Články / Recenze

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 17.09.2019

OHODNOŤTE DESKU

Převažující dojem z posledních tří desek amerických hard-blues-rockerů Gravelroad připomínal Black Sabbath na tripu po deltě řeky Mississippi. Bluesové základy se přirozeně snoubily s bahnitými riffy, ale i zasněností letu vnitřními vesmíry. Nové album Crooked Nation je jako facka, která z tohoto snění vytrhuje. A realita po probuzení prostě není hezká, zvláště do éry, v níž se odhaluje pokřivenost vlastního národa. A že Gravelroad vypovídají hlavně o americké realitě, je podružné.

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku. Nálada je nastolena, zvukově se blížíme punkové syrovině nahrávky The Bloody Scalp of Burt Merlin (2013). Dominuje přímočarý přístup (jen necelou minutu a půl dlouhá OC, postavená pouze na sekaných citoslovcích a variacích sloganu „Get your ass to the captain‘s table“), chmurná, až bezvýchodná atmosféra, kterou ve dvou skladbách zahušťuje skřípavý saxofon Kellieho Everetta.

Ona bezvýchodnost je patrná v jediném „space jamu“ Cosmic Flowers – ten jako by se nedokázal odlepit od země, odrazit se k bezstarostnému výletu časem a prostorem, natolik je zatížený ponurou realitou. Ani ty odpichovější songy jako Come Back Baby, Got Me Movin‘ či What‘s in the Name, které stojí na repetitivních, až hypnotických figurách bicích a proplétajících se kytarách, nenabízejí příliš důvodů k veselosti, o víceméně klasicky pojatém blues Got You On My Mind ani nemluvě…

Crooked Nation je doposud nejtemnější deskou seattleské kapely, tentokrát prach z cest zatraceně skřípe v zubech. Gravelroad ale nepolevují, a stále se, po své vlastní linii, sunou vpřed.

Info

Gravelroad - Crooked Nation (Knick Knack Records, 2019)
web skupiny

Gravelroad tour:
17.9. Stará Pekárna, Brno
18.9. Parník, Ostrava
19.9. Kulturní zařízení, Valašské Meziříčí
20.9. Club Art, Opava
21.9. Bounty Rock cafe, Olomouc
22.9. Klub Na Věčnost, Znojmo
23.9. Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Morbidně zábavní, pochmurní, živější než kdy jindy (Arab Strap)

Veronika Jastrzembská 10.05.2021

Živá, surová, místy až hmatatelná hudba, doplněná o klávesy, smyčce a dechové nástroje připomíná soundtrack k reálnému, ovšem poněkud ponurému životu.

Akkamiau a ediakarská fauna

Petr Mareš 08.05.2021

Koncept nahrávky evokuje tzv. ediakarskou faunu – jednoduché tajemné organismy, které se v oceánech objevily zhruba před půlmiliardou let.

Pocit magie u ohně (Bios)

Richard Kutěj 07.05.2021

Zvuky a melodie stojí často na prazvláštně jednoduše pokroucených linkách, které se nesou jako klubko hadů, ze kterého neustále vykukuje jiná hlava.

Bolesť a radosť (Cassandra Jenkins)

Michal Mikuláš 03.05.2021

An Overview on Phenomenal Nature sa nepočúva ľahko. Autorka sa svojimi spoveďami odhaľuje tak veľmi, že človek sa až hanbí tej blízkosti.

Slova i varhany s vozembouchem (Petr Nikl & Miroslav Černý)

Adéla Polka 30.04.2021

Hudebníček evokuje představu zpěvníku pro děti. Jenže jedním z tvůrců této knihy s cédéčkem uvnitř je Petr Nikl a ten rozhodně netvoří výhradně pro dětské obecenstvo.

Tunelem do neznáma. Nebo do sebe. (The Bug & Dis Fig)

Václav Valtr 29.04.2021

Dis Fig na Blue odložila svůj producentský um a plně se oddala vokálům, které zde tvoří lyrickou plochu, organicky propojenou se zvukem Bugova apokalyptického dancehallu.

Potulky po americkom kontinente s Wild Pink

Michal Mikuláš 27.04.2021

Prichádzajú s albumom číslo tri, na ktorom nie je cítiť hektika života rockandrollových stars...

Black Honey se domáhají rovnoprávnosti

Julie Ježková 26.04.2021

Najít rovnováhu a pokračovat v podpoře ženských interpretek, stejně jako to propaguje kapela Black Honey na svém druhém albu Written & Directed, může být správným krokem.

Soundtrack k dystopickej realite (Spoiwo)

Lucia Banáková 24.04.2021

Považujem ho za soundtrack k akejsi dystopickej realite, nie je však zrejmé, či sa jedná o nereálny sci-fi výjav alebo odkaz na zvláštnu a osamelú dobu, ktorú žijeme.

Kupředu krokem zpět (Lael Neale)

Veronika Jastrzembská 22.04.2021

Neale klade důraz na sdělení, proto celé album provází kontrast mezi tichým instrumentálním podkladem téměř bez basové linky a výrazným, čistým zpěvem.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace