Články / Recenze

Kdo tady co posral? (Mucha)

Kdo tady co posral? (Mucha)

Adéla Poláková | Články / Recenze | 29.10.2019

Brněnská skupina Mucha je známá svou provokativností a čtvrté album s názvem Tos posrals naznačuje, že v tom hodlá pokračovat. Textovou inspiraci čerpá frontmanka Nikola Muchová především ze sociálních sítí a ani tentokrát si nebere servítky, vysmívá se svým typicky nevybíravým humorem všem a všemu.

Pro novou desku Muchy je příznačná fúze žánrů, prolínání jazyků a vypůjčování si jak melodií, tak slov odjinud. Úvodní song Kill the Messenger se vyjadřuje k závislosti na síti a nabízí klasický skočný punk, který konejší aluzí na líbivé melodie 60. let. A titulní skladba potvrzuje nastavené. Chlap jednoduše „posral“ to, že jí nadbíhal a pak to na ni zkusil. Z písničky je cítit americký punk rock podpořený foukací harmonikou v refrénu a v Americe zůstáváme i s country popěvkem „z celé jižní eskadróny nezbyl už ani jeden muž“.

Feminismus a zastánce #MeToo Mucha reflektuje ve stejnojmenném songu. Do něj si vypůjčila od Mňágy a Ždorp verše „chtěl jsem tě jenom pohladit na patřičném místě, pravda, trochu přitlačit“ a tvrdí, že jediné, o co tady jde, je, že to všichni chceme. Ze společenských témat Mucha neopomíná ani klimatickou krizi a v songu Greed hlásí, že tu „všichni pochcípáme“ kvůli zhýralému a pohodlnému životu. Ženský cyklus je ve skladbě Rudá řeka zabalen místo do vložek do baladické melodie, kterou s rozčílením nad vlastním údělem rozbíjejí ostré kytary a skákavý rytmus. Jenže než se stihne rozjet, už ho usměrňují reggae figury a fonetická angličtina ve stylu Xaviera Baumaxy. Epilog krvavé písně končí cover verzí Chinaski se slovy „a ty mi to vyčítáš a já jsem na tebe nasraná“. Ze skladby se tak stává volná koláž, jejímž hlavním smyslem není ani tak její celistvost, jako vtip.

Z celé desky příjemně vyčnívá balada Mrtvá s neotřele vystavěnou mezihrou, kde se objeví dokonce cimbál a navozuje opravdu úzkostnou náladu při pomyšlení, že člověk zemře a nikdo si toho nevšimne. V jazykově pitvorném koktejlu pokračuje skladba Hajlando, která hledá libovolný rým na „to“ a od začátku baví zvukem hammondek, rytmickou nápaditostí a mužskými vícehlasy. Smířlivější pohled na mužskou neschopnost přináší skladba Rýmička, kde Mucha prozrazuje, že je ochotná se o umírajícího muže postarat, což by možná autorčin fanoušek nečekal.

S novým albem Muchy dostáváme očekávatelnou dávku sarkasmu a nekompromisních názorů. S cover verzemi jsme se u ní setkali už dříve, nicméně nahrávka Tos posrals jimi opravdu překypuje. Otázkou je, zda se jedná o humor, který často nejlépe funguje naživo, nebo nutnost čerpat inspiraci jinde.

Info

Mucha - Tos posrals (vlastní náklad, 2019)
fb skupiny

živě: Mucha - křest alba Tos Posrals
30. 10. 2019 20:00
Lucerna Music Bar, Praha
fb událost

7. a 8. 11. 2019 20:00
Kabinet múz, Brno
web klubu

foto © Honza walda Valík

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.

Pozvolný sestup do nekonečné noci (Serotonin Michela Houellebecqa)

Jiří Zahradnický 13.12.2019

Dříve přitažlivý Florent-Claude Labrouste se tak v šestačtyřiceti začíná proměňovat v malátného impotentního tlouštíka, jehož hlavní zálibou už není sex, ale...