Články / Sloupky/Blogy

Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)

Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)

Veronika Miksová | Články / Sloupky/Blogy | 24.08.2021

V Ostravě se od čtvrtka koná již jedenáctý ročník bienále hudby dneška, který si za svou dvacetiletou existenci vydobyl renomé prestižního a celosvětově uznávaného festivalu nabízejícího celou škálu hudebních zážitků. Od premiér mladých i zavedených autorů přes avantgardu, industriál, elektroniku, experimentální tvorbu, vystoupení špičkových sólistů i orchestrů po site specific performance a happeningy.

Festival vznikl z iniciativy energií neustále sršícího českého hudebního skladatele, dirigenta a flétnisty žijícího v New Yorku Petra Kotíka, který je jeho uměleckým ředitelem. Letos se odehrává během deseti dnů, jako obvykle jak na veřejně přístupných místech (Masarykovo náměstí, nábřeží řeky Ostravice), tak v několika kulturních centrech Ostravy (Divadlo Jiřího Myrona, Galerie výtvarného umění, Trojhalí Karolina ad.). Právě bezprecedentní prostorové možnosti k nacvičení a provedení soudobých děl uvádí Kotík jako jeden z hlavních důvodů, proč se festival koná právě ve slezské metropoli.

Na festival jsem vplula formou extrémního, ale nadmíru inspirativního pásma Dlouhá noc: 18 hodin - 1080 minut. Osmnáctihodinový maraton odstartoval na Masarykově náměstí kusem Alvina Currana Era Ora (On Wheels), hudbou pro dva klavíry, bicí v podání Bumbumband a Hornické kapely Stonava. Už zde bylo jasné, že se festival nebojí experimentů. Po celém náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely v kloboucích s bílými pery a uprostřed všeho za pomoci asistentů rotovaly dva klavíry, za kterými seděl sám skladatel Curran a další špička klavírní interpretace Dan Vandewalle. V prostoru zalitém odpoledním sluncem se odzbrojujícím způsobem mísily tóny skladby s dětskými výkřiky, zvuky provozu restaurací a zurčením fontán. Neskutečný zážitek a jedinečné využití veřejného prostoru v praxi.

Těch bylo během Dlouhé noci, zvlášť pro amatéra seznamujícího se se soudobou hudbou, tolik, že jejich výčet nedává smysl. Zmíním Trio pro housle, lesní roh a klavír maďarsko-rakouského skladatele Györgyho Ligetiho epochálně interpretované Ostravskou bandou. Mysteriózně zapůsobilo i představení Tanec/Hudba/Světla, kde se pět zkušených umělců (dva tanečníci a tři hudebníci) snažilo v divadelním sále Jiřího Myrona skrze imrovizaci nalézt společný jazyk a unikátní formu umělecké komunikace. Výjimečnému vyznění přispěl minimalistický a zároveň důmyslný světelný design Olafa Reutera. Ten vytvářel iluzi neustále se proměňujícího sálu.

Vrcholem pak byl ranní závěrečný kus maratonu, skladba Mortona Feldmana Why Patterns?, která během svého půlhodinového trvání nesměřuje k žádnému vrcholu, zato dokonale pracuje s dozvukem tónů a „opakováním” vzorců. Otevřenost formy skvěle korespondovala s následným brunchem, kde se hudbou opilí a mnohahodinovým poslechem znavení i excitovaní posluchači mohli občerstvit přímo po boku interpretů a skladatelů.

Celým festivalem vůkol vládla kultivovaná a zároveň uvolněná a inspirující atmosféra. Nic z toho nepůsobilo snobsky, natož pozérsky, vedle sebe se tu hudbou opájeli lidé několika generací, konzervativně odění posluchači se mísili s novou umělecky činnou generací, i prachsprostými nadšenci v ošuntělých tričkách. Nápomocné byly dovysvětlující anotace rozdávané spolu s denními programy, díky kterým jste mohli snáze „pochopit” kontext jednotlivých skladeb a děl.

Simultánně tu samou noc v Divadle „12“ probíhal dvakrát opakovaný tříhodinový blok věnovaný šedesáti letům existence hnutí Fluxus. V rámci něj se odehrála řada „extrémních” situací. Že se bude stříhat oděv na dívce až do naha, by jeden snad očekával, ale že si bude polonahý zakladatel festivalu Petr Kotík v rámci performance zapichovat jehly do těla?

Po desítkách skladeb jsem toho jako neškolený začátečník z následujícího sobotního minimaratonu elektronické hudby odehrávajícího se v ostravském Domě umění moc nezvládla. Nepřekvapivě působivá byla cinkrlátková hudební instalace The Vap Noise hudebního improvizátora a výtvarníka Petra Válka plná tikotu a otáček miniaturních DIY kinetických strojků. Vrcholně nepochopitelný, o to víc fascinující pak byla modro-růžově nasvícený trojset bratislavských digitálních čtvrttónových klavírů, o jejichž existenci jsem dosud neměla ani potuchu.

Jediný český světově proslulý skutečně inspirativní hudební podnik? Díky němu jsem v sobě znovu zažehla skomírající víru v nové a nevyčerpatelné možnosti hudby.

Info

Ostravské dny 2021
20.–21. 8. 2021 Ostrava

foto © Veronika Miksová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #88: Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš…

Michal Pařízek 23.09.2022

„Dávejte pozor na podlahu,“ zazní ve chvíli, kdy nečekaně došlápnu na ztvrdlé bahno umístěné na podlaze setmělé instalace thajsko-amerického multimediálního umělce Korakrita Arunanondchaie.

Šejkr #87: Pěna dní

Michal Pařízek 09.09.2022

Na chodníku za zdí Prezidentské (Grasalkovičovy) zahrady sbírám první letošní kaštan. Sakra, já to věděl.

Šejkr #86: Nepopsaný papír

Michal Pařízek 26.08.2022

Původně jsem zamýšlel tenhle sloupek věnovat Joe Strummerovi, minulou neděli by mu bylo sedmdesát. Nakonec z toho vylezly poznámky o smutku a růžoví delfíni.

Brutal Assault 2022: pohlednice z dovolené

redakce 21.08.2022

Nastal čas na rekapitulaci toho nejlepšího, nejhlasitějšího, nejcivilnějšího i nejpompéznějšího. Headlineři, klubovky, jistoty, nečekané objevy.

Šejkr #85: Kde se to zastavuje?

Michal Pařízek 12.08.2022

Někdejší setrvačnost skončila na jaře 2020, od té doby – a s letošními událostmi možná ještě o to víc – člověku dochází, jak to bylo divné a snad i nesprávné.

Šejkr #84: „Je jedno, že spíš, ono si ťa to počká…“

Michal Pařízek 29.07.2022

„Do deseti let tady všichni shoříme.“ Ano, na zahrádce před Veletržním palácem padají i takovéto věty. Není se čemu divit.

Šejkr #83: Zázrak na letisku

Michal Pařízek 15.07.2022

„Když něco považuješ za zázrak, tak se toho jen tak nevzdáš,“ říká Michal Kaščák v rozhovoru pro bulletin festivalu Pohoda a moc dobře ví, o čem mluví.

Pohoda Festival 2022: To nejlepší

redakce 11.07.2022

Festival, na který jezdíme velmi často a ne pouze po jednotlivcích? Letos se vypravili i nováčci, vedle nich jsme oslovili i kamarády z řad médií nebo hudebníků, které jsme na…

Šejkr #82: Otevřete si okno

Michal Pařízek 01.07.2022

„Dunaj s Bittovou, Nick Cave, Mňága. Během dvou dní. Devadesátky jsou zpět. Když si nezapomenu vzít léky, bude to pěkný týden,“ nechal se Jindřich Šídlo, smál jsem se dvacet minut.

Za polárním kruhem hudby (Kora et le Mechanix)

prof. Neutrino 24.06.2022

Nabízí se aluze na slavné album Eskimo (1977) konceptualistů The Residents, kteří na něm zpracovali život inuitské vesnice. Expedice: Má láska aneb Le Pole Nord.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace