Články / Recenze

Laškování s drum and bassem (Blackfilm)

Laškování s drum and bassem (Blackfilm)

Dominik Polívka | Články / Recenze | 13.12.2018

Maďarský přízrak Blackfilm se po osmileté odmlce nečekaně zjevuje s druhým řadovým albem Zero One Seven. Debut ho uvedl v povědomí všech milovníků dark jazzu, temné filmové hudby a komplexnějších hiphopových beatů. U labelu Denovali pak navázal propracovanou kolaborací Along the Corridors s italským producentem Eraldem Bernocchim. Kdo se skrývá za projektem, zůstává s novým albem neodhaleno, to hudební posun zřetelný je – nelze však říci, že by se jednalo o strhující biják.

Cinematičnosti a plíživým noireovým atmosférám slušely downtempové rytmy dokonale, na novém albu se tempo podstatně změnilo. Nejedná se už o ladně promyšlené IDM sekvence, nýbrž o laškování s drum and bassem a jeho subžánry. Zvukový obraz se zarámoval pod sklo moderního d'n'b a jeho temnějších, atmosférických podstylů (minimal d'n'b, techstep, neurofunk), na Let It Roll či jinou rychtu se ale Blackfilm nechystá. S mnoha tracky by sice obstál, tanečnost však stále ještě nepřebíjí poslechovost. Tady jde o jemné proměny a budování atmosféry, ne o masivní dropy.

Skladby jsou tvořeny převážně syntetickými beaty kopírujícími žánrový standard, beze snahy vybočit. Příkladem budiž neurofunkové Fateless a Traitors, které neoslní ani přes sci-fi ambientní poletování. Společně se skočnou 8632 a přímočarým liquid funkem Song Without Words tvoří taneční polovinu alba, kde rukopis interpreta zcela mizí. Atmosféra, o kterou se starají filmové samply a melodické kulisy, zůstává nejsilnější zbraní Blackfilmovy produkce.

Zero One Seven se stylizuje do „tech-noireového“ fraku, který by slušel mnoha cyberpunkovým filmům. Version je skladbou hrající při jízdě metropolí ve dvě ráno a spolu s postapokalyptickou Vegas tvoří nejambientnější a nejslibnější pocitové tracky nahrávky. Kryptické kulisy Blade City 2094 dramaticky pronásledují minimalistickou rekonstrukci „devadesátkového“ hardstepu, dubstepové záchvěvy u tribální Deep Roots jsou zase inspirovány předešlou kolaborací s Bernocchim. Basové frekvence hypnotizují a vedou zapomenutými místy, k prozření ani osvícení ale nedojde – jsme svědky jen další noireové scény.

Těžko uvěřit směru, kterým se Blackfilm na Zero One Seven vydal. Tísnivá atmosféra, temné plochy a vkusné samply, díky kterým získal pozornost na předchozích dvou deskách, zaslouží více než bezpečné útočiště zlomených beatů.

Info

Blackfilm – Zero One Seven (Denovali, 2018)
bandcamp projektu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Porouchané rádio Devina Townsenda

redakce 15.05.2019

V jedinečném bodě se celý Townsendův neuspořádaný vesmír sjednotí a vznikne řád. Novinka Empath trápí i překvapuje.

Hauschka v lese bez nástrah?

redakce 07.05.2019

Technika „připraveného klavíru“ se stala brzy proslulou a německého tvůrce dokázala bezpečně odlišit od dalších pianistů, jako jsou Nils Frahm nebo Ólafur Arnalds.

Vykouzlit ten okamžik (Anna von Hausswolff)

redakce 03.05.2019

Vyslovit se proti vykořeněné současnosti, prožít kouzlo přítomnosti. Zmrazit čas a vnímat sama sebe v celé svojí zranitelnosti.

Kronika spomienok Maggie Rogers

redakce 02.05.2019

Celé to odštartovalo video z jej hodiny na New York University, kde prezentovala svoje demo jednému z najúspešnejších producentov pop music, Pharellovi.

Propracovaná kytarová alchymie Swervedriver

redakce 25.04.2019

Drží se osvědčené indierockové receptury, která těží převážně z tradic ostrovního shoegazingu, tedy z žánru, jehož základy pomáhali zkraje 90. let sami budovat.

Obyčejnost narkomanů / Modlitba

redakce 21.04.2019

Nabízí se srovnání se snímkem Beautiful Boy, který poněkud povrchně popisoval rozpadající se vztah otce a závislého syna, zatímco Modlitba sleduje jedince bojujícího s...

Svět pomalu hoří… (Ladytron)

redakce 20.04.2019

Z alba není ani tak cítit politická angažovanost, jako spíš pocit bezmoci a odcizení v dystopickém světě.

Gregor Sailer: Pastelová nervozita opuštěných budov

redakce 14.04.2019

Rakouský fotograf Gregor Sailer ve svém posledním projektu důkladně prozkoumává fenomén Potěmkinových vesnic.

Žádné suché variace (Emil Viklický Trio Hraje Suchého a Šlitra)

redakce 07.04.2019

Viklický není typem muzikanta, který by se držel melodických schémat, jež mu předepisuje původní píseň...

Zvukový ambient ve své nejčistší podobě (IQ + 1)

redakce 03.04.2019

Sdružení IQ+1, tedy lidé, které najdete třeba také v Gurun Gurun, Pražském improvizačním orchestru, Poisonous Frequencies, B4 a dalších.