Články / Rozhovory

Každej obojí, každej trochu jinak (Kaplan Bros.)

Každej obojí, každej trochu jinak (Kaplan Bros.)

redakce | Články / Rozhovory | 16.03.2015

Co je v krabici? Paralelně s kapelou Vložte kočku funguje také projekt dvou jejích zakladatelů, bratrů Kryštofa a Cyrila Kaplanových. A letos na podzim, po šesti letech existence, hraní na Colours of Ostrava i United Islands, vítězství v soutěži 1BAND2PLAY nebo účasti v exportním pořadu ČRo Czeching (všechno stihli za necelý půlrok) vydávají Kaplan Bros. eponymní debut, který zdobí také listopadové číslo Full Moonu #43. Novou etapu pokřtí Brothers 12. listopadu v pražském klubu Basement a o den později také v brněnském Kabinetu múz.

K oficiální nahrávce jste se dostali až po několika letech existence. Kdy vznikla kapela Kaplan Bros. a kde se v od té doby objevovala jejich hudba?
KRYŠTOF: Nějaké kapely jsme měli už v devadesátejch letech. To bylo ještě hodně jednoduchý. Stačilo popadnout nástroj, co se válel doma, pustit si podklad z „magiče“ a valit. Kaplan Bros. ale vznikli souběžně s Vložte kočku – to jsme ještě bydleli s bráchou u rodičů a bylo snadný sejít se a zkoušet jen ve dvou.

Kdy to bylo?
KRYŠTOF: Tak před šesti lety.

CYRIL: Kdysi jsme s bráchou hráli v jedný „funky“ středoškolácký kapele, pak nás to začlo štvát a zkusili jsme hrát jen ve dvou. Z těchhle snah se postupně vyvinuly dvě kapely: Vložte kočku, kam jsme od začátku chtěli další kamarády, a Kaplan Bros. Tam jsme nikoho dalšího nechtěli. Cestu k současnému zvuku jsme ale hledali hodně dlouho.

A kdy jste to začali brát vážně?
CYRIL: V prvních letech jsme hráli převážně na vernisážích, večírcích a často na akci Open Mike, kterou pořádá Michal Kyselka. Hlavně tyhle koncerty nás nutily pracovat na nových skladbách.

KRYŠTOF: Vážně jsme to brali už v těch devadesátejch. A něco se samosebou děje a dělo furt. To by bylo divný, kdyby ne!

CYRIL: Vážně se bereme odjakživa, jen okolnosti se mění.

Jste bráchové. Měli jste jako děti kapelu, muzicírovali jste spolu?
KRYŠTOF: První kapelu jsme měli spolu, pak každej zvlášť, pak zas spolu, pak jen brácha, pak zas spolu, vlastně dvě, a k tomu sólo projekty – až do teď. Navíc Kaplan Bros. procházeli spoustou zásadních změn, skoro by se dali rozdělit na tři různé kapely se stejným názvem… Ne, dělám si prdel, nedali.

CYRIL: Já chtěl kapelu, která by se jmenovala Nirvana, když mi bylo asi deset. Na tu jsme si spíš hráli, než že bychom hráli. Sem tam jsme vydávali zvuky. Doma i na chalupě jsme měli piáno, v bytě navíc nějaký africký bubínky a taky jsme si hráli s kazeťákem, kterej uměl nahrávat.

Co vám z tohohle období zůstalo?
KRYŠTOF: Kazeťák, piáno a africký bubínky.

CYRIL: Každý období zanechá stopy a v každým se projevuješ tak, jak budeš znovu za nějakou dobu, aspoň v zárodku.

Kromě hudby, tvořili jste dřív dohromady?
KRYŠTOF: Měli jsme, taky někdy v devadesátkách, rozdělanejch pár architektonickejch projektů, ale skončilo to jen u návrhů… z lega.

CYRIL: Dneska se mi zdálo, že jsme s bráchou hráli ve filmu, a došlo mi, že je to pravda. Hráli jsme kdysi v nějakých studentských počinech. Taky jsme zkoušeli natáčet – vlastně i poslední klip Kočky vzniká tak trochu naší spoluprací.

Jak dýlujete s odlišnýma představama např. o tom, jak byste měli znít?
CYRIL: Máme většinou podobný představy. Nebo lépe: málokdy jsou neslučitelné.

V čem je největší výhoda mít za spoluhráče jenom bratra?
KRYŠTOF: Dřív byla největší výhoda v tom, že jsme se snadno sešli na zkoušení. Teď už nám zbývá jen to, že se fakt dobře známe.

Laciné, ale: kapel-dvojic je spousta. Máte oblíbené?
KRYŠTOF: Moc neřeším, kolik lidí hraje v kapele, kterou zrovna poslouchám. Dost často to ani nevím. Ale třeba Qui jsou super, One Day as a Lion nebo klasiky jako White Stripes a Chemical Brothers.

CYRIL: Dřív jsme hodně poslouchali Dresden Dolls.

Kdo je ten kreativní a kdo ten technický?
KRYŠTOF: Jak kdy. Každej obojí, každej trochu jinak.

CYRIL: Jeden z nás přinese předpřipravený nápad a druhý do toho vymyslí cokoliv. Já mám tendence do toho bráchovi kecat, ale až když má nějaký nápad.

Jak moc si potrpíte na design a výtvarnou podobu hudby?
CYRIL: To si zatím nejsem úplně jistý. Ale asi dost.

KRYŠTOF: Nijak to nepřeháníme, ale musí se nám to líbit. Webové stránky nemáme, ale úvodní foto na facebooku nebo Landmine Alert jsme dělali spolu. Vizuál jsme začali víc řešit až teď, s prvním albem. A s tím související videoklipy.

Plány?
CYRIL: To se snad ani neřiká. Zatím jsou to jen nápady.

Oba hrajete v kapele Vložte kočku. Jak rozlišíte, pro koho skládáte písničky? Zkoušeli jste jako Kaplan Bros. třeba na zkoušce písničky Kočky? A naopak?
KRYŠTOF: Když se sejdeme ve zkušebně jen s bráchou, občas si projedem i nějaké nové věci od Kočky. Ale ne s tím, že bychom to chtěli použít s Kaplan Bros. nebo naopak. Ty věci se oddělujou dost snadno už jen tím, že si na začátku řekneš, co vlastně chceš dělat.

S Kočkou teď natáčíte desku. Jak přerozdělujete svůj čas a co děláte v civilu?
KRYŠTOF: Čas rozdělujem většinou krátkým zastavením se nad kalendářem. Já pracuju nárazově a hodně intenzivně, takže si to vždycky nějak udělám. Nejhorší jsou nedokončený věci, který někde visej – ty tě pak strašej ve snu. V civilu jsem sochař.

CYRIL: Musíme plánovat. Momentálně jsme ve studiu s Kočkou a dáváme rozhovor za Kaplan Bros. A taky jsem v civilu.

Kolik jste s Kaplan Bros. odehráli koncertů?
CYRIL: Nevím, několik desítek, živé hraní šlo od prvních pokusů s looperem a module elektrických bicí přes freakfolk písničky s kytarou a casiem až po současnou gameboyovo-strosynťákovo bubnovou fázi.

KRYŠTOF: Živé hraní se vyvíjelo od minimal industrial techna přes folk až sem a zase zpátky. Většinou podle setupu, co zrovna máme, a toho, co nás zrovna baví nejvíc. Třeba brácha možná začne zase používat cowbell a nebo chrastící citrón. Uvidíme, kam nás to zas zavane.

Nedávno vznikla trilogie z branického mostu, aktuálně k vidění na youtube. O co přesně šlo?
KRYŠTOF: Šlo o live session, kterou dělaj Landmine Alert. Vybere se zajímavé místo, kde by se dalo zahrát, a pak se od rána kmitá, aby se všechno stihlo. Most inteligence vybral brácha na procházce s Hoblinkou. Natáčelo se ráno po tom, co jsem odpromoval, takže to bylo docela náročný…

Vznikla i audionahrávka, nebo jen videa?
CYRIL: Vznikalo to současně, zahráli jsme píseň a natočil se obraz i zvuk.

Máte za sebou hraní na United Islands i Colours of Ostrava. Jaká to byla, pro prakticky začínající kapelu, zkušenost?
KRYŠTOF: Po nějakejch pěti letech existence Kaplan Bros. a asi deseti letech živýho vystupování se s žádnou kapelou necejtíš jako úplnej zelenáč. Každopádně všechny akce se něčím liší a dost často to, co vypadá jako zlo, je nakonec zmatené dobro a naopak. Ostrava byla super. A Islandi taky.

CYRIL: My moc neřešíme, kde hrajem – v tu chvíli. Takhle ve dvou si uděláme bublinu a skrz ní to filtrujem.

A nejcennější zkušenost v kapele obecně?
CYRIL: To je otázka času. Asi že to jde i ve dvou.

KRYŠTOF: Jakou zkušenost myslíš? Třeba technický skylz nabíráme furt a nejde dost dobře říct, co je nejvíc. A v těch životokapelních věcech už vůbec ne.

Myslela jsem třeba tu teorii o zmateném dobru. Přichází se zkušeností. KRYŠTOF: Zmatené dobro bývá často horší než zlo.

Jak dlouho jste pracovali na debutu? Jak se liší studiové verze od těch na internetu?
CYRIL: Je to výsledek dlouhýho procesu. Písně vznikaly v průběhu několika let – asi tři roky hrajeme víceméně podobný setlist a postupně ho vychytáváme. Až do dnešní podoby, kterou jsme před pár týdny zaznamenali v našem zkušebno-studio-atomovým krytu. Nahrávka se od předchozího živáku liší zvukem bicích, neměli jsme přeslechy jako na mostě, a měli jsme nějaký ten den navíc na to, abysme nastavili mikrofony a tak. Taky jsem to dýl míchal, vyhrál si s tím do detailu. I když taky ne extra klinicky… Větší část práce na mixu probíhala v autě na turné Kočky po Rumunsku. Takhle řešíme to rozdvojení.

KRYŠTOF: Na debutu jsme pracovali dlouho. Dlouho jsme rychle a efektivně zpracovávali nápady. Studiové verze od těch na netu se liší hlavně kvalitou zvuku. Asi jako se liší záznam z koncertu od studiového alba. Každá z těch věcí má jinou ambici.

Rumunsko! Jaké bylo?
CYRIL: Povozy, šílený předjížděči přes plný dvojitý, laxní policajti, příjemný spontánní publikum, pohostinnost, veliký rozdíly mezi krajema, veselý lidi.

KRYŠTOF: Elektroinstalace vedený vzduchem.

Jakou roli hrají v Kaplan Bros. texty a vokály?
KRYŠTOF: Důležitou, ač jsou jednoduchý. Snažíme se je co nejvíc propojit s hudbou, aby šly vnímat i jako samostatnej instrument. A aby tě moc nerušily významy, když si chceš zatančit. Ale čím jsou slova jednodušší, tím hlouběji můžou působit. Na ty, co to potřebujou.

Někdo o vás napsal, že si dokáže představit, že se hudba Kaplan Bros. objeví v nějaké videohře. Sedí to? Soundtracky, doprovodnou hudbu?
KRYŠTOF: Ať ten někdo naprogramuje hru, a my rádi uděláme hudbu, když se nám to bude líbit. Obojí pochopitelně nezvládnem. Soundtracky a doprovodnou hudbu? Jasně, sem s tím, moc rádi.

CYRIL: Zajímalo by nás to. Já v současné době pomalu začínám chystat hudbu k neurofeedback hrám, zároveň i ty hry… Takže budem muset nějak zvládat obojí.

Oblíbená otázka: ambice. Osvědčuje se vám skromnost, nebo ostré lokty?
Cyril: Osvědčuje se být nejdřív ostrý a pak skromný, na jednoho člověka.

Info

Rozhovor vyšel v magazínu Full Moon #43.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Duo Ruut: Inspirujeme se navzájem

Adéla Polka 20.07.2021

Získaly prestižní cenu Ethno Music Awards a letos se se svou citerou vypraví i do České republiky. Rozhovor o estonském zaříkávání i jednom nástroji pro dvě.

Barbora Koritenská, Libor Staněk (Živá vila): Prachatice jsou takové jihočeské Twin Peaks

cyril kosak 15.07.2021

Vivat Vila! Rozhovor o druhém ročníku festivalu, který přesahuje hranice prostého hudebního podniku se sebelepší nabídkou. Pojďte zažít Prachatice!

Raül Refree: Potřebuji být inspirován

Michal Pařízek 08.07.2021

Barcelonský rodák Raül Refree má pověst umíněného a talentovaného podivína, který si dělá věci zásadně po svém. Rozhovor, živá vystoupení u nás co nevidět.

Aleš Macenauer (Zapomělsem): Pro mě je důležitá upřímnost a přirozenost

Mária Karľaková 06.07.2021

V letním dvojčísle Full Moonu jsme s Alešem přinesli obsáhlý rozhovor, toto berte jako subtilní teaser, v němž jsme probrali pár dalších témat.

Adriana Světlíková (Nová síť): Kultura si prošla velmi těžkou zkouškou

Jarmo Diehl, su 24.06.2021

Jak se Nová síť snaží zlepšit podmínky pro umělce i kulturní projekty a na jaké problémy naráží nejen během pandemické krize?

Marie Voslářová: Neštěstí v lásce není životní selhání

Adéla Polka 15.06.2021

Paseka letos vydala druhou komiksovou publikaci kontroverzní švédské autorky Liv Strömquistové Nejrudější růže rozkvétá. Rozhovor jsme vedli s její překladatelkou.

Marie Joja (Archipop): Když opuštěné budovy nabídnou nevšední zážitek

su 18.05.2021

Rozhovor o databázi Archipop, jejíž cílem je zmapovat realizace dočasného využití opuštěných objektů.

SF MINI aneb Není to jen o nás

Michaela Susedíková 11.05.2021

Zatímco pamětníci vzpomínají na Olomouc kvůli devadesátkovému klubu Nausea, dnes nabízí výživnou dramaturgii prostor SF MINI. Hovory nejen o kompilaci z rukou Coffee Breath Records.

Shina (Slnko Records): Hudbu treba hnojiť a polievať

Kateřina Cumin 29.04.2021

Dnes, po dvaceti letech fungování, má Slnko Records ve stáji umělce několika generací a všech žánrů, za všechny jmenujme Modré hory, Katarzii, Bad Karma Boy nebo Janu Kirschner. Rozhovor.

Magdalena Müllerová (Kreativní Evropa): Budoucnost je ve spolupráci

Michal Pařízek, mxm 26.04.2021

O nutnosti spolupracovat, důležitosti přípravy jednotlivých projektů, grantové politice na státní i evropské úrovni a o tom, že opravdu nestačí jen setřít prach z vitríny.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace