Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 29.04.2022
Kapel, které do světa vyváží saharské pouštní blues, je celá řada a mnoho z nich se, i opakovaně, objevila na českých pódiích. Mdou Moctar, kytarista a zpěvák z Agadezu v centrálním Nigeru, si v MeetFactory odbyl svou premiéru. A těžko se po tomhle koncertu, na kterém v publiku čeština zaznívala jenom sporadicky, zbavit spojení „Král pouštního blues“.
Je to oprávněné, není to oprávněné, těžko říct. Našlápnuto Mdou Moctar vážně má. Jeho alba získávají uznání kritiků, figuruje v celoročních žebříčcích world music a to, že na něj v Praze přišlo slušných pár stovek diváků budiž důkazem toho, že Moctar překročil hranici úzce fajnšmekrovské záležitosti.
Na rozdíl od jiných žánrových fenoménů, kapel Tamikrest či Tinariwen, má totiž v rukou jeden trumf. Je o kousek méně tradiční a o něco více rockový. Na koncertě to bylo patrné, protože stranou zůstaly jemnější, akustické kusy, které na jeho albech rovněž figurují. Tady se od začátku hrálo od podlahy, tvrdě a svižně. Nemizel ale specifický hráčský styl kytaristy ani zvuk, který připomíná horký vzduch tetelící se nad pouští (což je případné klišé).
Moctar se mohl spolehnout na výbornou kapelu, s níž hraje roky. Doprovodný kytarista a spolehlivá rytmická sekce hudbu hnali kupředu, nechávali uvolněnému a viditelně spokojenému principálovi dost prostoru pro jeho kytarový um. A vážně nemá daleko k „Hendrixovi z národa Tuareg“, jak občas zaznívá. Je kreativní, natolik „provařený“ nástroj, jako je klasický stratocaster od Fenderu, si zvukově ohýbá, čas od času na něj hraje jako na baskytaru, prsty shora. A je to svěží i nové, strhující a zábavné.
Nikterak nevadilo, že písně – hrálo se hlavně z posledních dvou alb – mají v podstatě velmi podobou strukturu: pomalé náladotvorné intro, přechod do samotné písně a pak postupné zrychlování téměř transovního, vlnícího se rytmu bicích, vstříc extatickému finále. Mdou Moctar si hraje s univerzální podstatou hudby, která nezná geografických hranic a nese jasné poselství jednoty a sdílení pozitivity. A to je v dnešní polarizované době potřeba dokola připomínat.
Mdou Moctar (ne)
26. 4. 2022 MeetFactory, Praha
foto © Rob Yasinsac
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.