Články / Reporty

Kam tenhle večírek pokračuje? (Get Dead)

Kam tenhle večírek pokračuje? (Get Dead)

Dita Koudelková | Články / Reporty | 07.05.2018

Kalifornská domovina, kde se děti rodí se skejtem na nohou v punkrockové garáži, je téměř genetickým vzorcem pro skvělou kapelu. Když se k tomu přidá závan sanfranciského pobřeží, Mekky umění a konvenční odlišnosti, vyjdou z toho Get Dead. Nálož pouličního rock’n’rollu znovu dorazila do Prahy.

Slunečný podvečer na kopci nás táhne k postávání před strahovskou Sedmičkou jak kočky na zápraží. Syčící grill šeptá cosi o vegeburgrech a hot dozích, až by jeden málem přeslechl: „Začíná první kapela!“ Zsa Zsa Gabor‘s zažínají uhlíky chytlavou sypačkou. Rakouská gruppe zasazuje rytmicky vcelku jednoduchý setlist, jehož základy se drží v kořenech punkového purismu, a obrostlý dávkou melodičnosti nasává velkou část povalečů k pódiu. Rozzlobené pecky Always Antifascist a Fuck the Media neskrytě vyzývají k rozpálení kotle, ale pro všechny je ještě příliš brzy, aby si vycrmdali pivo. Pokud vůbec, tak mimo Octoberfest by se akordeón neměl vytahovat před druhou ranní.

Z ulic, kde se umění tlačí v nákupních vozících mezi poklidnou barevností a odleskem vystřelených buchen, konečně přichází sanfranciská pětice Get Dead. Coby špína seškrábnutá z rohu, nyní vypulírovaná v prvotřídní punkrockovou smršť, sází do davu první ránu v podobě Dyin´ Is Thirsty Work. Chumel pod pódiem se okamžitě rozvíří jako sníh v těžítku. Sam King, který vypadá, jako by se před hodinou probudil venku pod kusem kartonu, se najednou promění v kazatele, s dlaněmi vzpínajícími se v roztřesené křeči a očima upřenýma na zaplivaný strop. „Welcome to Hell!“ A ozvěna ze skandujícího davu přeskakuje mezi pódiem jako gospelová rozprava. Od kytarové vyhrávky Cousin Marvin po nabroušené fláky Kerouac´s Teeth a The Process to celé pořád krásně zapáchá pouličním folkem. Jen aranže jsou od posledně zase o něco vydřenější do plnějšího, surového zvuku. „This song is about drinking, fighting, fucking and skateboarding. Na zdraví, motherfuckers!“

Stage je jen schod nad námi. O krok vpřed se můžeme vzít za ramena a do mikrofonu vyřvat „where do we call when whiskey´s gone“, o krok vzad už nekontrolovaně rotujeme ve víru těl. Jsme tak blízko, že zvuk nás fyzicky atakuje, jako by další kabel z pedálu vedl přímo k nám. Ikonická This One´s for Johnny by skoro dala uvěřit, že „we all are the same“. Samozřejmě že jsme. Většinou přesně do chvíle, než si kapela odpojí aparát a zapadne do backstage, Get Dead si však už s doznívající Leave a Message zavdávají s několika fans na baru. „Kam tenhle večírek pokračuje?“ vyzvídá Scott Powell, zatímco děkuje za koupi jejich mikiny. Do temnoty a tří dnů hanby, jen co bouchnou dveře na Újezd. Takže za půl druhou hodinu už se kapela i celé pokoncertní garde soukají do taxíku. Hlava Sama Kinga vedle nahýho zadku je poslední sbohem a šáteček.

Info

Get Dead (us) + Zsa Zsa Gabor‘s (at)
04. 05.2018 007, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.