Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 17.09.2019
Převažující dojem z posledních tří desek amerických hard-blues-rockerů Gravelroad připomínal Black Sabbath na tripu po deltě řeky Mississippi. Bluesové základy se přirozeně snoubily s bahnitými riffy, ale i zasněností letu vnitřními vesmíry. Nové album Crooked Nation je jako facka, která z tohoto snění vytrhuje. A realita po probuzení prostě není hezká, zvláště do éry, v níž se odhaluje pokřivenost vlastního národa. A že Gravelroad vypovídají hlavně o americké realitě, je podružné.
Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku. Nálada je nastolena, zvukově se blížíme punkové syrovině nahrávky The Bloody Scalp of Burt Merlin (2013). Dominuje přímočarý přístup (jen necelou minutu a půl dlouhá OC, postavená pouze na sekaných citoslovcích a variacích sloganu „Get your ass to the captain‘s table“), chmurná, až bezvýchodná atmosféra, kterou ve dvou skladbách zahušťuje skřípavý saxofon Kellieho Everetta.
Ona bezvýchodnost je patrná v jediném „space jamu“ Cosmic Flowers – ten jako by se nedokázal odlepit od země, odrazit se k bezstarostnému výletu časem a prostorem, natolik je zatížený ponurou realitou. Ani ty odpichovější songy jako Come Back Baby, Got Me Movin‘ či What‘s in the Name, které stojí na repetitivních, až hypnotických figurách bicích a proplétajících se kytarách, nenabízejí příliš důvodů k veselosti, o víceméně klasicky pojatém blues Got You On My Mind ani nemluvě…
Crooked Nation je doposud nejtemnější deskou seattleské kapely, tentokrát prach z cest zatraceně skřípe v zubech. Gravelroad ale nepolevují, a stále se, po své vlastní linii, sunou vpřed.
Gravelroad - Crooked Nation (Knick Knack Records, 2019)
web skupiny
Gravelroad tour:
17.9. Stará Pekárna, Brno
18.9. Parník, Ostrava
19.9. Kulturní zařízení, Valašské Meziříčí
20.9. Club Art, Opava
21.9. Bounty Rock cafe, Olomouc
22.9. Klub Na Věčnost, Znojmo
23.9. Praha
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.