Články / Reporty

Krása nevolnosti. A naopak. (Dasha Rush vs. Alex Guevara)

Krása nevolnosti. A naopak. (Dasha Rush vs. Alex Guevara)

František Formánek | Články / Reporty | 02.10.2019

Pamatujete si pružiny, které se položily na nejvyšší schod, pak se do nich šťouchlo a ony padaly a vytvářely přitom lehce psychedelickou podívanou? A chtěli jste si někdy vyzkoušet, jaké je to být uvnitř takové pružiny? Desátý ročník audiovizuálního festivalu Lunchmeat takovou možnost nabídl v rámci zahajovacího večera v pražském planetáriu. DJka a producentka Dasha Rush tam spolu s vizuálním umělcem Alexem Guevarou připravila spektakulární show plnou pulzujících neuronů různých barev za doprovodu experimentálního techna.

Název pořadu Aurora Cerebralis (neboli rozbřesk mozku) odkazoval na přírodní jev Aurora Borealis, severní polární záři, při níž nebe hraje sytě duhovými barvami s převládajícími odstíny zelené a modré. Rush a Guevara pojali akci v planetáriu jako postupné odkrývání těchto barev v simulované projekci mozkové aktivity. Kopule, na níž projekce probíhala, tak mohla být vnímána jako zvětšená lidská hlava, něco jako „nadhlava“ všech zúčastněných. Nejprve se objevily bílé těkající neurony na černém pozadí, které se postupně barvily do modra. Mezi nimi probleskovaly geometrické útvary, nejčastěji trojúhelníky. Vizuál doprovázely příjemně hypnotické plochy ambientního dubu s překrývajícími se vokály, které v různých jazycích popisovaly probíhající synaptické přenosy. S gradující hudbou, která se přelévala do experimentálního techna, se z konkrétních obrazů postupně stávaly abstraktní barevná pole, která se otáčela kolem celé kopule. K tomu se přidaly proplétající se duhové hranoly a pásky. Projekce tak navozovala zvláštní směsici pocitů nevolnosti a oddání se strhujícímu zážitku; bylo to jako ocitnout se v oné pružině. Nebo ve vlastním mozku.

fotogalerii z performance najdete zde

V druhé části, po chvilkovém uklidnění hudby i obrazu, zůstaly duhové barvy, ale tentokrát se napojily na jednotlivé pixely, připomínající zrnka písku. Spolu se zrychlující projekcí i hudbou, která přecházela do basového noiseu, převládal spíše pocit nevolnosti. I tak se ale od zběsile blikající hlavy těžko odvracel zrak.

Vystoupení sloužilo zároveň i jako test technického vybavení planetária, podobně jako před pěti lety zkoumal japonský umělec Ryoji Ikeda v rámci instalace test pattern [n°7] možnosti Black Boxu v plzeňském Novém divadle. Technika zpočátku několikrát zaškobrtla a obraz nebyl zcela synchronní se zvukem, obzvlášť když se přidávaly další vrstvy obrazu. Ale když je na nebi taková úchvatná podívaná, je nějaká malá chyba v matrixu snadno odpustitelná.

Info

Lunchmeat Festival: Dasha Rush presents Aurora Cerebralis 360° AV Live
30. 9. 2019 Planetárium Praha

foto: Lukáš Bandura

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slastný tinnitus (Daughters)

redakce 22.10.2019

Syrový, upřímný koncert šel až na dřeň, za hranu sebekontroly. Očistný rituál i slastný tinnitus.

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.