Články / Reporty

Korzo #4: Všichni ti rozhněvaní muži

Korzo #4: Všichni ti rozhněvaní muži

Michal Pařízek | Články / Reporty | 03.07.2019

„Tahle mise je u konce.“ John Rambo ze sebe vychrlí svoji obžalobu společnosti, nechává se odvézt v želízkách a polozničené městečko Hope kdesi ve státě Washington může pokračovat do dalšího klidného, nudného dne, tak jak to tam, alespoň podle místního šerifa, mají rádi. Úvodní část filmové série Rambo s podtitulem První krev se stala totálním hitem a zároveň kultovkou, uvedení remasterované verze na filmovém festivalu tedy dává jednoznačně smysl, zejména v rámci sekce půlnočních filmů. A milé razítko tomu dalo setkání s uměleckým ředitelem festivalu Karlem Ochem na projekci. Mimochodem věděli jste, že autor literární předlohy snímku David Morrell svého hrdinu pojmenoval podle odrůdy jablek?

Několikátý den festivalu se na člověku podepíše – jednotlivé filmy začínají splývat a prolínat se a objevují se nečekané souvislosti a témata. Rozhněvaný John Rambo tak perfektně zapadl do dne, kdy jsem absolvoval také novinku režiséra Abela Ferrary Tommaso, další režisérovu spolupráci s Willemem Dafoem, který ztvárnil i Ferrarova Passoliniho. Ostřílení američtí veteráni dnes bydlí v Římě, prý kousek od sebe, a právě tam se odehrává příběh, který má s jejich vlastními životy možná společného až příliš. Americký režisér Tommaso se svou mladou evropskou ženou vychovává tříletou dceru Deedee, připravuje nový film, dává lekce herectví a chodí na terapie anonymních alkoholiků, půlku svého života totiž strávil pod vlivy různých omamných látek. Terapie ale nejsou všechno, Tommaso absolvuje každé ráno jógu, praktikuje dechová cvičení, východní filozofie a kdovíjaké další rituály, trpělivost se ale stejně nedostavuje. Intimní život páru nefunguje a v někdejším bouřlivákovi hněv roste a bobtná.

Tommaso je velkým hereckým sólem Willema Dafoea, tvůrci se netají tím, že spousta scén je improvizovaných a že se příběh snímku notně upravoval při natáčení. Jenže toho, až v Tommasovi takzvaně bouchnou saze, se leckdo nedočká, všechno je to jaksi příliš vážné a bez nadhledu. Typicky jízlivé a podvratné momenty, kterými Ferrara proslul a které od něj divák čeká, přicházejí až po hodině a půl, což je samozřejmě ku prospěchu závěru, ale o to jejich absence v drtivé většině příběhu bolí víc. Pro Ferraru jde zjevně o velmi osobní film, dokonce do něj obsadil svoji ženu a dcerku, sledujeme tedy jeho vlastní příběh? Nebo schéma, do kterého se dříve nebo později dostane každý zhýralec? Opravdu stáří vyžaduje tolik patosu a serióznosti? My face is finished, my body’s gone... pamatujete? Kdepak, tohle není žádné No Pussy Blues, bohužel.

Nový seriál HBO Bez vědomí, jehož dva díly byly v pondělí večer premiérově uvedeny ve Velkém sále Thermalu, je také plný rozhněvaných mužů. Šestidílný thriller odehrávající se v posledních dnech před sametovou revolucí natočil režisér Ivan Zachariáš (např. Pustina nebo některé znělky karlovarského festivalu) a hlavní roli svěřil slovenské herečce Táně Pauhofové. Špióni, komunisti, STB, disidenti, diplomati – všichni mají tajemství a nikdo nechce mluvit. Důstojná a věrná dobovka, je zajímavé, na kolik propriet (a dost možná i pocitů) jsme už zapomněli. Domácím hercům je tradičně těžké uvěřit agentské schopnosti, např. scéna s vyhledáváním odposlechu vyznívá vyloženě parodicky, ale jinak jde o velmi dobrou práci. Teď mi to ale došlo – jak to sakra vydržím čekat více než tři měsíce na rozuzlení? Jak že bylo to dechové cvičení?

Info

54. MFF Karlovy Vary
28. 6. - 6. 7. 2019 Karlovy Vary
fb festivalu

foto © Film Servis Festival Karlovy Vary

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.