Články / Sloupky/Blogy

Kalamáry Vary: dopink s Domestikem

Kalamáry Vary: dopink s Domestikem

Jaroslav Kejzlar | Články / Sloupky/Blogy | 06.07.2018

V solidním vedru a s takovým množstvím lidí na jednom místě to začíná na kolonádě smrdět jako v zoo. To pravé divácké mučeníčko ale naservíroval s premiérou snímku Domestik Adam Sedlák (seriál Semestr). A tohle jsme opravdu potřebovali. Film, který se odhodlá testovat hranice znázornění živočišnosti, film pevně se držící svého stylu.

Že se devětadvacetiletý režisér nebojí vytahovat na povrch tělní tekutiny, bylo možné pochopit už z jeho studentského filmu L. H. o postavě Lord Hoven. Ve své celovečerní prvotině zachycuje postupný rozklad dvou mladých lidí rozhodnutých udělat skoro cokoliv pro zvolený cíl. Roman a Šarlota jsou uzavřeni ve svém bytě a trénují na cyklistickém trenažéru, respektive se snaží otěhotnět. Právě opakování běžných úkonů přímo vybízí k tomu popustit uzdu a zvukově i obrazově diváka potrápit tím, že musí poslouchat a sledovat situace, které nechce. Třeba značně sugestivní, ačkoliv nikoliv explicitní orální sex. Pokud chce někdo přednést výpověď o reálném stavu věcí, ať už jde o doping ve sportu nebo manipulace v partnerských vztazích, nemůže ustupovat a váhat. A Sedlák to nedělá.

A lidé ze sálu skutečně odcházeli, i když nutno podotknout, že v menší míře než třeba loni při projekci Křižáčka (Domestik je stejně jako loňský držitel Křišťálového globu uváděn v hlavní soutěži festivalu). Ve starém pánovi, který seděl vedle mě, po celou dobu narůstala frustrace doprovázená plácáním do kolen a nesouhlasným mumláním, až vyvrcholila vytouženým a úlevným odchodem vteřinu po posledním záběru. Na tomhle příkladu se dá ilustrovat, jak dobře a vytrvale snímek popichuje divácká očekávání tím, že servíruje stále to samé dokola iritujícím způsobem. Jako nekonečné šimrání v nose těsně před kýchnutím, které nikdy nepřijde.

Audiovizuální stránka, podpořená agresivním soundtrackem od Vložte kočku, je skvělá, dalo by se říct až vypiplaná. Přesto Domestik jako celek trochu hapruje. Dialogy občas hodně šustí papírem a nepůsobí uvěřitelně, ale hlavně se scenáristicky nepodařilo zvládnout přerod hlavních postav z kultivovaných mladých lidí v trosky. Zlom je moc rychlý, málo vybudovaný na předchozí rutině (Romanovo šlapání na trenažéru najednou na dlouhou dobu zmizí), a proto finále nezanechává tak tvrdý dopad, jak by mohlo.

Překvapuje mě, když se v některých názorech dočítám, že právě ony nedotažené prvky je možné přejít, protože se jedná o malý film a ne tak zkušeného tvůrce. Domestik se dostal do hlavní soutěže a díky skvělé audiovizuální, potažmo režijní stránce snese opravdu přísná měřítka. Je proto fér chtít odpovídající kvalitu ve všech složkách, abychom si to utrpení vychutnali se vším všudy.

Info

53. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
29. 6. - 7. 7. 2018, Karlovy Vary
festivalový web
foto: Film Servis Festival Karlovy Vary

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 04.01.2024

Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 2. místo

redakce 03.01.2024

Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace