Články / Reporty

Kolik flanelu a piv? Red Fang a nejsyrovější metal roku

Kolik flanelu a piv? Red Fang a nejsyrovější metal roku

woko | Články / Reporty | 12.02.2014

Ve čtvrtek 6. února to bylo o tom, kolik flanelu a piv berete jako adekvátní množství. Buďto vám to bylo jedno a šli jste do Lucerna Music Baru na Skindred anebo jste zlomili plechovku v půli, vypili ji na ex a šli do Futura na Red Fang. A zažili tak zatím asi nejsyrovější klubový metal v tomhle roce.

Všem fanouškům High on Fire muselo srdce plesat z první zámořské návštěvy, protože jestli Lord Dying nezní, jako kdyby Matt Pike brousil v doom metalu, tak nevím. Čtveřice touruje od vydání svého debutu Summon the Faithless a za tu dobu se skvěle sehrála, zněla naprosto fantasticky. Jejich hudba ale postrádá jistý “odpich”, takže i když sklízeli uznalý potlesk, během setu se to před pódiem příliš nehýbalo. Všichni spíš konzervovali energii na pozdější hodiny. Kapela si z toho moc nedělala a já si občas musel připomínat, že Lord Dying jsou teprve první akt večera, protože hráli bez okolků, jako by jim to tam patřilo.

Po krátké pauze na čůrání a kelímky s pivem jsem se ocitl na konci sedmdesátých let. The Shrine vypadají jako ty nejpřísnější metalové máničky z dob, kdy se do kytar řezalo jako do hippíků. A nejlepší na tom všem je, že oni tak i hrají. Vemte to nejlepší z klasického rocku à la AC/DC, hrajte to jako ten nejzuřivější thrash, zavažte si šátek kolem hlavy a jezděte na skatu po památkách. Jestli na Lord Dying někdo jen přikyvoval, při The Shrine nezůstala žádná hlava v klidu a žádná ruka připažená. Na internetech psali, že tahle kapela se musí vidět, protože nikdy nikdo neví, kdy konečně tou hroznou energií na pódiu imploduje. Podle mě ve čtvrtek implodovala a jsem rád, že jsem u toho byl.

Hlavní hvězdy večera si nemohly přát rozehřátější dav. Kdo mohl, odnesl do šatny veškeré cennosti, protože před pódiem to vypadalo na tanec. Red Fang vědí, jak rozjet to správné dřevorubecké peklo, a s první ověřenou Hank Is Dead začalo oťukávání s publikem. Během třiceti vteřin bylo vepředu jak ve finské sauně, ale nikoho to nezastavilo. Naopak. V životě jsem neviděl tolik lidí najednou crowdsurfovat. Nebo se o to alespoň snažit. Propříště bych ale poprosil pána bez trika a s pupkem, ať si radši užije koncert v klidu, díky moc. Kapela vůbec nezpomalovala a ověřené fláky střídaly novinky z Whales and Leeches. Při vypalovačkách Crowns in Swine a Blood Like Cream se zdálo, že všem dochází dech, ale to by nebyl stoner metal, aby mezi lidi v největších breacích někdo upoceně nevpadl a nerozpoutal další kolo strkání. “You must be the loudest fucking crowd we’ve ever played to.” Sladké nesmysly do našich uší znamenaly rovnou tři přídavky, legendární Prehistoric Dog pak byla nejflanelovější třešničkou na dortu za celým večerem.

Dlouhou dobu jsem nebyl na tak kompletním koncertě jako onen čtvrtek. Všechna tři jména předvedla skvělou show, publikum odpovídalo, co síly stačily, a atmosféra nemohla být příhodnější dřevorubeckému metalu. Kdo jste nebyli, nesmutněte, Red Fang můžete letos chytit na Brutal Assault. A rozhodně byste je chytit měli.

Info

Red Fang (usa) + Lord Dying (usa) + The Shrine (usa)
6. 2. 2014, Lucerna Music Bar, Praha

foto © Matěj Hošek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace