Články / Reporty

Korzo #6: Kostel a ovace

Korzo #6: Kostel a ovace

Michal Pařízek | Články / Reporty | 05.07.2019

„Když vás bude zabírat kamera, tak neuhýbejte a zkuste si to užít. Nemusí se to už nikdy opakovat.“ Jedna z poznámek reverenda Jamese Clevelanda k obecenstvu v kostele New Temple Baptist Mission, které sleduje nahrávání alba a filmu Arethy Franklin Amazing Grace, jako by směřovala i na publikum karlovarského festivalu. Právě s Amazing Grace končí celá moje letošní mise, lepší závěrečný film si lze jen stěží představit. Sledovat fantastickou atmosféru dvou výjimečných koncertů z ledna 1972 je téměř očistný, nabíjející zážitek, nejen díky skvělé hudbě, ale zejména pro nadšení, často až vytržení zúčastněných. Úžasné jsou například úseky s titulní skladbou nebo závěrečnou Never Grow Old, Arethu Franklin doprovází její tradiční koncertní kapela, ale i třicetičlenný sbor Southern California Community Choir. Snímek natočil známý režisér Sydney Pollack, kterého na plátně hned několikrát spatříme, stavil se také Mick Jagger a Charlie Watts z Rolling Stones. Díky nespecifikovaným technickým problémům bylo Amazing Grace nakonec dokončeno až loni. Haleluja.

Dokumenty vůbec ovládly celý ročník, alespoň v mých očích. Divácké hodnocení stále vede povedený snímek Heleny Třeštíkové Forman vs. Forman, hned v závěsu za ním je nový dokument Rona Howarda věnovaný slavnému opernímu zpěvákovi Lucianu Pavarottimu. Jenže pozor, do hry razantně vstupuje ještě další domácí legenda – film Jiří Suchý – Lehce se s životem prát natočila další známá režisérka Olga Sommerová a včerejší světová premiéra v karlovarském divadle byla jedním slovem dojemná. Publikum tleskalo několikrát už při projekci, ale závěrečné, snad čtvrthodinové ovace ve stoje znejistěly i tak ostříleného veterána, jakým je Jiří Suchý. Vždyť divadlo Semafor, se kterým jsou jeho život a dílo nerozlučně spjaty, v letošním roce oslavuje těžko uvěřitelných šedesát let od svého založení. Na tak dlouhou kariéru pouhých sto čtyři minut samozřejmě nestačí, ale Sommerová svůj úkol představit jednu z největších postav domácí hudební scény zvládla naprosto bravurně. Pozornost kamery věnuje nejen dílu Suchého, ale i jeho soukromému životu. Protagonista navíc přes svůj pokročilý věk (1. října mu bude 88 let) oplývá skutečně záviděníhodnou mírou energie a životního elánu, která skrze filmové plátno musí oslovit snad každého.

Zážitkem zcela odlišného druhu je koprodukční drama Monos. Vypráví příběh skupinky dětských vojáků podléhajících jakési tajuplné Organizaci, která kdesi v amazonské džungli střeží vězenkyni Saru Watson. I tady hraje velkou roli hudba. Má ji na svědomí známá britská hudebnice Mica Levi, známá jako Micachu, která před několika málo lety získala za soundtrack ke snímku Jackie Oskara. Její nervní doprovod plný hutných klávesových ploch a ambientních ruchů činí z poměrně jednoduchého příběhu podnětný zážitek. Monos si svou premiéru odbyl na festivalu v Sundance, kde získal Zvláštní cenu poroty, a s úspěchem byl promítán na několika dalších přehlídkách. Podivuhodný příběh z Latinské Ameriky rezonuje ještě dlouho po promítání. Nedozvíme se nic určitého, ale střet dětské čistoty a nezralosti se striktními pravidly tajuplné vojenské Organizace je nadmíru poutavý. Z takového úhlu jsme guerillovou válku ještě neviděli.

Poslední procházka kolem Thermalu, u které mi hlavou běží gospely. Pak už jen tradiční nákup oplatek a ujištění se, že hrnky opravdu už nemají. Další ročník filmového festivalu v Karlových Varech je za mnou. Zítra čekejte tradiční resumé a pak už se budeme zase na nějakou dobu věnovat festivalům hudebním. Díky za pozornost.

Info

54. MFF Karlovy Vary
28. 6. - 6. 7. 2019 Karlovy Vary
fb festivalu

foto © Film Servis Festival Karlovy Vary

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...