Články / Recenze

Kůže, pot a rock'n'roll. Black Rebel Motorcycle Club.

Kůže, pot a rock'n'roll. Black Rebel Motorcycle Club.

Shaqualyck | Články / Recenze | 12.06.2018

Kůže, pot a rock'n'roll, málokdo to umí líp. Jenže záhy po vydání mimořádně podařené desky Beat the Devil's Tattoo se nad budoucností zavedené značky Black Rebel Motorcycle Club počal vznášet otazník. Nebo spíš Damoklův meč. To když během turné v roce 2010 náhle zemřel basákův otec Michael Been, jenž s BRMC jezdil coby dvorní zvukař a navrch zastával roli jakéhosi nehrajícího kapitána. Stál u zrodu kapely, měl zásadní vliv na podobu desek a zároveň fungoval jako tmelící element schopný rozlousknout zdánlivě neřešitelná tvůrčí dilemata či usměrnit mladickou nerozvážnost. Především jeho zásluhou se Black Rebel Motorcycle Club obešli bez dohledu najímaných producentů a Leah Shapiro, která za bicími nahradila potížistu Nicka Jaga, díky Beenovi dokázala snadněji přivyknout klimatu velké kapely. Jeho památce je věnována skladba Let the Day Begin z repertoáru skupiny The Call, ve které dřív působil. Šlo o první coververzi, kterou BRMC kdy nahráli. Vyšla v roce 2013 na desce Specter at the Feast, která v diskografii kapely zastává funkci rozhárané, překlenovací nahrávky, jejíž vznik byl v mnoha ohledech zkouškou ohněm. Brzy však mělo být ještě hůř.

Bubenici Leah Shapiro totiž na následujícím turné začaly pronásledovat zdravotní problémy, ze kterých se vyklubalo závažné onemocnění nervové soustavy. Basák Robert Levon Been s kytaristou Petrem Hayesem však odmítli hledat náhradu. Kapela na neurčito vyhlásila hibernaci zasvěcenou péči o nemocnou spoluhráčku, která se dávno stala členkou rodiny. Prognóza? Krajně nejistá. Ve světle okolností je proto letošní studiovka Wrong Creatures malým zázrakem, jenž dokládá návrat z říše nejistoty a opatrně naznačuje vidinu světlejších zítřků. Z dvanáctiskladbového tracklistu nejnápadněji vyčuhuje skočný singl Little Thing Gone Wild. Punkem načichlá zběsilost chytne na první dobrou a leckomu připomene vypalovačky jako Rival nebo Hate the Taste, s nimiž kapela slavila úspěch po vydání minulého alba. Až to zdálky vypadá, jako by BRMC stůj co stůj potřebovali vyslat do světa spolehlivý hit s jasným vzkazem „pořád jsme tady a pořád umíme“. Zbytek nahrávky je co do nálady úplně jinde. Počínaje tribálně ambientním otvírákem DFF a konče flašinetářskou repeticí na pozadí psychedelického úletu Circus Bazooko. Hammondky a táhlé bluesové riffy v doprovodu vzpomínek na Gilliamův celovečerní drogový úlet Strach a hnus v Las Vegas. Co chtít víc?

Poprvé v historii se BRMC svěřili do rukou producenta. Volba padla na zkušeného Nicka Launayho (Yeah Yeah Yeahs, Nick Cave and the Bad Seeds) a soudě dle vybroušeného zvuku ctícího dědictví předešlých desek si kapela lépe vybrat nemohla. Na druhou stranu, kdo čekal album reflektující bezbřehý optimismus z návratu na scénu, přepočítal se. Tahle sestava si až příliš dobře pamatuje, čím vším si v uplynulých letech prošla. Wrong Creatures je tak deskou hloubavou, nepředvídatelnou a melodicky až neskutečně pestrou. Nad rámec zasněně zvonivých kytar (Spook) a baladického temnocitu (Haunt) skýtá v závěrečné hymně All Rise krom piána i netradiční a pro kapelu netypické smyčcové aranže. Přesto nahrávka působí navýsost sevřeně. V nestřežených momentech dokáže uhranout kvílivými sóly z drsné školy, zároveň se nestydí zpomalit a neštítí se ani meditativních poloh (Question of Faith, Calling Them All Away). Skladby zdobí rafinovaná dynamika, žánrová neukotvenost vystupuje do popředí jako jedno z poznávacích znamení.

Snaha o zachování kontinuity se u BRMC nijak dramaticky nepere s potřebou přirozeného vývoje. Naopak. Rukopis kapely zůstává čitelný, životem poučená trojice jen začala psát nové příběhy. Tu posmutnělé, tu nasupené, ale za všech okolností vyprávěné s obrovským zápalem. Vlastně se toho tolik nezměnilo. Dva plus jedna, nekoukají vlevo ani vpravo a dál dělají, co se jim zlíbí. Tak jako legendární hejsek Marlon Brando v Divochovi, černobílé klasice, která dala kapele Black Rebel Motorcycle Club jméno. Jejich nejnovější deska není prvoplánově vstřícná, zato je upřímná a nekompromisní. A to se cení.

Info

Black Rebel Motorcycle Club - Wrong Creatures (Vagrant, 2017)
web kapely

Živě:
27. 6. 2018 19:00
Roxy, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Snový trip Coals

Vojtěch Rakouš 22.09.2020

Docusoap imponuje atmosférou srovnatelnou s Beach House, ale progresivnější produkcí dělá z Coals osobité představitele současné indiepopové scény.

Sofistikovaný meditačný mood (Owen Pallett)

Matej Kráľ 18.09.2020

Ostrov je pre Palletta samota aj prázdnota, na ktorú vôbec netreba nahliadať výhradne negatívne. Objavujú sa v nej totiž obligátne úlomky svetla.

Omamnými bylinkami vyvoněná potní chýše (Fadex)

Vadim Petrov 16.09.2020

Fadex se dlouho utápěl v různých podobách dubstepu – pomalém, rychlém, smutném, veselém, sám poznal, že už stačilo.

Věčně pomíjivé pocity (Aiko)

Michaela Šedinová 14.09.2020

Album spojuje příjemné stránky popu s upřímnými texty, které odkrývají často bolestivé hledání sebe sama i k ostatním bytostem.

Pokoj na celé léto (Pottery)

Štěpán Sukdol 02.09.2020

Žánrově Pottery originálně přistupují k postpunku a art popu, nebojí se ale zapracovat i další stylotvorné prvky, například funky a groovy basové party.

Konců se nebojme, naopak je vítejme (Protomartyr)

Max Friedrich 31.08.2020

Ultimate Success Today je ucelené dílo, které demonstruje konečnost jako takovou, ať už je to, jak říká Casey, život kapely nebo život soukromý.

Izolace i nekonečná samota (Fur)

Ondřej Rudel 28.08.2020

Facing Home Mixtape obsahuje sedm skladeb připomínajících nostalgické melodie The Beatles, The Beach Boys a The Monkees.

Fantazijné podoby budúcnosti (Deerhoof)

Richard Michalik 24.08.2020

Motív apokalypsy zvukovo definuje roztržitosť jednotlivých skladieb. Deerhoof sa príliš neohliada za melódiou alebo harmóniou.

Všetko zlé raz predsa musí skončiť (Old Man Gloom)

Filip Švantner 22.08.2020

OMG na svojej novinke vstávajú doslova z popola a je potrebné podčiarknuť, že smútok je integrálnou súčasťou nahrávky.

Ničivě přesný hlas T. S. Eliota

Libor Staněk 21.08.2020

„Do dnešní doby žádný z básníků Eliotovu Pustinu nepřekonal,“ zapsal si do deníku zkraje šedesátých let Jiří Kolář.