kontextu předešlých, v mnohém si podobných nahrávek se přeci jen vkrádá touha po nových, neprobádaných cestách. Při opakovaném poslechu je navíc těžké držet krok s náladou desky, která se navzdory rozvážnějším místům po celou dobu nese na vlnách euforie. Jízda Oh Sees ale nebere konce a další ohlášené album dává tušit, že se brzy dočkáme dalších es z Dwyerova rukávu i možných přeskoků z jednoho odbrzděného vlaku na druhý.

Info

Oh Sees - Orc (Castle Face, 2017)
www.castlefacerecords.com/products/oh-sees-orc

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pohyby ledu, součást větší hry

prof. Neutrino 14.03.2020

Do Gravensteenova románu je absorbována většina atributů současné literatury – záhadná vražda, detektivní zápletka, prostředí investigativní žurnalistiky, manipulace s fakty.

Došla vodka, došla kola, zůstává blues (Streichl)

Jiří Vladimír Matýsek 13.03.2020

Ostravský bard, který dokázal do svých textů otisknout onu bluesovou náladu, opravdovost a zkušenost nelehkého života.

Reflexe dnešní doby (DJ Shadow)

Dominik Polívka 01.03.2020

Our Pathetic Age není nijak průlomové album, je však precizně poskládané, osobité a věrně zachycuje současnost co do zvuku i textu.

Making me sparkle (Blue Hawaii)

Karolina Veselá 23.02.2020

Nostalgicky se vracejí k hudbě svého mládí, a tak něžné a snové vokální party podkládají tranceovými a garageovými beaty.

Trefa do černého (Punisher MAX 2: Bullseye)

3DDI3 22.02.2020

Bullseye je díl, ve kterém Aaron malinko ustoupil od akce a přidal na psychologické hutnosti. Celek připomíná střet kladiva s trhavinou.

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.