Články / Reporty

KVIFF 2022: Nežádoucí Kapitán Volkonogov a rutina Davida Cronenberga

KVIFF 2022: Nežádoucí Kapitán Volkonogov a rutina Davida Cronenberga

Lukáš Masner | Články / Reporty | 04.07.2022

Teploty jak na houpačce - z deště do extrémně klimatizovaného kongresového sálu, z filmu pak rovnou na sluncem rozpálený asfalt před Thermalem. Avšak nutno říci, že některým snímkům podchlazená atmosféra kinosálu přinejmenším svědčí. Jedním z nich je drama Kapitán Volkonogov uprchl, jehož téma, navíc v kontextu s aktuální situací na Ukrajině, je přinejmenším stejně mrazivé. Kvůli nasazení ruského filmu do letošního programu se důrazně ohradili ukrajinští filmaři, a to i navzdory tomu, že drama ze stalinistického Ruska roku 1938 kritizuje zrůdnost sytému. Jeho obzvláště vypracovaná metodika lži či praktiky „zvláštních metod” se v podstatě vztahují i k současnému Putinovu režimu a jeho argumentaci toho, co se v přímém přenosu odehrává na Ukrajině.

Drama s magicko-realistickými prvky vypráví příběh respektovaného kapitána Volkonogova, sluhy stalinistického režimu, který ve velkém popravuje domnělé nepřítele státu. Morální zodpovědnost a náhlé uvědomění si zrůdnosti celého režimu v něm cosi zlomí a kapitán uteče ze služby, vydá se hledat pozůstalé obětí, aby se jim omluvil a dosáhl tak odpuštění. Režiséři Alexej Čupov a Nataša Merkulovová nevyprávějí jen strohé dobové drama. Jejich film je mixem thrilleru i hororu, využívá stejně tak magické prvky jako poetiku orwellovské dystopie, kterou charakterizuje zlo v podobě uniformního kolektivu a naprosté neprůhlednosti diktátorské hierarchie. Ani zde nefungují spravedlivé zákony, není kam utéct, neexistuje nikdo, komu lze věřit, a všechny zmařené lidské životy jsou jen čísla ve statistikách. Tento ikonický koncept je však i největší slabinou jinak celkem suverénně plynoucího filmu. Krom důsledného naplnění všeho výše uvedeného nenabízí nic opravdu niterného a ozvláštňujícího. Na vině je i fakt, že hlavní hrdina nenese velké sympatie ani emoce. Ty má evidentně generovat jeho konfrontace s pozůstalými, jejichž osudy jsou v mnoha ohledech jemnější a kresebnější než postava sošného a poněkud robotického Volkonogova. Neznamená to, že se nedočkáme několika emotivních okamžiků či scén, které velmi přesně popisují neúprosný kontext doby a velmi prapodivné fungování člověka ve světě s naprosto rozloženou morálkou. Přesto by si film zasloužil v mnoha ohledech silnější postavu, jejíž motivací je víc než jen zasloužené „místo v nebi”. Mohl to být skutečně výtečný film, ale i jistá prvoplánovost a předvídatelnost z něj činí jen velmi dobrou podívanou, což je velká škoda.


Silný, byť pohříchu ne tolik intenzivní zážitek, střídá studená sprcha v podobě rakouského filmu Slunce debutující režisérky Kurdwin Ayub. Částečně autobiografické drama vypráví o složitém dospívání Yesmin v muslimské rodině. Jako příslušnice druhé generace imigrantů bojuje s nejasnou identitou, kulturními i náboženskými rozdíly. Pokouší se pochopit a ctít své kořeny, ale zároveň zapadnout do prostředí nábožensky i kulturně odlišné Evropy, která je jejím rodištěm i domovem. Snímek Slunce potenciálně nabízí řadu podnětných témat a dramatických konfliktů, ale místo toho jen míchá páté přes deváté, nedovede diváka k jakékoli katarzi, jen sérii prázdných a nepochopitelných gest, která o situaci etnické menšiny v Evropě neřeknou vůbec nic. Slunce je rezignací na standardy filmového řemesla, elementární logiky, ale i práce s filmovým prostorem a dramatickou strukturou. Výsledkem je tak drama, ze kterého z čista jasna mizí nejen postavy, ale i rozehrané motivy. Film, jenž má být vypovědí o konkrétní generaci, jen v důsledku zoufale opakuje všemožná klišé a banality a sám o sobě je pouhou přehlídkou inscenační a herecké topornosti.


O lehké rozpaky se postaral i nejnovější film režiséra Davida Cronenberga Zločiny budoucnosti, který je sice návratem k režisérovým hororovým kořenům, ale stejně tak i poněkud generickým inventářem jinak výsostného stylu. Devětasedmdesátiletý Kanadaň se opět vyjadřuje k tématu moderních technologií a s nimi spjatými metamorfózami lidského těla, kdy původní subjekt postupně mizí a objevuje se nový, zcela syntetický. Ve Zločinech budoucnosti je navíc tato proměna součástí uměleckého happeningu jakožto oblíbené společenské zábavy. Z filmu je cítit, že Cronenberg pracuje najisto, recykluje prověřené vzorce, opájí se netradičním designem. Netouží vysvětlovat fungování světa, nabízí méně či více provokativní obrazy a specifickou atmosféru, včetně existenciální tísně ze ztráty kontroly nad svým tělem. Svým způsobem ideální půlnoční film, který při správné náladě a konstelaci dokáže zprostředkovat i celkem hypnotický zážitek - nic víc, nic míň.

Info

56th Karlovy Vary International Film Festival
1.–9. 7. 2022
Karlovy Vary
Fb událost

vizuál © se souhlasem KVIFF

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Stop Putinovi a sláva Ukrajine (Dakhabrakha)

Ema Klubisová 03.12.2022

Svet nečakanej hudby, ktorý reflektuje základné elementy duše. Sú svieži, vizionárski a hraví.

Monkey Week 2022: Kousek srdce

Michal Pařízek 28.11.2022

Jeho zvědavost je upřímná a nenucená, v tu chvíli ještě netuším, že podobně milých lidí potkám spoustu. Jsem tu sotva hodinu a už se chci stěhovat...

Bonobo a jeho zlatý rez

Matej Kráľ 28.11.2022

Bonobo vyrátal zlatý rez klubového a kapelového zvuku. Vzišla z toho skvelá párty.

Alternativa 2022: Nové pohledy, staré základy

Jan Starý 27.11.2022

Alternativa vyniká přehledem o kontinentální scéně a dokáže nabízet jiné pohledy na starší přístupy. Ještě víc než loni ale chyběli mladí hudebníci a elektronika.

Možno sa už neuvídime (Injury Reserve)

Jonáš Sudakov 26.11.2022

Zamyslenejšie a atmosferickejšie pasáže predchádzajúcich päťdesiatich minút nahradili moshpity a skandovanie. Dôstojná rozlúčka s Injury Reserve.

Citový vyděrač Nils Frahm

Lukáš Grygar 25.11.2022

Podezřelý: Frahm, Nils, ročník 1982, státní příslušnost německá, žánrová „contemporary classical“. Už máte dostatek indicií?

Stále svěží šumperské blues (Blues Alive 2022)

Jiří V. Matýsek 21.11.2022

Letošek jako by startoval novou éru, uvolnění po covidové pauze bylo znatelné. Pokud byl jubilejní ročník prodchnut obavami o budoucnost, vyprodáním letoška byly rozptýleny.

Le Guess Who? 2022 – To nejlepší

redakce 15.11.2022

Kromě denního zpravodajství nabízíme tradičně stručný výběr z nejlepších koncertů, podrobnější reportáž najdete v lednovém Full Moonu.

Tolik sebevědomí i pochybností zároveň (Sudan Archives)

Jakub Béreš 15.11.2022

Místo R&B zpěvačky vyzařující klid připomínala rockstar, ve svých manýrách ale nikdy neošidila samotný pěvecký výkon.

Show me your inner IKEA (Luki Essender, Galerie OFF/FORMAT)

Minka Dočkalová 15.11.2022

Víc pozornosti tentokrát strhávají návštěvníci než výstava. Musím se dívat na to, jak se lidé dívají. A přes to dívání zkoumám vystavená díla.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace