Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 29.04.2022
Kapel, které do světa vyváží saharské pouštní blues, je celá řada a mnoho z nich se, i opakovaně, objevila na českých pódiích. Mdou Moctar, kytarista a zpěvák z Agadezu v centrálním Nigeru, si v MeetFactory odbyl svou premiéru. A těžko se po tomhle koncertu, na kterém v publiku čeština zaznívala jenom sporadicky, zbavit spojení „Král pouštního blues“.
Je to oprávněné, není to oprávněné, těžko říct. Našlápnuto Mdou Moctar vážně má. Jeho alba získávají uznání kritiků, figuruje v celoročních žebříčcích world music a to, že na něj v Praze přišlo slušných pár stovek diváků budiž důkazem toho, že Moctar překročil hranici úzce fajnšmekrovské záležitosti.
Na rozdíl od jiných žánrových fenoménů, kapel Tamikrest či Tinariwen, má totiž v rukou jeden trumf. Je o kousek méně tradiční a o něco více rockový. Na koncertě to bylo patrné, protože stranou zůstaly jemnější, akustické kusy, které na jeho albech rovněž figurují. Tady se od začátku hrálo od podlahy, tvrdě a svižně. Nemizel ale specifický hráčský styl kytaristy ani zvuk, který připomíná horký vzduch tetelící se nad pouští (což je případné klišé).
Moctar se mohl spolehnout na výbornou kapelu, s níž hraje roky. Doprovodný kytarista a spolehlivá rytmická sekce hudbu hnali kupředu, nechávali uvolněnému a viditelně spokojenému principálovi dost prostoru pro jeho kytarový um. A vážně nemá daleko k „Hendrixovi z národa Tuareg“, jak občas zaznívá. Je kreativní, natolik „provařený“ nástroj, jako je klasický stratocaster od Fenderu, si zvukově ohýbá, čas od času na něj hraje jako na baskytaru, prsty shora. A je to svěží i nové, strhující a zábavné.
Nikterak nevadilo, že písně – hrálo se hlavně z posledních dvou alb – mají v podstatě velmi podobou strukturu: pomalé náladotvorné intro, přechod do samotné písně a pak postupné zrychlování téměř transovního, vlnícího se rytmu bicích, vstříc extatickému finále. Mdou Moctar si hraje s univerzální podstatou hudby, která nezná geografických hranic a nese jasné poselství jednoty a sdílení pozitivity. A to je v dnešní polarizované době potřeba dokola připomínat.
Mdou Moctar (ne)
26. 4. 2022 MeetFactory, Praha
foto © Rob Yasinsac
Jiří Přivřel 14.05.2022
Low na svém aktuálním turné srdce Evropy míjejí, já zase minul jejich pražský koncert před třemi roky v Meetku. Bylo to v létě, byl jiný program, dodnes lituji. Z letošní…
Tomáš Kouřil 10.05.2022
Zastávky na turné GusGus k poslednímu albu se brněnská Fléda dočkala skoro až rok poté, co deska Mobile Home vyšla. Stálo to za to?
Bára Jurašková 10.05.2022
Dvouhodinový dialog s publikem za sebou nechal kromě hudební vzpomínky hlavně chuť nepřehlédnutelné, bezpodmínečné laskavosti. Hyperpopová diva nutí publikum šílet...
Akana 05.05.2022
Myslím, že takhle komplexní, propracovanou a zároveň bezprostřední a oduševnělou show jsem naposledy zažil před čtyřmi lety u Davida Byrnea...
Akana 01.05.2022
Písně, v nichž Céu kombinuje brazilské tradiční rytmy s popem, jazzem nebo elektronikou, nejsou stavěné pro hlučné arény.
Michal Pařízek 25.04.2022
Skvělý songwriting, úžasný hlas a hlavně nefalšovaná radost z možnosti po několika velmi těžkých měsících být znovu před publikem. Silná místa, i ta slabší, rovnováha.
Michal Smrčina 24.04.2022
McCarthy si v černém obleku, košili a brýlích udržuje výraz cynického kazatele, který neztrácí nadšení z dob, kdy začínali.
Ema Klubisová 23.04.2022
V sále zavládlo ticho a na tri a pol minúty publikum prevzalo rolu speváka, zatiaľ čo Juro hral.
Ema Klubisová 10.04.2022
O pár minút na to sa rozsvietili červené svetlá a po krátkom potlesku a skandovaní sa ukázala aj estónska superstar...
Maria Pyatkina 09.04.2022
Když jsem zamířila ke svému stolku, potkal mě povědomý úsměv – tanečník Filip Staněk držel v rukou dvě lahve a nabízel bílé nebo červené.