Klaus Moser (Donaufestival): Potřebujeme dva víkendy

Od svého znovuobnovení v roce 2005 si Donaufestival vybudoval neochvějnou pozici jak na poli domácím, tak mezinárodním. Akce, která svědomitě podporuje nové umělecké směry a disciplíny, nové formy divadla, interaktivního umění a hudby bez ohledu na žánry, se letos uskuteční v termínech poslední dubnový a první květnový víkend. Výstavy, přednášky, performance, divadlo... a taky koncerty. Teze, že svou roli v každém vystoupení hraje i divák, posouvá Donaufest na novou úroveň, divadelníci se nebojí zapojit návštěvníky do hry samotné, stejně jako se za některými vystupujícími musíte vydat do auta zaparkovaného v garáži nebo na předem utajované místo v rámci bloku Stockholm Syndrome. Poodhalit, ponouknout a hlavně pozvat se tentokrát rozhodl člen pořadatelského týmu Klaus Moser. A podobně jako festival samotný, vydal se do všech zákoutí jazyka.

Donaufestival v Kremži má podtitul Redefining Art. Jak se tohle motto otisklo do letošní dramaturgie?
Důležitější než podtitul je leitmotiv, který náš umělecký šéf Thomas Edlinger každoročně rozvíjí. Letošní zní New Society. Nahlížíme na jeho význam před padesáti lety a co by mohl znamenat dnes. Ten termín napovídá, že společnost se jen tak nerozpadne, nezmizí. Pozvaní umělci budou tímto leitmotivem rezonovat, například náš letošní choreograf Michiel Vandevelde znovuztvárnil Paradise Now od newyorského anarcho-divadelního spolku The Living Theatre, jejichž vizí nebylo nic menšího, než ona nová společnost) Zrozeni a vychováni v nejistých časech, kdy bylo upuštěno od utopií, omladina na pódiu si uzme euforickou akčnost svých předchůdců. Stvořili něco zdánlivě dávno zapomenutého: politické divadlo bez šrámu nostalgie. Jejich závěrečná otázka možnosti a reálnosti komunity a budoucnosti toho, čemu stále říkáme společnost, je více než naléhavá.

Dalším speciálním projektem se stane vystoupení Karin Pauer & Aldo Giannotti: během této performance se publikum stane doslova lidskou sítí v uměleckém prostoru (Forum Frohner), kde nová spojení konstantně vytváří a mění různé prostorové konstelace. Vystupující Karin Pauer a Arttu Palmio poskytnou instrukce sloužící k vytváření a ničení shluků, spojení, zábran a vzorců. Na základě černobílých koncepčních kreseb výtvarníka Aldo Giannottiho a jeho dramaturgických návrhů v kombinaci s ambientními zvuky Paola Monti, je publikum pobízeno semknout se do choreografické skupiny, kde je každý jeden člen propojen s ostatními a naprostá autonomie není možná. Pravidelní návštěvníci festivalu znají Karin Pauer jako členku taneční skupiny Liquid Loft. V návaznosti na svou vysoce ceněnou ranou tvorbu choreografky stvořila vystoupení speciálně pro Donaufestival, které bere pojem kolektivního těla jako odrazový můstek.

Základní rámec koncertního programu zůstává po leta prakticky stejný - večerní koncerty v kostele a odpolední v Messegelände. Zbytek programu se soustavně vyvíjí. Jaké novinky jste si připravili letos?
Tento rok poprvé spolupracujeme s Museumkrems, poblíž Dominikanerchurch v historické části Kremže. Uvedeme výstavu Steve Bannon: A Propaganda Retrospective, Model. Pojednává o Steveu Bannonovi, bývalém poradci Donalda Trumpa, jenž se nyní pokouší o vybudování sítě pravičáckých populistů i v Evropě. Autor a výzkumník propagandy Jonas Staal uchopil deset dokumentů-pamfletů z dílny pravicových ideologů z rozmezí let 2004 až 2018 jako svůj úhel pohledu.

Vzpomínám na krátké vystoupení Hanse Platzgumera v obří hale, které doprovázela květinová projekce Pipilotti Rist. Přemýšlíte o koncertním vystoupení/performance přímo mezi obrazy? Co říkáte na propojení výtvarného umělce a muzikanta?
Tohoto uměleckého propojení dvou platforem si nesmírně vážíme, je to ale riskantní, nikdy nevíte, jak projekt dopadne. V tomto případě Pipilotti Rist pozvala Hanse Platzgumera, aby předvedl své album v její obrovské a pohlcující instalaci. Tohle může fungovat jen v případě, že se umělci znají a podobné spolupráce vyhledávají. Ono odpoledne se velmi povedlo.

Aktuálně v programu figuruje například El Conde de Torrefiel (Performance, commissioned work/světová premiéra). Můžete nám k tomu prozradit víc?
Jsme velmi rádi, že můžeme představit instalaci El Conde de Torrefiel právě letos. Vytvořili si jméno díky svým iritujícím dílům o křehkých dispozicích (západní) Evropské společnosti a těžko uchopitelném sentimentu naší doby. Duo často používá textové projekce, od futuristických hříček po deníkové zápisky. Vypráví o nejistotách a tvoří ostrý kontrast mezi minimalistickou choreografií na pódiu a energickým zvukem. Slzy kanou ze struktur a prvků, které zkoumají neslučitelnost upřímnosti jednotlivců a koncepci společnosti, které už dávno nikdo nerozumí.

Tajné koncerty v neznámých prostorách. Můžeme se i letos těšit na sérii Stockholm Syndrome? Přemýšleli jste nad zahrnutím performancí a divadelních představení?
Stejně jako v minulých ročnících jsme i do letošního programu zařadili čtyři skryté koncerty, kdy nebude předem znám ani vystupující, ani místo. Pro nás je důležité prezentovat všemožné žánry (hudba, performance, čtení) v prostorách, kam naši návštěvníci pravděpodobně nikdy dříve nezavítali. Pro publikum je to zábava a adrenalin, jen musíte být hbití při registraci: ta je možná jak online, tak na pultu s lístky v den vystoupení.

Vzpomínám na vystoupení Dina Spilluttiniho v parku, kam se rodiny s dětmi vydaly na procházku. Chystáte se propojit festival s širší veřejností?
V den zahájení 26. dubna proběhne takzvaná Alien Parade od Minoritenchurch až po Messehallen. Jedinečné rodinné setkání indie kapel, kurátorované Markusem a Michou Acherovými z kapely The Notwist. Každý Kremžan je srdečně zván se přehlídky zúčastnit! Show bude pokračovat dlouho do noci v podobě Alien Disko Soundclash - dopřeje nám všemožné míchání žánrů a stylů.

Jedinečný byl rozhodně set Palmistry v garáži. Jak se vám pracuje s tak nevšedním formátem?
Tohle si vymyslel sám Palmistry, chtěl hrát v autě. Našli jsme tedy příznivou lokaci poblíž festivalového „areálu“ a byl to rozhodně jeden z vrcholů minulých ročníků!

Yves Tumor i Holly Herndon už v Kremži jednou vystupovali, proč jste se rozhodli pozvat je znovu? Můžeme čekat něco jedinečného?
Řekl bych, že můžeme očekávat dva skvělé koncerty, oba umělci nedávno vydali pozoruhodná alba. Loňská Safe in the Hands of Love je doposud nejlepší deskou, jakou Yves Tumor nahrál, je to zásadní dílo o traumatu, strachu a sebeobraně v časech politického reakcionismu. Hudba Holly Herndon protěžuje nové formy umělecké intimity v kontextu digitální produkce. V jejích vystoupeních se snoubí velkolepá romantická gesta s technickou důvtipností. V Kremži bude představovat své album Proto s Matem Dryhurstem a pěveckým sborem.

A budou příjemní sekuriťáci v oblecích?
Oblek je jejich pracovním oděvem. Spolupracujeme s jednou bezpečnostní službou přes deset let, její zaměstnanci jsou milí, spolehliví a dnes už spoustu návštěvníků znají osobně.

Donaufestival je, docela netradičně, rozkročen mezi dvěma festivalovými víkendy. V čem tkví pro pořadatele největší výhoda tohoto nastavení?
Jelikož jsme festival umění s více než 80 sloty v 18 prostorách, potřebujeme dva víkendy k odprezentování takového množství performancí, koncertů, výstav, besed a dalších formátů. Pro performance máme letos vyhrazené tři prostory (Forum Frohner, Hall 1 & 3), takže zvládneme uvést šest stěžejních představení za dva víkendy. A všední dny mezi nimi potřebujeme k přípravám scény a techniky.

A která zajímavá místa mimo areál Donaufestu byste doporučil letošním návštěvníkům?
Kremže se nachází mezi nádhernými vinicemi, v regionu Wachau. Mohu vřele doporučit všechny ty slavné vinárny, výlet lodí po řece Danube a návštěvu Kunstmeile Krems, včetně galerií a muzeí.