Články / Reporty

Král pouštního blues (Mdou Moctar)

Král pouštního blues (Mdou Moctar)

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 29.04.2022

Kapel, které do světa vyváží saharské pouštní blues, je celá řada a mnoho z nich se, i opakovaně, objevila na českých pódiích. Mdou Moctar, kytarista a zpěvák z Agadezu v centrálním Nigeru, si v MeetFactory odbyl svou premiéru. A těžko se po tomhle koncertu, na kterém v publiku čeština zaznívala jenom sporadicky, zbavit spojení „Král pouštního blues“.

Je to oprávněné, není to oprávněné, těžko říct. Našlápnuto Mdou Moctar vážně má. Jeho alba získávají uznání kritiků, figuruje v celoročních žebříčcích world music a to, že na něj v Praze přišlo slušných pár stovek diváků budiž důkazem toho, že Moctar překročil hranici úzce fajnšmekrovské záležitosti.

Na rozdíl od jiných žánrových fenoménů, kapel Tamikrest či Tinariwen, má totiž v rukou jeden trumf. Je o kousek méně tradiční a o něco více rockový. Na koncertě to bylo patrné, protože stranou zůstaly jemnější, akustické kusy, které na jeho albech rovněž figurují. Tady se od začátku hrálo od podlahy, tvrdě a svižně. Nemizel ale specifický hráčský styl kytaristy ani zvuk, který připomíná horký vzduch tetelící se nad pouští (což je případné klišé).

Moctar se mohl spolehnout na výbornou kapelu, s níž hraje roky. Doprovodný kytarista a spolehlivá rytmická sekce hudbu hnali kupředu, nechávali uvolněnému a viditelně spokojenému principálovi dost prostoru pro jeho kytarový um. A vážně nemá daleko k „Hendrixovi z národa Tuareg“, jak občas zaznívá. Je kreativní, natolik „provařený“ nástroj, jako je klasický stratocaster od Fenderu, si zvukově ohýbá, čas od času na něj hraje jako na baskytaru, prsty shora. A je to svěží i nové, strhující a zábavné.

Nikterak nevadilo, že písně – hrálo se hlavně z posledních dvou alb – mají v podstatě velmi podobou strukturu: pomalé náladotvorné intro, přechod do samotné písně a pak postupné zrychlování téměř transovního, vlnícího se rytmu bicích, vstříc extatickému finále. Mdou Moctar si hraje s univerzální podstatou hudby, která nezná geografických hranic a nese jasné poselství jednoty a sdílení pozitivity. A to je v dnešní polarizované době potřeba dokola připomínat.

Info

Mdou Moctar (ne)
26. 4. 2022 MeetFactory, Praha

foto © Rob Yasinsac

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mé dojetí se tady snadno ztratí (Low)

Jiří Přivřel 14.05.2022

Low na svém aktuálním turné srdce Evropy míjejí, já zase minul jejich pražský koncert před třemi roky v Meetku. Bylo to v létě, byl jiný program, dodnes lituji. Z letošní…

GusGus každému z nás

Tomáš Kouřil 10.05.2022

Zastávky na turné GusGus k poslednímu albu se brněnská Fléda dočkala skoro až rok poté, co deska Mobile Home vyšla. Stálo to za to?

Letmé, a intenzivní (Donaufestival)

Bára Jurašková 10.05.2022

Dvouhodinový dialog s publikem za sebou nechal kromě hudební vzpomínky hlavně chuť nepřehlédnutelné, bezpodmínečné laskavosti. Hyperpopová diva nutí publikum šílet...

Mnohorozměrná Róisín Murphy

Akana 05.05.2022

Myslím, že takhle komplexní, propracovanou a zároveň bezprostřední a oduševnělou show jsem naposledy zažil před čtyřmi lety u Davida Byrnea...

Zkrocený temperament Céu

Akana 01.05.2022

Písně, v nichž Céu kombinuje brazilské tradiční rytmy s popem, jazzem nebo elektronikou, nejsou stavěné pro hlučné arény.

Sharpe 2022: O tom, co ti chci říct...

Michal Pařízek 25.04.2022

Skvělý songwriting, úžasný hlas a hlavně nefalšovaná radost z možnosti po několika velmi těžkých měsících být znovu před publikem. Silná místa, i ta slabší, rovnováha.

Tempo lidských strojů (Nitzer Ebb & co.)

Michal Smrčina 24.04.2022

McCarthy si v černém obleku, košili a brýlích udržuje výraz cynického kazatele, který neztrácí nadšení z dob, kdy začínali.

Nová zostava, rovnaké čaro (Billy Barman)

Ema Klubisová 23.04.2022

V sále zavládlo ticho a na tri a pol minúty publikum prevzalo rolu speváka, zatiaľ čo Juro hral.

Fanúšik je kamarát (Tommy Cash)

Ema Klubisová 10.04.2022

O pár minút na to sa rozsvietili červené svetlá a po krátkom potlesku a skandovaní sa ukázala aj estónska superstar...

Tajemství zavřené restaurace (Poprvé a naposledy, 420PEOPLE)

Maria Pyatkina 09.04.2022

Když jsem zamířila ke svému stolku, potkal mě povědomý úsměv – tanečník Filip Staněk držel v rukou dvě lahve a nabízel bílé nebo červené.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace