Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 12.06.2019
Před nějakou dobou jsem četl report z jednoho amerického koncertu Dropkick Murphys. Bylo na portálu orientovaném na punk rock a právě ústup od tohoto stylu a podbízení se davu byl kapele vyčítán. Být ortodoxním pankáčem, jakože nejsem, možná bych podobně remcal i po jejich pražském koncertu. Nicméně, punku bylo ten večer rozhodně více než vloni.
Přivezla ho londýnská oi! sebranka Booze & Glory, která svou ráznou čtyřicetiminutovkou řádně probrala horkem unavené publikum. Živelná kapela, která svým pohybem řádně zatápěla osvětlovačům, přivezla klasický melodický punk britského střihu, včetně typických kytarových harmonií a nápaditých vícehlasů. A, světe div se, bylo to i slyšet, ačkoli zvuk výrazně poznamenalo nepříjemné echo a ostrý, plechový dozvuk hokejové haly.
Dropkick Murphys hráli v sousední Malé sportovní hale před rokem. Tehdy tvořila páteř setlistu aktuální deska 11 Short Stories of Pain and Glory, letos se spíše vzpomínalo a připomínalo třiadvacet let kapely na scéně. Hrálo se tak napříč všemi deskami a spokojena musela být jak ona folkověji zaměřená část fanoušků, čekající na relativně nové věci Rose Tattoo či First Class Loser, tak ta divočejší, punková, kterou při peckách typu Citizen C.I.A. či Worker‘s Song nemusel nikdo pobízet k circle pitu. Vedle obměněného setu se změnilo i pojetí celé show. Loni Ken Casey ještě svíral baskytaru a první pěvecká linie patřila většinou Alu Barrovi, nyní se o vokální party dělili mnohem víc, místy dokonce Casey dominoval. Dojmu z výkonu skupiny to nijak nevadí, pořád jsou to „staří dobří“ Murphys a – pankáči prominou – jsou na vrcholu.
Točí silná alba a jejich koncerty mají nenapodobitelnou atmosféru, která přináší dojem přátelského popíjení v irské hospodě i do tak suchých a nudných míst, jako je holešovický hokejový stánek. Slovy oblíbené, toho večera téměř závěrečné sborové halekačky (následoval ještě cover Dirty Deeds Done Dirt Cheap od AC/DC): Nevíme, kdy se znovu potkáme, ale není to sbohem, nýbrž nashledanou. S takovým pocitem se z koncertu, který nabíjel atmosférou, odchází sakra příjemně.
Dropkick Murphys (us) + Booze & Glory (uk)
11. 6. 2019 Tipsport Arena, Praha
foto © Security BSB Professional Service
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.