Články / Rozhovory

Josef Sedloň (Spectaculare): Dotknout se všech smyslů

Josef Sedloň (Spectaculare): Dotknout se všech smyslů

Jarmo Diehl | Články / Rozhovory | 31.03.2022

DJ, producent a promotér Josef Sedloň se kolem Paláce Akropolis (i v něm) pohybuje už dlouhá léta, od roku 2005 tam dělá na koncertní sérii Music Infinity, kde je prezentováno to nejzajímavější ze současné alternativní hudební scény. O devět let později si vymyslel elektronickou přehlídku Spectaculare, která k nám vozí zajímavá jména z celého světa a vyjma domovské scény pod žižkovským vysílačem už obešla nemálo míst po celé Praze. Letošní ročník je v plném proudu, ale ještě nemálo nás toho čeká, kompletní program najdete zde. A nahlédnutí pod dramaturgickou pokličku zase níže.

Při pohledu na sestavu letošního ročníku mě napadá, jestli je na hudební scéně málo mladších ročníků, přeci jen lidí pod třicet v lineupu moc nenajdu nebo určitě nepřevažují. Není tam ještě kvalita? Taky mám pocit, že tuzemská scéna si na Spectaculare moc neškrtne, opět - není tu kvalita? Vjská asi ano, tady ani popel.
Výběr interpretů a lineup se odvíjí od toho, co nového mě hudebně zaujalo za poslední rok plus samozřejmě zvu i jména, která jsme v minulosti do Prahy dostali na Music Infinity či festival Spectaculare. Z pohledu věku line up vůbec neřeším. Ale loni třeba hrál na Spectaculare pro mě velký talent domácí scény badfocus, což byl tenkrát ještě devatenáctiletý Prokop Korb. Letos tam máme šestadvacetiletého nováčka ze Států dje poolboie, či o pár let staršího talenta z Kanady, producenta Tora. Obecně ale se dá říci, že hudebník většinou zraje jako víno. I když to nemusí být vždy stoprocentně pravda, někdy se může stát, že naopak stagnuje. Ohledně hranice třiceti let si myslím, že když je mi přes padesát, určitě se mi mění hudební vkus proti tomu, když mi bylo pětadvacet, a tak to, že na festivalu nevidíme mladé lidi, se odvíjí i od mého hudebního záběru, který budeš i ty mít za dvacet let někde jinde. Jinak domácí scéna není prioritou našeho festivalu, ale letos tam uvidíme třeba projekt Kora et le Mechanix, Jiřího Kotaču s jeho kosmopolitním projektem či slovenského Alapastela.


Rád vzpomínám na to, jak byly některé ročníky rozstřílené po Praze nebo byl každý ročník někde jinde, Elektrické podniky byly parádní, planetárium přetrvává. Letos budete převážně v Akropoli, je to výhodnější, přehlednější, logisticky smysluplnější? Jsou prostory, kam by ses rád pořadatelsky s festivalem podíval?
Ano, vzhledem ke covidu jsme se rozhodli z finančních důvodů udělat letošní ročník hlavně na domácí scéně Paláce Akropolis. Báli jsme se, že budeme muset znovu rušit koncerty, což v těch neobvyklých místech je mnohem komplikovanější a samozřejmě nákladnější. Ono dělat akci jinde s sebou nese enormní nárůst nákladů, a to nejen na pronájem, ale i celou produkci. Věřím, že příští rok budeme moci zase objevit nějaké další místo. Festival Spectaculare je živý, proměnlivý organismus a tak někdy je to tak a jindy zase jinak. Osobně se moc těším na exkluzivní vystoupení Rafaela Antona Irisarriho v Pražském planetáriu, se kterým právě připravujeme speciální vizuální projekci na kopuli, kde budeme používat snímky z Hubblova teleskopu a archivu NASA. Každopádně příští rok budeme slavit 10. ročník Spectaculare a počítáme opět s větším rozptylem akcí po celé Praze.

Když poslouchám Ishmael Ensemble coby současné zástupce ostrovní scény, kteří vystoupí na festivalu 1. dubna (koncert je zrušený kvůli covidu, pozn. aut.), hned myslím na progresivní jazz jako Salt, Binker and Moses nebo Sons of Kemet, i když tohle už je trochu jiná scéna. Která tamní jména sleduješ, která ti přijdou zajímavá?
Osobně mám rád fúze, a to hlavně s elektronikou. Mně Ishmael Ensemble připomínají spíš mix kapel Cinematic Orchestra, Hidden Orchestra, Portico Quartet či Submotion Orchestra, které jsem do Prahy několikrát dovezl. Ale je fakt, že jejich hudební rozpětí je více eklektické a na albu jsou i velmi energické skladby směrem i k jazz-rocku.

Kde se inspiruješ, vyjma streamovací platformy? Jezdíš na showcasy, jiné akce, sleduješ konkrétní kluby nebo média? Jak se prodíráš houštinou informací?
Každý týden připravuju pětihodinový pořad na Radiu 1 Novinky na alternativní scéně a tam představuju to, co mi přijde ze současné hudby zajímavé. Zdroje informací jsou opravdu ze všech stran, ať od labelů, booking agentur, internetových obchodů, streamovacích platforem či samotných lidí z branže, které mám okolo sebe. Dříve jsem více jezdil ještě na festivaly, to v poslední době polevilo. Ale koncerty i festivaly stále navštěvuju, takže těch inspirací je opravdu mnoho.

Stává se ti při promýšlení dramaturgie, že uvažuješ o tom, jestli tohle je správné jméno pro Spectaculare? Jakože máte svoji představu a mantinely a ty si říkáš - možná bysme si mohli rozšířit záběr tímhle směrem…
Tohle se mi moc nestává, vše je velmi spontánní a ovlivněné mým momentálním nadšením pro daného interpreta. Osobně necítím žádné mantinely, jediné, co je rozhodující, je hudební kvalita. Festival vnímám stylově někde mezi festivaly Lunchmeat a Struny podzimu, ale to neznamená, že se naše hranice nepřekrývají.

Festival má za sebou osm let, jsi spokojený s jeho historií? Kam se ubírá, ukazuje se ti směr současné hudby i díky tomu, že ho pořádáš?
Osobně jsem moc rád, že festival vydržel a přečkal těžké finanční období a funguje dál již devátým rokem. Někdy jsem spokojen více, někdy méně, ale více než o mé spokojenosti to je hlavně o spokojenosti našich návštěvníků. Myslím, že většina koncertů a akcí festivalu nabízí unikátní a velmi kvalitní umělecký zážitek, který se dotkne všech vašich smyslů.


Obecně jsou tematizovány devadesátky, které si dobře pamatuješ. Někteří filozofové říkají, že lidé se v horších nebo složitějších časech uchylují k nostalgii po letech minulých. Posloucháš ještě něco z té doby?
Devadesátky byly jistě velmi silné období, a to z politického hlediska. Osobně jsou pro mě ale důležitá i osmdesátá léta, kdy jsem byl v pubertě a začal jsem poslouchat alternativní a undergroundovou hudbu ještě za totality. Bylo to období, kdy se člověk k této hudbě dostával velmi složitě, chodili jsme na ilegální hudební burzy a poté do prvních půjčoven s cédéčky, kde se člověk mohl zpětně i seznamovat se zásadními hudebními alby.

Sám nějakou přehnanou nostalgii neprožívám, užiju si jí ostatně na svých Retroparty na strahovské Sedmičce, které dělám čtyřikrát do roka. Jinak žiju hlavně současností, nic jiného mi ani nezbývá, abych mohl připravovat každý týden pravidelné pořady na Radiu 1 či ČRo Vltava, pořádat koncerty nebo hrát aktuální taneční klubovou hudbu ve svých dj setech.

Info

Festival Spectaculare
3. 3. –⁠ 17. 5. 2022
Praha
Fb festivalu

foto © se souhlasem Josefa Sedloně

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zach Choy (Crack Cloud): Spojuje nás to, že jsme odpadlíci

David Čajčík 16.05.2022

Jako pozvánku na květnový koncert postpunkových Crack Cloud odemykáme rozhovor, který vyšel ve Full Moonu #113.

Ťukání do termosky a jiné výpravy do zvukové reality (Viera Marinová)

Viktor Palák 12.05.2022

Viera Marinová je zvuková designérka, která stojí mimo jiné za ceněným krátkým filmem Milý tati.

Poly (Insania): Tenkrát po tom byl hlad

Adéla Polka 09.05.2022

Falešný kněz Poly si ve svých obsáhlých kázáních rád rejpne a nechá být. Ať si každý přebere sám. Rozhovor.

Jan Bartoš (Prague Music Performance): Osvobození koncertního formátu mám v hlavě několik let

Jarmo Diehl 05.05.2022

Přední český klavírista, nebo přední český umělecký ředitel, v obou případech přesahující hranice naší země? Jan Bartoš je obé. Rozhovor k festivalu, jehož program budí respekt.

Alona Dmukhovska (Music Export Ukraine): Píšeme příběh lidstva

Anna Mašátová 02.05.2022

S Alonou a jejími kolegyněmi jsme se potkávaly během konferencí a festivalů v zahraničí, v loňském roce navázaly hlubší spolupráci, která vyústila v česko-ukrajinský workshop...

Léonce: Zabalené osobní prožitky a emoce

Adéla Polka 29.04.2022

Letošní festival francouzské kultury Bonjour Brno bude první květnový týden hostit mladého písničkáře, vystupujícího pod jménem Léonce. Rozhovor.

Ätna: Snadno se začneme nudit

Michaela Šedinová 28.04.2022

Na moje plačky, že celý den prší, mi s úsměvem odpovídají, že deštivé dny jsou fajn, protože lidi jdou o to radši na koncert. Rozhovor, koncert za pár dní.

Sanjin Nesimi, Jonáš Verešpej (Ankali): Věříme, že to má vyšší smysl

Jarmo Diehl 07.04.2022

Pražský klub Ankali příští týden zahajuje mezinárodní projekt Gravity Network, který nabídne pozoruhodný lineup nabízející nejen elektronické producenta, ale i diskuze na aktuální témata.

Jan Fic (Red Bird Festival): Přispět i kapkou do moře má smysl

Michal Pařízek 29.03.2022

Kolektiv okolo Red Bird Instruments se rozhodl pomoci obětem války na Ukrajině a ve spolupráci s pražskou MeetFactory chystá charitativní akci. Rozhovor.

Johana Minářová, Hana Šormová (FAMUFEST): Přesně takhle obvious jsme to chtěli

Jarmo Diehl 22.03.2022

FAMUfest ve své původní fyzické podobě proběhl naposledy před čtyřmi lety a teď se konečně vrací do offlinu. Jasný důvod k rozhovoru.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace