Články / Reporty

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

Veronika Miksová | Články / Reporty | 05.10.2019

Těším se, fakt moc, už několik týdnů a netuším, že bych neměla. V hlavě mi jedou melodie a texty Das Erste Mal, Do The Bambi i provařené I Love You, Oh No. Je čtvrtek, podzim zasadil zásadní úder, vracím se vymrzlá a zmoklá z práce, plním mateřské i kuchařské povinnosti, pod proudem horké vody smývám ženu-matku a vracím se o patnáct, dvacet let nazpět. Do doby, kdy jsem Stereo Total sjížděla stejně často jako Jacquese Brela, Serge Gainsbourga nebo Astrud Gilberto a vůbec byla posedlá černobílou, retrem a šedesátkovou estetikou.

Les je plný, což se dalo čekat vzhledem k tomu, že berlínské legendární duo Françoise Cactus a Brezela Göringa tu naposledy vystoupilo před dlouhými dvanácti lety. Skvělá informace při vědomí toho, že dnes v Praze probíhá Lunchmeat Festival a koncert New Order. Nechybí ani část Nauzea Orchestra, kteří se ve svých začátcích Stereo Total inspirovali, v průběhu včera pak rychle pochopím, proč se později přiklonili k úchyláckým kanadským experimentátorům Les Georges Leningrad.

Pisse zní jako další postradatelná německá punková kapela, která si myslí, že stačí hrát hrozně rychle, hodně tlačit na pilu a vzít si na stage theremin. Ne že by hráli špatně, ale kdo chce, aby poznávacím znamením byla zaměnitelnost. Nejzajímavější na tom celém jsou obaly jejich desek, kde si pohrávají s banánovou estetikou trochu jinak než Andy Warhol.

Nejhorší zážitky z koncertů jsou ty, kdy se těšíte až moc. Očekávání jako zabiják. Kdy už se to naučím, táhne mi hlavou, když se ne a ne napojit. Sakra, co se děje, drinky proběhly, dětinská jsem na svůj věk vrchovatě, ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total. Spíš jako jejich laciný revival. Jako Váha to mám těžký se vším, i s tím feminismem, hlásím se k němu, všude propaguji Branky, body, kokoti s Terezou Dočkalovou, na druhou stranu jsem i estét a ta ženská, co se na pódiu vydává za Cactus, ta není sexy a ten hlas se jejímu taky nepodobá. Ani preclík na tom není o moc líp, chlapi po padesátce vypadají v kšiltovce a ultrabarevném oblečení přirozeně málokdy. Kurva, už jste zestárli, proč vám to nikdo neřekl. Možná by pomohly ty masky, co nosili Les Georges Leningrad, a už vím, že budu muset být hnusná, což nenávidím ze všeho nejvíc. Kolotočovej kolovrátek hadr. Hravost, roztomilost a infantilita typická jak pro jejich původní tvorbu, tak povedené covery, kterých nahráli bezpočet působí v kombinaci s tím, co vidím na pódiu, neskutečně smutně.

Zavřu oči a aspoň na jednu píseň si zkouším zatančit, představuju si lesní mýtinku, po které zlehka kráčí koloušek Bambi, Preclík a Cactus si ho vedou na vodítku tak, jako si kdysi vodili mě. Ta doba už je ale pryč a Stereo Total promeškali důstojný odchod ze scény.

Info

Stereo Total (de) + Pisse (de)
3. 10. 2019 Café V lese, Praha

foto: Dita Vollmond

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slastný tinnitus (Daughters)

redakce 22.10.2019

Syrový, upřímný koncert šel až na dřeň, za hranu sebekontroly. Očistný rituál i slastný tinnitus.

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.