Veronika Tichá | Články / Recenze | 15.05.2022
Kalifornská hudebnice a zpěvačka Sasami Ashworth, vystupující pod jménem Sasami, se hudbě věnuje od mládí. Vystudovala školu v New Yorku a hned potom začala dělat první projekty a skládat, svůj první singl vydala v roce 2018 a album vyšlo o rok později. Teď vydává svoji druhou desku Squeeze, která je plná zlosti, bolesti a lásky v kombinaci se syrovou hudbou a údernými texty. A co nevidět vyjede s písničkářkou Mitski na tour po USA a Evropě.
Squeeze je rozmanitá nahrávka. Sasami často používá výrazné zkreslení hlasu a elektrickou kytaru s tvrdými až nu-metalovými efekty, někde je naopak kytara jen akustická a celkové naladění folkovější, jindy se tyto styly během jedné písně několikrát vystřídají, smíchají a propletou.
Texty jsou plné agrese a naštvání (Say It), neúspěšné snahy vyřešit vztahy a konflikty (Need It to Work) nebo nedoceněné snahy to všechno napravit (Make It Right). Zpívá o nešťastných vztazích, nebo se obrací k sobě? Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.
Hudba jde ruku v ruce s texty a doplňuje je chytlavými ostrými riffy, i jemnými melodiemi. Deska končí klidnější a pomalejší nahrávkou Not a Love Song. Výsledek procesu skládání hudby, o kterém je, popisuje Sasami jako něco, co chce předat dál svojí lásce. Z toho nakonec nevznikne klasický lovesong, ale ‚jen‘ krásné zvuky a melodie, jak zpívá v refrénu: „just a beautiful sound.“ Je to snad odkaz, aby nahrávka nebyla vnímána pouze jako něco o lásce a vztazích, ale hlavně jako kreativní hudební výtvor umělkyně?
Sasami ukazuje svoje dvě odlišné stránky, které se navzájem prolínají, doplňují a perou se spolu – jemnou písničkářku, co se nesnaží vyvolávat žádné drama, a drzou metalovou kytaristku, která se nebojí říct to, co chce. Squeeze může nakopnout a probudit zlost a vztek, ale taky pohladit a uklidnit.
Riikka Hajman 01.03.2023
Album by se dalo vnímat jako shrnutí Popova života a kariéry: některé songy připomínají The Stooges, ale jsou tu i zvukové experimenty typické pro jeho pozdní období.
Patrik Kratochvíl 23.02.2023
Roadtrip měl predispozice být rapovou deskou roku, nakonec z toho ale vyšla „jen“ lehce nadprůměrná kolekce hitovek, které se hodí do playlistů, ale nenabízí nic navíc.
Magdalena Fendrychová 17.02.2023
Navzdory řečenému je celé album prodchnuté nadějí, skrze upřímně vyprávěné příběhy skýtá pohled do vlastních srdcí.
Martin Šinkovský 12.02.2023
Hřmotný, oplácaný, v obličeji se mu odráží nevyzrálost mladíka přicházejícího z vidlákova do velkoměsta. Superman.
prof. Neutrino 09.02.2023
Po zániku investigativního serveru WikiLeaks se zdálo, že přišli bojovníci za svobodu informací o svůj hlavní zdroj. V roce 2014 ale vznikla investigativní platforma „občanské novinařiny“ Bellingcat.
Natálie Dvořáková 07.02.2023
Deska Hey Girl je definicí hořkosladkosti – v jednotlivých písních prožíváme s autorkou bolest, zklamání, strach, ale i obyčejné radosti a velké oslavy.
Martin Šmíd 02.02.2023
Pod nánosem infantilního humoru se skrývá melodická schopnost a talent.
Julie Šafová 01.02.2023
Navzdory slabé dějové lince nechybí Babylonu technická preciznost ani živelná energie, která snímek žene kupředu.
Michal Pařízek 24.01.2023
Třetí album je jedním z klíčových archetypů showbizu, pověstným gordickým uzlem, milníkem, který ne každý dokáže jednoduše a správně překročit.
Richard Kutěj 18.01.2023
Mount Kimbie nedělají revoluci. Zůstávají ale sví, současní a ano, post.