Články / Reporty

Koncert pro pravověrné (Wrekmeister Harmonies)

Koncert pro pravověrné (Wrekmeister Harmonies)

Jakub Koumar | Články / Reporty | 04.05.2018

Brněnský Kabinet múz vozí do moravské metropole kapely, na jejichž koncerty se nezapomíná. Pořadatelé si ale uvědomují, že aby koncert fungoval po všech stránkách a zanechal právě takový nezapomenutelný dojem, potřebuje dobrou dramaturgii. Na prvního máje si do klubu pozvali trojici kapel, se kterou by jak svátek zamilovaných, tak svátek práce slavila jen skupinka pravověrných. Domácí rozdivočený trojlístek Ångström, berlínské hutné psychedeliky Caudal a uhrančivou postmetalovou skvadru Wrekmeister Harmonies. Lákadlo, na které se ortodoxní milovníci zhudebněné zkázy stáhli ze všech možných koutů.

Slušně zaplněný sál rozproudily elektronikou nasáklé postrockové hyperplochy lokálních Ångström. I když střídavě přeskakovali od kytary i basy k samplům, neustále dokazovali, jak mocný hardcorový říz v nich dříme. Zatímco se řezavě zkreslená elektronika i ječivě deformovaná kytara řítily prostorem, kolem duněly salvy bicích, trhající zemi.

Berlínští Caudal na to šli odjinud, když začali hezky zvolna. Kytarista Aidan Baker trochu tápavě vykresloval psychotropní shoegazeovou meditaci ve čtyřčtvrtečním taktu, aby čtveřice po chvíli začala připomínat postrock na analgetikách, která ale s každou další skladbou přestávala působit. Trápivá pomalost na sebe navalovala víc a víc zvuků, aby eskalovala do razantního noise rocku, občas vytahující ze stoneru nevyzpytatelná a těžce zastřená sóla.

I Wrekmeister Harmonies začali poklidně. Ústřední postava, skladatel, kytarista a zpěvák JR Robinson celý v černém působil jako zbídačený, avšak stoicky klidný průvodce chmurnou existencí. Jednoduchá kytara a cavevovsky hluboký hlas zpočátku jen opatrně koketoval s houslemi a samply Ester Shaw, zatímco na pozadí se rozehrávala abstraktní projekce. Hotová metalová romantika. Ale Wrekmeister Harmonies velice brzy dokázali, že jejich koncerty nejsou pro slečinky a na májovou vůni šeříků je třeba hned zapomenout. Projekce se totiž začala pořádně zvrhávat, což načaly detaily mrtvých těl na patologii. Vzhledem k tomu, že nemalé procento záběrů mířilo na orgány, které zamilovaní používají na svátek lásky nejraději, začala se atmosféra přetáčet do surreálné dekadence. To byl ale jen začátek. Patologové z videa se totiž do těl velice záhy pustili s nebývalým umem a na plátně se rozehrála krvavá kompozice z řezání lebek, amputací, stříhání žeber a dalších laskomin. Působivé? Vlastně ani ne.

Písně Wrekmeister Harmonies často vypovídají o smrti, s níž mají jednotliví muzikanti bohaté zkušenosti. Člověk jako tvor z masa a kostí na pozadí nepůsobil křečovitě a po prvotním překvapení nebyl problém na umělecký jazyk přistoupit, ale pro kapelu to byla dvojsečná zbraň. Samotné video totiž natolik strhávalo pozornost, že se na něj dala prozírat třeba třetina setu, zatímco z hudby se stala jen vzdálená kulisa. A odvádět pozornost od hudby Wrekmeister Harmonies, to je hřích, za který se bez pardonu posílá do nejhlubších kruhů inferna. Zvuk, jaký tahle zvrácená skupina předvedla naživo, byl totiž bez přehánění impozantní. Temné balady eskalovaly ve zdrcující zemětřesení, pobízeného hromy a blesky. Kytarová destrukce vrcholila totální neforemnou gradací, z níž by i ostříleným postrockerům praskaly lebky. I z počátku klidný Robinson přestal kontrolovat své asketicky působící tělo a řvaje do publika nechal zkreslení přerůst v drone metal, nad nímž by uznale pokývali hlavami i samotní Sunn O))).

Na prvního května byl v Kabinetu múz svátek, ale byla to oslava tvrdá a nekompromisní. Perfektně vybrané kapely nepředvedly dlouhé sety, ale byly natolik intenzivní, že i noční tma, do níž se po koncertě návštěvníci ztráceli, působila svěže a optimisticky. Nezapomenutelnosti bylo učiněno zadost.

Info

Ångström + Caudal + Wrekmeister Harmonies
1. 5. 2018 Kabinet múz, Brno

foto © Matěj Krč

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.