Články / Recenze

Kritika vesnicko-maloměstského nevkusu (Don Chain)

Kritika vesnicko-maloměstského nevkusu (Don Chain)

Jakub Šíma | Články / Recenze | 31.03.2019

Crew Opak Dissu začala jako sranda pro pár kámošů. Původní záměr ale přerostl jeho autorům přes hlavu, rozšířil se dál, než sami čekali a postupně se jméno Opak Dissu stalo jedním z nejžhavějších pojmů na české scéně. Každý projekt, který začíná bez ambicí a jen jako zábava, se musí dříve či později vyrovnat s nutností vystoupit za zaběhlých kolejí původního konceptu a jít o kus dál. Nemusí se to vždy povést: pak hrozí pomalý, ale jistý propad do zapomnění. A přesně v téhle fázi je teď nejen Opak Dissu, ale také Don Chain, rapper a designer zodpovědný za svébytnou vizuální identitu. Ukazuje jeho mixtape nový směr nebo se drží zaběhlých jistot?

Platí oboje. Don Chain vás vezme na vyjížďku s lokálním riderem Derekem D, který se v kusu šrotu, jež drží pohromadě lepicí páska a zbožné přání řidiče, prohání po ulicích maloměsta. Každý, kdo vyrostl na vesnici nebo maloměstě, by podobných Dereků dokázal vyjmenovat hned několik a ví, že domácí tuning, který byl cool naposled v době, kdy dostal řidičák poprvé do ruky, se časem stává v lepším případě trapným. Kritika vesnicko-maloměstského nevkusu padá na úrodnou půdu a připomene hovadské reálie vesnického dospívaní. Reálie, které každý, kdo se z vesnice odstěhoval, už dávno odsunul do hlubin podvědomí. Ještě předtím ale dojde na vydatnou rozcvičku a několik litrů endorfinů a potu. Po aerobikovém intru, kde posluchače naučí několik nových cviků, vezme Don Chain do pusy píšťalku, aby v roli trenéra podnikl exkurzi do místních sokoloven. Pohybovou trilogii uzavírá reportáž psaná v moshpitu nazvaná Kolenačela. A když už budete mít pohybu dost, tak si po již zmíněné projížďce s Derekem zrelaxujete na rajském Rančo Relaxo, které vítá s náručí hedonismu otevřenou dokořán. Na všechny milovníky rapové zvukomalby čeká ještě dvojkombinace boombap a badminton, kterou dohromady nespojuje nic jiného než právě zvukomalebný potenciál těchto dvou slov. Dalším výletem do doby nadšeného dospívání je remix písně Poslední skérko věrně zachycující trampoty mladého huliče, jenž vyškrabává zbytky tak intenzivně, že už má ve filmovce díru.

Tematický záběr je široký, přesto texty jen výjimečně vybočuje z cvičení v ironizující a až parodické opakdissovské realitě, jejíž potenciál se postupně vyčerpává. Na desce najdete několik rýmů, které spolehlivě vyvolají úsměv na tváři („Zdenda, jojo Macura legenda“), ale celku by jich slušelo více. I úderných postřehů je na mixtape poskrovnu. DDD Tape kouše mléčnými zuby, ale i jorkšírovi jednou vypadají a místo nich můžou narůst ostré špičáky. Ty se zatím skrývají v dásních, ale podvědomě víme, že tam jsou.

Info

Don Chain – DDD Tape (Opak Dissu, 2019)
web labelu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.

Pozvolný sestup do nekonečné noci (Serotonin Michela Houellebecqa)

Jiří Zahradnický 13.12.2019

Dříve přitažlivý Florent-Claude Labrouste se tak v šestačtyřiceti začíná proměňovat v malátného impotentního tlouštíka, jehož hlavní zálibou už není sex, ale...