Šimon Žáček | Články / Recenze | 24.11.2024
Anora amerického nezávislého filmaře Seana Bakera si vysloužila nejvyšší ocenění na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes, což pro snímky z americké produkce dávno není samozřejmostí. Dalo by se říci, že zvítězilo jedno z oblíbených témat festivalových kuloárů – Baker se od začátku své tvorby vnořuje do životů lidí z nižších vrstev stojících na samotné periferii a Anora není výjimkou. Příběh o prostitutce hledající lásku u jednoho ze svých klientů však rozhodně nelze takto přímo zaškatulkovat, o konvenční podívanou se nejedná, o to více účinkuje.
Anoru potkáváme během rutinních pracovních událostí ve strip klubu, kde se seznámí se synem zámožného ruského oligarchy, Vanyou, který si ji získá kapitálem a posléze i mladickým šarmem. O nabídce k sňatku se záhy dozví jeho rodiče a všemi prostředky se ji pokoušejí anulovat. Tahle část je servírovaná spíše v ústřižcích, postavy jsou jen načrtnuty a „hrubé“ dějové prostřihy mají varovat. Dochází ke zvratu, ale konflikt neeskaluje dle očekávání. V druhé polovině se dočkáme překvapivě vtipné podívané po vzoru slapstick comedy v čele s neobratnými posluhovači rodičů, spontaneitě akce napomáhá snímání ruční kamerou i civilní výkony malého hereckého ansámblu. A představitelé hlavních rolí dokážou až nonšalantně nahlédnout do křehkých duší svých postav: Vanyova (Mark Eydelshteyn) roztomilá infantilita se mění na rozhazovačné frackovství a z titulní Anory (Mikey Madison), vulgární brooklynské holky, je naivní křehká dívenka.
Baker své vypravěčství v Anoře povznesl na novou úroveň realistické drásavosti. Zásluhu má i na citlivě poskládaných záběrech s odlišnými rytmy a účinky, jelikož si své filmy také stříhá. Sekvence s rychlou montáží umožňují naladit se na rozpoložení postav a být přitom neustále ve střehu, ale až delšími scénami dokáže Baker představit lidi jako nedokonalé, chybující a váhající postavy. Daří se mu to v průběhu celého filmu, humorné až groteskní pasáže v sobě neustále nesou něco znepokojivého, co se dere na povrch pod vrstvami zdánlivých banalit a hédonismu. A o to rázněji nás to odkazuje k hlubším pravdám o neustálém utíkání lidí od problémů, dokud se to všechno nesesype.
Anora režie: Sean Baker, 2024
foto © Neon
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).