mexhouse | Články / Recenze | 09.04.2013
Hodnotit nejnovější album Shaking the Habitual švédských The Knife, na které se čekalo dlouhých sedm let, v kontextu populární hudby je tak trochu mimo mísu. Můžete sice osvěžit popkulturní hru rádoby anarchistickými nebo subverzivními podtexty, můžete mít plnou hubu ekologických letáků (Radiohead) nebo globálního narovnání křivé ekonomiky (M.I.A.), ale je to pořád v rámci daných pravidel: fanoušek dostane svoji písničku (s falešným myšlenkovým přesahem, pokud o něj opravdu stojí), kapela zasloužený bakšiš a svět zůstane stále stejně horší. Ne, neocitáme se vratkém poli smyslu umění, protože uměním je vše a zároveň nic, relativita už vyžírá předposlední talíř. The Knife berou čekatelům písničku a nabízejí manifest a hlučnou dálku nejistoty. Na devadesáti minutách, třech LP. Cesta posledních deseti let, rok 2003: Heartbeats (→ cover José González → Sony commercial).
Představte si, že po vás současné hudební album chce, abyste vážně uvažovali (nejen) nad svým životem a přitom to myslí vážně. Nemluvě o tom, že vám k tomu dá dostatek prostoru – devítiminutový song A Cherry on Top (kdy si říkáte, že po dvou singlech to je tak trochu úlet – nikam nevedoucí, nervní, ambientní houpání / sjetá dvouhlavá Casady obtahuje ležatou osmičku uprostřed svých hraček), sedmiminutová Networking (protivné, podivně rozleptávané IDM, z něhož by měli radost leda tak choromyslní Matmos) a hlavně uprostřed DÍLA se tyčící falus droneového ticha. Jmenuje se Old Dreams Waiting to Be Realized a pokud máte dost času, on taky. Ale nejde jen o kompoziční opovážlivost, kterou si stejně vyložíte jako schválnost. Forma následuje obsah a když The Knife mluví o tom, že každá naše touha nazvaná „sen“ představuje noční můru a utrpení na druhé straně světa, myslí tím, že je něco špatně a že při jejich skladbách na to nebudete moct zapomenout. Elektronika je z velké části nasáknutá domorodými nástroji a je úplně jedno, jestli je to marimba, pu ili, ipu nebo jiné, kontrast třetího světa a silikonových údolí rezonuje jako syrová psychedelie.
Písničky? Ano, pár jich je, slouží jako pozadí k textům a mají daleko k teplým electropopovým linkám, i když v kontextu alba jsou to „libé“ tóny – A Tooth for an Eye, Full of Fire, Stay Out Here nebo i závěrečná, zklidňující Ready to Lose. Ano, je možné říct, že experimentální tracky The Knife nedosahují síly ani rafinovanosti skladeb Grega Hainese nebo Haxana Cloaka, jenže ti zase nikdy nevyjedou do vyšších pater popkultury, vždycky budou chcát jen ze sklepa nahoru. Na druhou stranu otázka je, koho bude zajímat, že deska roku klade na své posluchače tak abnormální nároky, že budou muset poslouchat znovu a jinak. It’s certainly not a container, we don’t believe in metaphors, rok 2013: Full of Fire (Marit Östberg, Margaret Atwood, Michel Foucault, strukturalismus, queer → manifest).
The Knife – Shaking the Habitual (Rabid, 2013)
www. theknife.net
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.