Články / Sloupky/Blogy

Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)

Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)

Veronika Miksová | Články / Sloupky/Blogy | 24.08.2021

V Ostravě se od čtvrtka koná již jedenáctý ročník bienále hudby dneška, který si za svou dvacetiletou existenci vydobyl renomé prestižního a celosvětově uznávaného festivalu nabízejícího celou škálu hudebních zážitků. Od premiér mladých i zavedených autorů přes avantgardu, industriál, elektroniku, experimentální tvorbu, vystoupení špičkových sólistů i orchestrů po site specific performance a happeningy.

Festival vznikl z iniciativy energií neustále sršícího českého hudebního skladatele, dirigenta a flétnisty žijícího v New Yorku Petra Kotíka, který je jeho uměleckým ředitelem. Letos se odehrává během deseti dnů, jako obvykle jak na veřejně přístupných místech (Masarykovo náměstí, nábřeží řeky Ostravice), tak v několika kulturních centrech Ostravy (Divadlo Jiřího Myrona, Galerie výtvarného umění, Trojhalí Karolina ad.). Právě bezprecedentní prostorové možnosti k nacvičení a provedení soudobých děl uvádí Kotík jako jeden z hlavních důvodů, proč se festival koná právě ve slezské metropoli.

Na festival jsem vplula formou extrémního, ale nadmíru inspirativního pásma Dlouhá noc: 18 hodin - 1080 minut. Osmnáctihodinový maraton odstartoval na Masarykově náměstí kusem Alvina Currana Era Ora (On Wheels), hudbou pro dva klavíry, bicí v podání Bumbumband a Hornické kapely Stonava. Už zde bylo jasné, že se festival nebojí experimentů. Po celém náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely v kloboucích s bílými pery a uprostřed všeho za pomoci asistentů rotovaly dva klavíry, za kterými seděl sám skladatel Curran a další špička klavírní interpretace Dan Vandewalle. V prostoru zalitém odpoledním sluncem se odzbrojujícím způsobem mísily tóny skladby s dětskými výkřiky, zvuky provozu restaurací a zurčením fontán. Neskutečný zážitek a jedinečné využití veřejného prostoru v praxi.

Těch bylo během Dlouhé noci, zvlášť pro amatéra seznamujícího se se soudobou hudbou, tolik, že jejich výčet nedává smysl. Zmíním Trio pro housle, lesní roh a klavír maďarsko-rakouského skladatele Györgyho Ligetiho epochálně interpretované Ostravskou bandou. Mysteriózně zapůsobilo i představení Tanec/Hudba/Světla, kde se pět zkušených umělců (dva tanečníci a tři hudebníci) snažilo v divadelním sále Jiřího Myrona skrze imrovizaci nalézt společný jazyk a unikátní formu umělecké komunikace. Výjimečnému vyznění přispěl minimalistický a zároveň důmyslný světelný design Olafa Reutera. Ten vytvářel iluzi neustále se proměňujícího sálu.

Vrcholem pak byl ranní závěrečný kus maratonu, skladba Mortona Feldmana Why Patterns?, která během svého půlhodinového trvání nesměřuje k žádnému vrcholu, zato dokonale pracuje s dozvukem tónů a „opakováním” vzorců. Otevřenost formy skvěle korespondovala s následným brunchem, kde se hudbou opilí a mnohahodinovým poslechem znavení i excitovaní posluchači mohli občerstvit přímo po boku interpretů a skladatelů.

Celým festivalem vůkol vládla kultivovaná a zároveň uvolněná a inspirující atmosféra. Nic z toho nepůsobilo snobsky, natož pozérsky, vedle sebe se tu hudbou opájeli lidé několika generací, konzervativně odění posluchači se mísili s novou umělecky činnou generací, i prachsprostými nadšenci v ošuntělých tričkách. Nápomocné byly dovysvětlující anotace rozdávané spolu s denními programy, díky kterým jste mohli snáze „pochopit” kontext jednotlivých skladeb a děl.

Simultánně tu samou noc v Divadle „12“ probíhal dvakrát opakovaný tříhodinový blok věnovaný šedesáti letům existence hnutí Fluxus. V rámci něj se odehrála řada „extrémních” situací. Že se bude stříhat oděv na dívce až do naha, by jeden snad očekával, ale že si bude polonahý zakladatel festivalu Petr Kotík v rámci performance zapichovat jehly do těla?

Po desítkách skladeb jsem toho jako neškolený začátečník z následujícího sobotního minimaratonu elektronické hudby odehrávajícího se v ostravském Domě umění moc nezvládla. Nepřekvapivě působivá byla cinkrlátková hudební instalace The Vap Noise hudebního improvizátora a výtvarníka Petra Válka plná tikotu a otáček miniaturních DIY kinetických strojků. Vrcholně nepochopitelný, o to víc fascinující pak byla modro-růžově nasvícený trojset bratislavských digitálních čtvrttónových klavírů, o jejichž existenci jsem dosud neměla ani potuchu.

Jediný český světově proslulý skutečně inspirativní hudební podnik? Díky němu jsem v sobě znovu zažehla skomírající víru v nové a nevyčerpatelné možnosti hudby.

Info

Ostravské dny 2021
20.–21. 8. 2021 Ostrava

foto © Veronika Miksová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje...

Sharpe 2021: To nejlepší

redakce 07.09.2021

Letos nás pohříchu tolik z Full Moon na místě nebylo, tak jsme k tradičnímu výběru toho nejlepšího vyzvali další osobnosti, kamarády i obvyklé podezřelé.

Ďakujem, milujem (Moody Moon Noize vol.2)

redakce 01.09.2021

Krom únavy nás – crew, organizátorský tým i spřízněné tváře – dostihlo po proběhlém festivalu Moody Moon Noize vol. 2 i dojetí. Ale nejen to. Putovní festival skončil. Začne.

Moody Moon Noize vol.2: Top 5

redakce 30.08.2021

Jsme nevyspalí, unavení, ale štastní. Stálo to za to. Před podrobnějšími reporty posíláme tradiční top 5 převážně z řad crew a organizátorského týmu.

Šejkr #60: „Máme to teda dělat venku? Já fakt nevím.“

Michal Pařízek 27.08.2021

Feeling podzim. Loňskou euforii na kolonádě do velké míry zapříčinilo také počasí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Vortex)

Veronika Havlová, Viktor Palák 24.08.2021

Gaspar Noé vysadil drogy a natočil film, ve kterém není ani stopa po stroboskopech, ale drásavostí si nezadá s jeho vrcholnými díly.

Top 5 Josefstadt 2021

redakce 20.08.2021

Po tradičním epickém reportu přinášíme ještě výběr z toho nejlepšího očima našich redaktorů/fotografů a přátel ze zeleného údolí a přilehlých kasemat.

Šejkr #59: Dny, kdy nám to spolu nejde

Michal Pařízek 13.08.2021

Emoce tlučou křídly už od Kyjova, chceme tam být rychle, a to ještě netušíme, co nás čeká na místě.

Zápisky z Letní filmové školy: Jugoslávská proměnlivost a ryzí expresionistické němectví

Ondra Helar 10.08.2021

Při cold brew v budapešťském Kofein Baru sleduji první storýs na instagramu, kde se má bublina chlubí tím, že si vybírá filmy na páteční večer. Nejistý pocit, že jsem na…

Uzel na kapesníku Davida Bermana (Silver Jews, Purple Mountains)

Jiří Přivřel 07.08.2021

When the dying’s finally done and the suffering subsides. Dva roky.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace