Veronika Mrázková | Články / Reporty | 16.07.2022
Duo Kings of Convenience mě provázelo celé dospívání, od útlé puberty po první vážné lásky. Pro romantičku a kytaristku byla jejich jemná hudba formativní, dnes je to můj oblíbený soundtrack ke vzpomínkám. Když se po dvanácti letech objevila nová deska, měla jsem lehkou starost o kvalitu. Stejně jako v momentě, kdy se jejich jméno objevilo v rozpisu Colours of Ostrava na hlavní scéně - jen dvě kytary a mazlivý zpěv dvou seveřanů, neutopí se tam? Nerozpijí se v řečech? Neutopí a rozpijí. Skoro. První půlku koncertu jsem si připadala jako v kavárně. Všichni si sem přišli popovídat s přáteli a hraje jim k tomu příjemný podkres. Není snadné kochat se v hučícím davu.
Naštěstí Erlend Øye, i když je to ten typ, co hraje šachy a vaří čaj, má na pódiích sakra odehráno nejen s parťákem Eirikem Glambek Bøem a pozval nás, ať jdeme všichni blíže. Získal si pozornost, všichni jsme se semkli a vystřihl sólo na minipiano velikosti devadesátkové hi-fi věže. To byl zlomový moment. Oba se rozparádili, jak to jen distingovaní intelektuálové dovedou. Začali hrát přes všechny struny, došlo i na náznaky tance. A pak ta tečka! Nejdřív každý tomu druhému pózoval s Dolními Vítkovicemi v pozadí, pak vysmátý Øye zahlásil, ať se bavíme a užíváme vše naplno: „It’s never a sin to have fun!” A rychle připojil: „But fun is not safe.“ #truestory
Čas s Etceteral byl z úplně jiného světa. Od chvíle výmluvného představení tohoto hosta se mi chuť bloudit v mysli s lublaňskou senzací vracela. Ta persvaze tenor saxofonu! Těch bobtnajících elektronických podkladů a beatů, které se vám valí přes hlavu! Nebyla jsem jediná nejistá, jaký rytmus pohybu zvolit, ale cukání těla přicházelo mimoděk a bez možnosti kontroly. Srovnání tvorby s Comet Is Coming je na místě, srovnání koncertů je ale nemožné. Rozmlžený a nekoordinovaný průlet komet na Pohodě Etceteral trumfnuli ve všech ohledech. Jak z hlediska výtvarného - projekce výtvarnice Liny Rica je hypnotizující -, tak z hlediska poživatelnosti a akurátnosti. Každá freejazzová fráze nebo ztráta pevného bodu byla v příští minutě vyvážená jasnou melodickou linkou. Koupali jsme se v kontrastech, které mi v hlavě ještě teď zní na pozadí, ale nechci to léčit.
fotogalerie z festivalu najdete tady
Na závěr dezert: Joel Culpepper se šlehačkou, bez košile. Odhodil ji hned po první skladbě, v té druhé zahájil taneční orgie. Má výjimečný hlas a vynikající soulový repertoár, o obé šlo až v druhé řadě. Prioritní byli six pack, exhibice a falzety. Falzetů až moc, stejně jako kreací, většinu přihlížejících si ale mistrně omotal kolem prstu. Chytře střídal baladické a funky polohy, mnoho písní uváděl osobními příběhy nebo věnováním, ženy vehementně vzdychaly. Absence dechové sekce a backvokalistů by si asi nikdo nevšiml. A já si prosím aspoň jednoho soulového zpěváka nebo zpěvačku na každý ročník, skládačka je tak úplná.
Colours of Ostrava
13.–16. 7. 2022
Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
web festivalu
foto © Petra Vavrečková
Michal Pařízek 29.11.2023
Vizuální charakteristika jubilejního patnáctého ročníku byla ve znamení jakéhosi obřího flipperu, což se záhy ukázalo jako nadmíru příhodné.
Eva Karpilovská 28.11.2023
V půlce koncertu skupina opustila podium, aby se vrátila k upravenému, akustickému setupu, kterým se opravdu přenesli do dob před rock’n’rollem. Long Before the Rock’n’roll.
Tomáš Jančík 26.11.2023
Absolutní zapálení a smysl pro detail je vidět i ve chvíli, kdy raperovi na moment vypadne text – žádná nejistota, ve vteřině nastupuje freestyle.
Dominik Polívka 26.11.2023
Holubice, Macintosh a řecké sloupy. Procházím estetiku videí kanadského producenta Patrika Driscolla. Vše v dřevní kvalitě 3D modelů z počátku milénia.
Kryštof Kočtář 24.11.2023
Laťku norští hudebníci nasadili dost vysoko hned ze startu, avšak euforická cesta do cíle se nesla v jejím neustálém navyšování a překračování.
Michal Smrčina 23.11.2023
Kdo by se nebál do Divadla Hybernie? Toto místo si příliš nespojuji s kapelami typu Laibach...
Lukáš Grygar 22.11.2023
Když došlo na O Superman, nebudu lhát, že mě nedojala – slyšet naživo basový nájezd doprovázející „so hold me, mom“ je samozřejmě chvilka do památníčku.
Jiří V. Matýsek 21.11.2023
Post-festivalová deprese bude po letošním Blues Alive tak nějak silnější. Všechno si prostě sedlo.
Ondřej Pěkný 18.11.2023
A pak se na scéně objevuje kladivo. S topůrkem barvy magenta, jiným, než dvě výše zmiňovaná. Jsou tedy tři? Jedno se transformovalo?
Filip Peloušek 15.11.2023
Když se o pár měsíců později blížím šlehaný štiplavým podzimním větrem přes Hlávkův most k Fuchsu, mám tušení, že tentokrát dostanu trochu jiný druh zážitku.