Lucie Tlustošová | Články / Recenze | 25.05.2019
Ne každý hudební projekt dokáže po pouhém roce fungování nahrát debut, vydat ho pod záštitou labelu XL Recordings (Radiohead, The Prodigy, The Horrors) a získat nominaci na Mercury Prize. Londýnské dvojici Jungle se to s jejich stejnojmennou první deskou podařilo. Nahrávka míchající soul, disco a funk prestižní cenu sice nevyhrála, ale i nominace zajistila jejím autorům nemalý zájem. Druhou desku For Ever tak doprovázela velká očekávání. Ta ale Jungle, neboli Josh Lloyd-Watson a Tom McFarland, nedokázali na For Ever naplnit.
V souladu s pravidly funku se For Ever vrhá do chytlavých rytmů, rozverné melodie šmrncnuté osmdesátkovým vibem jsou ale jen veselou záštitou pro texty s rozchodovou tematikou. Nepříliš komplikovaně vystavěné verše jako „You never gonna change me, I was already changin'“ s lehkostí doplňují instrumentální složku, která na For Ever zaujímá tu důležitější pozici. Deska začíná jako zábava, prostředek k odreagování. Počáteční skladby jako Heavy, California, Happy Man a Cherry mají potenciál stát se hitovkami. A to ne těmi otravnými, ale těmi, u kterých si rádio dáte ještě o trochu víc nahlas.
fotogalerie z koncertu Jungle v Roxy zde
S postupující stopáží začíná duo kombinovat více a více prvků. Funková kytara, tropické perkuse, smyčce, tleskání, cinkání, falzet, popěvky na pozadí, sborový zpěv, ale hlavně široká škála různorodých elektronických zvuků (ptačí zpěv přecházející do otravného houkání alarmu ve skladbě Mama Oh No). Zdá se, jako by dvojice producentů měla spoustu práce s vytvářením dílčích spojnic mezi tak různorodou směsí, až si zapomněla skladby poslechnout jako celek. Písně tak obsahují téměř vše, ale paradoxně nepředávají mnoho. Křečovité šroubování prvků navíc dusí hravost a uvolněnost, která by hudbě inspirované funkem a soulem rozhodně slušela více než mechanická promyšlenost.
Na konci alba přichází už jen déjà vu. Kde jsem tohle naposledy slyšela? Ach, před pár minutami na stejné desce. A vlastně taky na debutu Jungle, a i tam nejmíň dvakrát. Duo svoji hudbu nedokáže natolik kreativně tvarovat, aby výsledná recyklace zněla originálně. Přesycenost rozličnými zvuky pak jen vytváří chomáč hluků, ze kterého nedokážete oddělit jednu věc od druhé. Pocit, že všechno zní stejně, se tak ještě umocňuje. Jungle přitom mají skladatelské schopnosti na to, aby nahráli desku povedenou od začátku až do konce. Jen k tomu nemusí používat všechny zvuky, které jejich portfolio nabízí.
Jungle – For Ever (XL Recordings, 2018)
web kapely
Metronome Festival Prague 2019
21. - 23. 6. 2019
Výstaviště Holešovice, Praha
fb událost
foto © Charlie Di Placido
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.