Křičím aneb Příběhy českého fanzinu

Knižní publikace Křičím: "To jsem já.", kterou vydává v listopadu 2017 nezávislé nakladatelství PageFive, bere vůbec poprvé čtenáře na průzkum málo probádané sféry českých fanzinů, tedy neoficiálních amatérských časopisů. Nabízí příběhy těch, kteří se nadchli pro první osmibitové videohry nebo psali sci-fi povídky, obsesivně sestavovali vlastní žebříčky metalové hudby, hardcore je dovedl na pouliční demonstrace nebo si přály změnit nastavení společnosti vůči ženám. A ze všeho se svobodně vypsali na stránkách svého časopisu.

Bilingvní publikace Křičím: "To jsem já." nabízí na ploše 230 stran také unikátní archivní dokumentaci a je rovněž cenným příspěvkem pro zahraniční čtenáře, protože fanzinová kultura mimo angloamerické prostředí není téměř vůbec zmapovaná.

Vydávání fanzinů je nemoc. Nákaza se z Ameriky a klubu fanoušků sci-fi přes britské punkery rozšířila po celém světě a dostala i do Československa. Příznaky a průběh fanzinové horečky v domácím kontextu sleduje autor Miloš Hroch (Radio Wave) v úvodní eseji. A kniha pak v sedmi kapitolách vypráví několik dobrodružných příběhů těch, co se nakazili – mezi nimi byl i hudební publicista a spisovatel Karel Veselý, který knihu opatřil předmluvou.

Přestože všichni hrdinové a hrdinky knihy pocházejí z rozdílných zázemí, zastávají jiné názory a chovají vášeň pro něco jiného, sdílí jedno – fanziny jsou pro ně vyjádřením vlastní identity, prostorem k sebeurčení. "Publikace má výhodu, že s ní můžeš mávat kolem sebe a křičet "to jsem já,"" shrnuje v knize esenci takových tiskovin jeden fotograf, představitel nejmladšího proudu fotozinů. Zatímco se vedou diskuze o zániku tištěných médií, mikrokosmos nezávislého tisku se rozpíná – a kniha Křičím: "To jsem já.", na kterou editorsky dohlížel Pavel Kroulík (Respekt), je vstupní branou do této sféry.