Články / Reporty

Kouzla okamžiku, chytej (Colours of Ostrava 2022)

Kouzla okamžiku, chytej (Colours of Ostrava 2022)

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 16.07.2022

Duo Kings of Convenience mě provázelo celé dospívání, od útlé puberty po první vážné lásky. Pro romantičku a kytaristku byla jejich jemná hudba formativní, dnes je to můj oblíbený soundtrack ke vzpomínkám. Když se po dvanácti letech objevila nová deska, měla jsem lehkou starost o kvalitu. Stejně jako v momentě, kdy se jejich jméno objevilo v rozpisu Colours of Ostrava na hlavní scéně - jen dvě kytary a mazlivý zpěv dvou seveřanů, neutopí se tam? Nerozpijí se v řečech? Neutopí a rozpijí. Skoro. První půlku koncertu jsem si připadala jako v kavárně. Všichni si sem přišli popovídat s přáteli a hraje jim k tomu příjemný podkres. Není snadné kochat se v hučícím davu.

Naštěstí Erlend Øye, i když je to ten typ, co hraje šachy a vaří čaj, má na pódiích sakra odehráno nejen s parťákem Eirikem Glambek Bøem a pozval nás, ať jdeme všichni blíže. Získal si pozornost, všichni jsme se semkli a vystřihl sólo na minipiano velikosti devadesátkové hi-fi věže. To byl zlomový moment. Oba se rozparádili, jak to jen distingovaní intelektuálové dovedou. Začali hrát přes všechny struny, došlo i na náznaky tance. A pak ta tečka! Nejdřív každý tomu druhému pózoval s Dolními Vítkovicemi v pozadí, pak vysmátý Øye zahlásil, ať se bavíme a užíváme vše naplno: „It’s never a sin to have fun!” A rychle připojil: „But fun is not safe.“ #truestory

Čas s Etceteral byl z úplně jiného světa. Od chvíle výmluvného představení tohoto hosta se mi chuť bloudit v mysli s lublaňskou senzací vracela. Ta persvaze tenor saxofonu! Těch bobtnajících elektronických podkladů a beatů, které se vám valí přes hlavu! Nebyla jsem jediná nejistá, jaký rytmus pohybu zvolit, ale cukání těla přicházelo mimoděk a bez možnosti kontroly. Srovnání tvorby s Comet Is Coming je na místě, srovnání koncertů je ale nemožné. Rozmlžený a nekoordinovaný průlet komet na Pohodě Etceteral trumfnuli ve všech ohledech. Jak z hlediska výtvarného - projekce výtvarnice Liny Rica je hypnotizující -, tak z hlediska poživatelnosti a akurátnosti. Každá freejazzová fráze nebo ztráta pevného bodu byla v příští minutě vyvážená jasnou melodickou linkou. Koupali jsme se v kontrastech, které mi v hlavě ještě teď zní na pozadí, ale nechci to léčit.

fotogalerie z festivalu najdete tady

Na závěr dezert: Joel Culpepper se šlehačkou, bez košile. Odhodil ji hned po první skladbě, v té druhé zahájil taneční orgie. Má výjimečný hlas a vynikající soulový repertoár, o obé šlo až v druhé řadě. Prioritní byli six pack, exhibice a falzety. Falzetů až moc, stejně jako kreací, většinu přihlížejících si ale mistrně omotal kolem prstu. Chytře střídal baladické a funky polohy, mnoho písní uváděl osobními příběhy nebo věnováním, ženy vehementně vzdychaly. Absence dechové sekce a backvokalistů by si asi nikdo nevšiml. A já si prosím aspoň jednoho soulového zpěváka nebo zpěvačku na každý ročník, skládačka je tak úplná.

Info

Colours of Ostrava
13.–16. 7. 2022
Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
web festivalu

foto © Petra Vavrečková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Monkey Week 2023: Jako doma

Michal Pařízek 29.11.2023

Vizuální charakteristika jubilejního patnáctého ročníku byla ve znamení jakéhosi obřího flipperu, což se záhy ukázalo jako nadmíru příhodné.

Down in the past (Mando Diao)

Eva Karpilovská 28.11.2023

V půlce koncertu skupina opustila podium, aby se vrátila k upravenému, akustickému setupu, kterým se opravdu přenesli do dob před rock’n’rollem. Long Before the Rock’n’roll.

Nepřestávám vrhat stín (WWW Neurobeat)

Tomáš Jančík 26.11.2023

Absolutní zapálení a smysl pro detail je vidět i ve chvíli, kdy raperovi na moment vypadne text – žádná nejistota, ve vteřině nastupuje freestyle.

Tired of life, start over (Blank Banshee)

Dominik Polívka 26.11.2023

Holubice, Macintosh a řecké sloupy. Procházím estetiku videí kanadského producenta Patrika Driscolla. Vše v dřevní kvalitě 3D modelů z počátku milénia.

Tanec v krajině snů (Jaga Jazzist)

Kryštof Kočtář 24.11.2023

Laťku norští hudebníci nasadili dost vysoko hned ze startu, avšak euforická cesta do cíle se nesla v jejím neustálém navyšování a překračování.

Chvála ozubeným kolesům i vesmírným potulkám (Laibach)

Michal Smrčina 23.11.2023

Kdo by se nebál do Divadla Hybernie? Toto místo si příliš nespojuji s kapelami typu Laibach...

Nebuďme zdvořilí (Laurie Anderson with Sexmob)

Lukáš Grygar 22.11.2023

Když došlo na O Superman, nebudu lhát, že mě nedojala – slyšet naživo basový nájezd doprovázející „so hold me, mom“ je samozřejmě chvilka do památníčku.

Stále silnější deprese (Blues Alive)

Jiří V. Matýsek 21.11.2023

Post-festivalová deprese bude po letošním Blues Alive tak nějak silnější. Všechno si prostě sedlo.

S kladivem a empatií (Yaeji)

Ondřej Pěkný 18.11.2023

A pak se na scéně objevuje kladivo. S topůrkem barvy magenta, jiným, než dvě výše zmiňovaná. Jsou tedy tři? Jedno se transformovalo?

Všichni jsme tu kámoši (Shame)

Filip Peloušek 15.11.2023

Když se o pár měsíců později blížím šlehaný štiplavým podzimním větrem přes Hlávkův most k Fuchsu, mám tušení, že tentokrát dostanu trochu jiný druh zážitku.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace