Články / Recenze

Když bozi zestárnou (Těžké duše)

Když bozi zestárnou (Těžké duše)

Martin Zoul | Články / Recenze | 20.05.2024

Onehdy jsem se v naší firemní knihovně pídil po knižní produkci Ivy Hadj Moussa, kterou jsem do té doby znal jen jako autorku insitních kreslených vtipů z facebookové stránky Iva k smíchu. Knihovník mi vytáhl z regálu úzkou knížku s názvem Fejetony do kabelky. Svazeček vyšel v roce 2021 jako příloha lifestylového časopisu Glanc a Hadj Moussa v něm sdílí prostor s tuctem autorů a autorek, mezi nimiž jsou např. herečky Jitka Asterová, Iva Pazderková či Marie Doležalová.

Jde přesně o ten druh spotřební literatury, jaký byste z výše uvedeného popisu čekali. Román Těžké duše sice láká na ponor do hlubších vod, tento příslib ale zůstává pohříchu nenaplněný. Klíčovým problémem se jeví být odfláklá konstrukce ústředního hrdiny, jehož duševní obzor shrnuje podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži.

Čerstvý padesátník Johanes je chodící sbírkou klišé, která se na takto vágně definovanou postavu dají nalepit. Kdysi byl jeho život barevnější, teď se však smrskl na vykonávání podřadné práce vyklízeče pozůstalostí, starost o dospívající dceru, kterou má s bývalou ženou ve střídavé péči, a hospodského mudrování se skupinou přátel. Tématem posledně jmenované činnosti jsou prakticky výlučně sociokulturní změny, kterým „stárnoucí bílí muži“ nerozumí, a jejich pivní dýchánky tak působí jako svého druhu podpůrná terapeutická skupina přeživších lepších časů.

Ty zahrnují i společné působení v metalové kapele Heavy Gods, kterou se Johanes a spol. rozhodnou vzkřísit pod lehce obměněným názvem Heavy Souls – z někdejších mladistvých bohů už zbyly jen životem obtěžkané duše. Hadj Moussa tu do knihy promítá svou vlastní zálibu v tvrdé kytarové hudbě, což skýtá literární příležitost k nejednomu zajímavému subkulturnímu exkurzu. Zde se však autorčina konstrukce prostředí silně rozchází s realitou, čímž své literární snažení zásadně podkopává.

Na první koncert obnovené kapely tak hudebníci přijíždějí nesmyslně pozdě a tím pádem nedojde ani na zvukovou zkoušku. Na jiném místě si člen kapely stěžuje, že jeho stárnoucí prostata nezvládne devadesátiminutový koncertní zápřah. Nabízí se otázka, kolikrát za život zažila autorka tak dlouhé metalové vystoupení (nota bene, když mají Heavy Souls v té době v repertoáru nějaký pět šest skladeb).

Nedůslednost ostatně prosakuje celou knihou, čímž se vracíme k v úvodu zmíněným nedostatkům na poli postavotvorby – Johanes je vykreslený jako příslušník nižší střední třídy, což by s sebou mělo nést i specifický projev. Hadj Moussa se však takovými detaily nezatěžuje a na úroveň svého hrdiny se odmítá snížit. Nechává ho klidně citovat Goetha a víceméně neironicky používat výrazy jako environmentální žal, sociální fóbie či sexuální predátor.

Autorka se evidentně chytila do pasti, když si jako vyprávěcí mód zvolila ich-formu. Ta je sice čtenářsky vděčná, na spisovatele však klade značné nároky spočívající především v potlačení vlastního ega. Jedině tak může vzniknout skutečně autentická, autora přesahující postava, autenticita je ovšem v Těžkých duších nedostatkové zboží. Dá se sice předpokládat, že má Hadj Moussa ze své vlastní terapeutické praxe leccos odposloucháno, bohužel se jí ale tyto impulzy nedaří přetavit v uvěřitelnou psychologii postav.

Čímž se dostáváme k největší zhůvěřilosti, která z knihy činí obdobu Vieweghova psaní z pohledu ženských postav, jen v opačném gardu – Johanesovy úvahy o sexu a tělesnosti mají potenciál zlidovět stejně jako bardův popis proměny v bývalou manželku. Hrdinova posedlost ženami nenosícími podprsenky je ještě celkem pochopitelná, u jeho rozjímání nad libými pocity navozenými tlakem kytary na přirození má ale člověk pocit, že se stal obětí kolosálního nakladatelského pranku.

Když si po sobě pročítám poznámky k této recenzi, narážím opakovaně na slovo „banální“. Ano, Těžké duše jsou veskrze banální knihou, která selhává na mnoha frontách. Po stylistické stránce je sice napsána velmi obratně, po jejím dočtení ale zůstává ve vzduchu viset velké PROČ?

Info

Iva Hadj Moussa - Těžké duše (Host, 2024)
web

foto © Radouane Hadj Moussa

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Pokus o digitalizáciu energie (Khruangbin)

Matej Žofčín 06.07.2024

Ich štúdiové albumy síce nedosiahli u kritikov obrovského obdivu, to sa ale nedá povedať o ich živých vystúpeniach.

Nevšedné metafory (Herbal Dentists)

Jakub Veselý 29.06.2024

Debut Herbal Dentists prináša originálny zvuk a rozmanitosť, hrá sa s pocitmi a buduje temnú atmosféru.

The Smile zas pláčou nad lidským egem

Žofie Křížková 02.06.2024

The Smile se nejmenují po ničem, co by mělo pozitivní konotace. Naopak. Skupina je statementem vůči manipulativním, neupřímným úsměvům kolem nás.

Nepřestat křičet! (Doodseskader)

Klára Šajtarová 14.05.2024

Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.

Prosba o záchranu s příchutí nostalgie (Green Day)

Fí Poláchová 05.05.2024

Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.

Spolupráce, o tom to je (Lyrical Lemonade)

Tereza Bartusková 30.04.2024

Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.

Superhrdinský noir (Inkognito)

3DDI3 27.04.2024

Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.

Prosvítající naděje ve světě izolující samoty (Malcuth & Facutum)

Viktor Hanačík 17.04.2024

Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.

Historky otců zakladatelů budou těžko hledat čtenáře (Neviditelné řemeslo)

Martin Šinkovský 14.04.2024

I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.

Marko Damian a úpadok menom Skeeter

Matej Žofčín 09.04.2024

Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace