Veronika Mrázková | Články / Reporty | 13.09.2022
Před pár týdny Sohn, v civilu Christopher Michael Taylor, na sítích děkoval za těch neskutečných deset let od vydání singlu Oscillate na SoundCloudu, který odstartoval zájem o něj. I já cestou do klubu vzpomínala na setkání s tímhle producentem před devíti lety.
První okamžiky koncertů tehdy v Katovicích na festivalu Nowa Muzyka a teď v pražské MeetFactory se nelišily. Spousta dýmu, zezadu nasvícená nehybná silueta, zpěv a klavír. Jakmile ale začala skladba Segre a přibylo světla, bylo jasné, že se změnilo hodně. Na vystoupení v Polsku Sohn seděl sám, bez jediného pohledu do publika schovaný pod kapucí. Teď tu křepčil s kapelou v zádech. Živé bicí, syntezátory i kytara. V dobrém rozmaru střídali staré věci s novými, taneční s baladami: The Wheel, Signal, Figureskating, Bloodflows…
Když vstal zpoza kláves, rozpovídal se. Ani ne o nové desce, která vyšla teď v září, ale o tom, jak je to všechno „fucking awesome” a že jsme teď komunita přátel. Že jsme spolu v jediné místnosti, a tím pádem si můžeme věřit. „Přišli jste sem z nějakého důvodu, a to nás spojuje. Ok, ten důvod jsem asi já, ale víte, jak to myslím,” smál se v rozpacích nad vlastním myšlenkovým kruhem. Prostě nás pozval k sobě do obýváku. „Welcome, sit, relax.”
Předznamenal tak trojici skladeb v komorním pojetí: Caravel, I Won’t, Riverbank. Navodil obřadní atmosféru, stačilo málo a provolávala jsem „halelujah”. Páteř Sohnovy tvorby je odjakživa v melodiích. Jeho hlasový rozsah a gospelová velikost zpěvu ve výškách přináší možnost stavět klenuté, jímavé aranže. A zvuk byl v MeetFactory tak dobrý, že jsem na jeho kvalitu nemusela ani pomyslet.
Druhou půli koncertu pojala kapela živěji. Lights, Lessons nebo MIA servírovali tak, abychom mohli tančit. Rocková kytara, diktát beatů, blikající světla, která zdánlivě vítězila nad intimností výpovědi. Mohli skončit po patnácti skladbách, stejně přidávali ještě Artifice a Rennen. A tak gratuluju k další úspěšné štaci, vykoupenému merchi a vydavatelství 4AD k další zdařilé desce v katalogu. Ze spaní mě budily její úryvky, co mi až do rána nepřestaly hrát v hlavě.
Sohn (uk) + Liam Mour (de)
12. 9. 2022 MeetFactory, Praha
foto © Jan Kuča
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.