Články / Profily

John Grant to myslí vážně

John Grant to myslí vážně

Anna Pleslová | Články / Profily | 28.08.2013

O tomhle chlapíkovi se teď mluví všude možně. Před půl rokem totiž vydal svou druhou sólovou desku, nad kterou teď mlaskají kritici z osvědčených světových plátků. Na její titulní fotce je něco tak podivného, že si placku uvnitř prostě musíte pustit, i kdybyste nechtěli. Sám John Grant tu sedí v perfektním obleku v nějaké country kavárně jak vystřižené ze seriálu Twin Peaks. S knihou v ruce a se solničkami v podobě soviček na stole se na vás dívá velmi podezíravým a vážným pohledem.

Tenhle výjev zároveň dokonale vystihuje podstatu toho, co se skrývá uvnitř – velmi rozmanité až rozporuplné album, které přesto drží pohromadě. Víří v něm sedmdesátkové dark elektro s kýčovitě zamilovanými baladami, to vše slepené prvky country. A stejně tak rozmanitý a neuvěřitelný je i celý dosavadní život Johna Granta. Téměř pětačtyřicetiletý depresemi strhaný homosexuál s vizáží amerického dřevorubce a Vikinga, dříve závislý na drogách a alkoholu, nikdy nepochopen svou rodinou. To, co zní jako nepovedený inzerát do seznamky největších loserů, je jeho život ve zkratce.

John Grant se narodil v americkém Coloradu, později odjel studovat jazyky do Německa. Chtěl se stát překladatelem, ale místo toho se mu děly věci, které s kariérou tlumočníka vůbec nesouvisí. Začal trpět panickými stavy a bát se pavouků, přestal navštěvovat výuku a vůbec nevycházel z domu. Vrátil se zpět do USA, kde po nějaké odmlce s přáteli založil kapelu The Czars (Carové). Po šesti albech se The Czars rozpadli a Grant zkusil sólovou dráhu. Jeho debut Queen of Denmark (nějak si na ty monarchy v názvech potrpí) se stal podle časopisu Mojo albem roku 2010.

I když se na povrchu zdálo všechno v pořádku, John Grant uvnitř bojoval s příliš silným vztahem k alkoholu a drogám. Jak sám říká v jednom rozhovoru: „Není to jen alkohol a drogy, můžu klidně zneužívat i cukřenku nebo polštářky z pohovky. Mám takové sklony k tomu prostě uletět, že pokaždé využiju všech možností k tomu to udělat. Jen bych se chtěl opravdu vyhnout tomu být jeden z těch lidí, kterého pak najdou ležet ve vaně.“ Jeho problémům s drogami ještě přispíval nepříliš růžový vztah s jeho otcem. O jeho homosexualitě se doma nikdy nemluvilo. „Vždycky jsem cítil, že by byli mnohem víc rádi, kdybych byl drogově závislý než gay.“ Ve skladbě Jesus Hates Fagots z předchozí desky Grant portrétuje svého otce jako krutého, absurdního misantropa. „Ani na Vánoce mu nevolám. Měl bych to změnit,“ říká Grant.

John Grant je velmi otevřený homosexuál. V mnoha textech zpívá o svém posledním partnerovi, s jehož rozchodem se doteď nemůže vyrovnat. Poznáte to už z názvů některých písní jako třeba It Doesn't Matter to Him nebo Why You on‘t Love Me Anymore. Minulý rok na festivalu Meltdown asi některým divákům spadl kelímek, když Grant nečekaně přede všemi ohlásil, že je HIV pozitivní.

Kvůli zdravotním potížím a možná také proto, aby si vyčistil hlavu a zapomněl na minulý vztah, se ve svých 43 letech rozhodl odstěhovat na Island. Tady svým vzhledem jistě zapadl, a tak si brzo našel nové kamarády, mezi nimiž byl i Biggi Veira z Gus Gus, který mu pak pomohl nahrát novou desku Pale Green Ghosts.

Vypadá to, že se Grantovi podařilo ze sebe dostat všechny ty zelené duchy a snad bude mít ještě sílu vytvořit další, minimálně stejně silnou desku.

Info

John Grant (usa)
www.johngrantmusic.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Co je to dneska videoklip? (Na vlastní oči: David Kořínek)

Karel Veselý 07.01.2021

David Kořínek (Rafani) současnou hudbu sleduje se stejným zájmem jako umění a to mu dává šanci oba světy, které se v mnohém ovlivňují, zodpovědně srovnávat.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Z okraje společnosti do kulturního kánonu (Grime)

Jakub Šíma 07.01.2021

Prošel cestu, na které dokázal dát hlas lidem z okraje společnosti, aktivizoval je a nabídnul vzory, s kterými se mohli ztotožnit. Grime.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Buď řeznickej pes (Michael's Uncle)

mxm 06.01.2021

Někdy v jednadevadesátém kdosi zazvonil za dveřmi v paneláku uprostřed hornického sídliště... Maxim týrá paměť v rubrice Kult. Michael’s Uncle.

Full Moon Stage 2021: The Membranes

redakce 06.12.2020

Comebacky jsou módou i prokletím posledních let. Jeden takový budeme mít na Full Moon stage na Colours. A bude to nejvíc.

Full Moon Stage 2021: The Sweet Release Of Death

redakce 05.12.2020

Strhující koláž, křišťálově čisté melodie i výbuchy surového hluku. Máte rádi Sonic Youth?

Full Moon Stage 2021: Lonker See

redakce 04.12.2020

Lonker See si zakládají na neustálém překvapování posluchačů i sama sebe, své dobrodružné kompozice staví na improvizovaných základech. Vyzkoušíme na nadcházející Full Moon Stage.

Full Moon Stage 2021: I Like Trains

redakce 03.12.2020

Neúnavný taneční beat a angažované a buřičské texty, to je čtvrtá kapela naší Full Moon Stage.

Full Moon Stage 2021: Repetitor

redakce 02.12.2020

Radost z hluku. Srbská formace Repetitor představuje to nejlepší z bělehradské alternativní rockové scény.

Full Moon Stage 2021: Vanishing Twin

redakce 01.12.2020

Chvílemi na riviéře z černobílého francouzského filmu, chvílemi na bláznivé vesmírné stanici. Seznamte se s druhou kapelou Full Moon Stage.

Full Moon Stage 2021: Health

redakce 30.11.2020

Health představují dokonalé ztělesnění konceptu ‚ubavit se k smrti‛. Hysteričtí, umělí, prázdní a nehorázně zábavní.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace