Články / Rozhovory

Kevin Morby: Udělat víc lidí šťastných než nešťastných

Kevin Morby: Udělat víc lidí šťastných než nešťastných

Jakub Peřina | Články / Rozhovory | 31.10.2019

„Chytrá otázka? To teda fakt nevím, sorry. Možná něco na Flannery O’Connorovou? Na tý předcházející desce z ní v jedný písni čte,“ radí mi Ondra Štindl jen pár desítek minut předtím, než vytáčím Texas, kde se právě kolem poledne Kevin Morby probouzí do života. A má pravdu, jako skoro vždy. Je to pár vět z románu, který zatím nevyšel česky. Ten ženský hlas, co úryvek v písni Flannery čte, je konejšivý, ale zároveň v něm slyšíte i všechny ty nebezpečné spodní proudy. Vzbuzuje, tak jako psaní Flannery O’Connor, stejnou měrou klid, něhu i nebezpečí. To, které se nad tím vším klidem a bezpečím neúnavně a trpělivě vznáší a čeká, až uděláte další nenapravitelnou chybu.

„Ahead of them in the sky was a faint glow, steady and not made from lighting,“ píše Flannery, kterou si Morby oblíbil během skládání desky City Music. Ale ptát se ho, proč má tak rád Flannery O’Connor, je stejně bezvýznamné, jako ptát se třeba na to, co pro něj znamená jeho „oh my god“ (které se objevuje v každé z písní jeho nejnovější desky), jestli je nenapravitelně smutný člověk nebo vlastně na cokoliv jiného, co kohokoliv z vás napadne.

Je to asi vůbec první rozhovor, na který jsem se připravoval pouze poslechem desek. Možná podvědomě a záměrně jsem nečetl žádné Morbyho rozhovory, nehledal žádné záchytné body, kolem kterých příběh téhle nadcházející krátké telefonické konverzace postavím. Protože ty nejlepší věci v životě se nakonec vždycky stanou nečekaně, jakoby náhodou a zničehonic a nikdy se na ně tak úplně nepřipravíte.

Ahoj, tady Kevin. Jak se máš?

(Tady se na chvíli zarazím, protože se zrovna nacházím v období, kdy se mám pěkně na hovno, a koketuju s myšlenkou to Morbymu pekně bez okolků sdělit, ale naštěstí zbytky zdravého rozumu zase jednou zvítězí a svojí sebelítost spolknu – pozn. aut.)

Jde to, díky za optání. Tvoje nová deska je nádherná, popravdě nechápu, jak můžeš být pořád méně slavný než takový Kurt Vile, ale to je asi jedno. Myslíš, že jsi smutný člověk nebo prostě jen píšeš smutné písničky? Máme zaměňovat umělce za jeho dílo? Jak tě vlastně máme číst?

Nevím, jestli jsem smutný, někdy asi jo. Píšu prostě to, co mě napadá, takže to tak asi může působit. S tím obrazem autora si taky nejsem jistý. Někdy to může být spojené a slyšíte přesně to, co se v tom člověku v ten moment odehrávalo, jindy to může být upravené, dovymyšlené, ale o nic méně pravdivé. Návod na to, jak mě vnímat, ti teda nejspíš nedám. Asi stačí, když mě posloucháš a vezmeš si z toho něco svého. Nakonec je jedno, jak přesně jsem cokoliv myslel, pokud to bude znamenat něco důležitého pro tebe.

Začal jsem o tom nedávno znovu přemýšlet, nakolik máme, jako posluchači, vůbec možnost oddělit umělce od jeho díla. Jestli je to vůbec možné. Kamarád nedávno psal recenzi na Purple Mountains, novou desku Davida Bermana (Silver Jews) a její chválu končil něčím na ten způsob, že je cítit, že Berman snad vnímá své démony a strasti s o něco větším nadhledem než dříve. Že je tam pořád cítit ten smutek a bezvýchodnost, ale zároveň o tom už ví a umí s tím pracovat. O pár týdnů později spáchal Berman sebevraždu.

David Berman byl úžasný člověk. Nikdo o nikom nemůže s jistotou vědět, co se mu děje v hlavě. To, jak působíš navenek, je samozřejmě něco jiného, než jaká může být realita. Doufám, že ten klid našel. A jeho poslední deska je naprosto nádherná. Byl to jeden z mých hrdinů. Taky se mi často stalo, že jsem si o někom na základě desky něco myslel a pak zjistil, že to tak úplně nebylo. Je to těžké. Měli bychom si každý občas dovolit ten luxus nemyslet si prostě nic a jenom to nechat být tak, jak to na nás zrovna působí.

To je trochu jako tenhle rozhovor. Taky vlastně nevím, na co se tě přesně ptát. U oblíbených umělců to často není potřeba. Já ani nechci, abys mi dovysvětloval, co děláš. Stejně to děláme, jen aby lidi přišli na tvůj koncert v Praze!

Já si taky nemyslím, že řeknu něco, co by mělo někomu změnit život. Ale přijít na koncert by samozřejmě měli! (smích)

Jak v sobě nacházíš klid? Osobně mám problém jít si třeba jen tak sednout a pár hodin zdánlivě nic nedělat, číst si, psát nebo jen nemyslet. Zdá se mi, že k tomu, abych byl sám sebou, potřebuju kolem sebe nutně lidi a rád bych se naučil, jak ty věci najít i v sobě. Ty působíš, že ti nedělá takový problém být sám se sebou. Žiješ teď poměrně stranou od města a toho času, kdy tě mohou rušit jen vlastní myšlenky, asi není málo.

To jsou všechno otázky, na který nejde odpovědět! Chtěl bych říct něco trefného, ale nevím, jestli se mi to podaří. Zklidnit se můžeš nakonec vždycky jenom ty sám, lidi a prostředí kolem ti může jenom podat pomocnou ruku. Je dobré věci dělat stejnou měrou pro sebe i pro ostatní, ne jen pro jednu stranu. Když píšu, je to vlastně sobecké, je to celé svým způsobem klišé, protože pro mě to opravdu funguje jako terapie. Zároveň ale chci, aby to pak lidem něco řeklo, třeba jim to i v něčem pomohlo. Už jen v tom, že některé pocity máme všichni společné. Vidíš, říkal jsem, že na tohle vlastně nejde odpovědět. Zítra bych možná řekl něco jiného.

soutěž (pro registrované) o dvě vstupenky na pražský koncert Kevina Morbyho probíhá do 2. listopadu 2019 zde

Co bys v životě chtěl dokázat? Myslím teď krom nahrání dalších desek, psaní a všech těchhle jistě důležitých věcí kolem. Je ti třicet jedna, co pozoruju u sebe, bývá to ten věk, kdy muže začínají napadat podobné nesmysly.

Udělat víc lidí kolem sebe šťastných než nešťastných. A někde cestou to štěstí najít i pro sebe. Zní to banálně, já vím. Ale co víc vlastně můžeme chtít?

Skvělá odpověď, neřekl bych to líp. Tak snad se tím budeme všichni řídit.

Skvělý otázky, chlape. A to jsi říkal, že žádné nemáš připravené! (smích)

Info

Kevin Morby
fb interpreta

Živě:
Kevin Morby (us) + Bedouine (us)
5. 11. 2019 20:30
MeetFactory, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Michael Gira (Swans): Nebyť karikatúra

Lucia Banáková 23.09.2020

Michael Gira má bohatý životopis, začína zložitým detstvom, nie každému sa podarí osláviť šestnáste narodeniny vo väzení za predaj hašišu v Jeruzaleme. Rozhovor.

Deset lásek ze Žižkova: Pavel Karous

redakce 19.09.2020

Deset tipů na to, čeho si při příští návštěvě všimnout, kam zajít na pivo a kde si zanadávat na necitlivou výstavbu od autora projektu Vetřelci a volavky.

Vstupní prohlídka: Sketchbook Quartet

redakce 15.09.2020

Sketchbook Quartet je vídeňský jazzový kvartet, jehož členové sdílí svěží pohled na hudební improvizaci a kreativitu. Jaké další indicie nám dali?

Moon Crew #30: Matěj Krč

redakce 14.09.2020

Brno meets Praha, hardcore straight edge meets ořechovka. Jubilejní díl Moon Crew odhaluje našeho letitého fotografa Matěje Krče.

Colin H. van Eeckhout (Amenra): Nikto si v poslednej dobe nesiahol na dno

Lucia Banáková 13.09.2020

Za dvadsať rokov existencie toho Amenra stihli pomerne dosť, vydali šesť albumov z cyklu Mass, založili kolektív spriatelených projektov a tak trochu i vlastné náboženstvo.

Pořadatelská: Martin Režný (Hlukovæ mysteria)

redakce 09.09.2020

Můžete ho znát jako organizátora, ale i hudebníka, preferuje hraní v improvizačních kolektivech, u Korobushka records vydává pod nickem Sakkikangas.

Pořadatelská: Antonín Kocábek (Kaštan – scéna Unijazzu)

redakce 08.09.2020

V Pořadatelské zve Tonda na řadu koncertů, které v Kaštanu proběhnou a samozřejmě taky na UniMoon!

Jiří Jirák (Indican): Je to o spolupráci kultur, ras a principů

Vojta Chmelík 05.09.2020

Jak se v Indican setkávají různé kulturní a hudební vlivy a jak pracuje s mystikou a intuicí? A jaké mají Indican cíle?

Petr Vyšohlíd (Meat-House Chicago I.R.A.): Nával invence se nedal zvládat aneb osudový střet hardcoreu s popartem

prof. Neutrino 03.09.2020

Při setkání na jedné královéhradecké pivní zahrádce jsme potkali Petra Vyšohlída - frontmana kultovní hardcoreové formace devadesátých let Meat-House Chicago I.R.A.

Dmitri Bezkorovainyi: Bělorusové nikdy nebyli tak jednotní a aktivní jako nyní

Michal Pařízek 01.09.2020

Dmitri pracuje jako hudební manažer a novinář v Minsku, je velkým podporovatelem běloruské hudební scény a právě on napomohl jejímu mezinárodnímu zviditelnění v posledních letech.